Zdroj: Shutterstock
V dnešní výchově se uplatňuje spíše volnější a otevřený přístup a liberální názory. Děti si často rozhodují samy, maminky jim nechávají prostor a většinou nerozkazují, ale nabízí. Ponechme stranou hodnocení, zda je dobře nebo špatně. Jisté je, že ti z nás, co prožili dětství v minulém století, zažili něco jiného. Jenže přísná výchova a mnohdy i „studený odchov“ mnohým z nás zadělaly na problémy s nízkým sebevědomím, snahou zavděčit se a neschopností odpočívat. Protože přeci „kdo leží na gauči a kouká na televizi, se fláká a nic z něj nebude.“ Hlavně dívky byly vedeny k tomu, aby poslouchaly, pečovaly o ostatní, přizpůsobily se a vydržely. Nejsou přece žádné princezny.
Dnes se ale mnohem více mluví o psychickém zdraví, zdravých vztazích nebo nastavování hranic. A právě díky tomu se ukazuje, že některé rady, které jsme slýchaly jako děti, už dnešnímu životu příliš neslouží. Ne proto, že by byly naše maminky špatné. Jen se změnila doba a s ní i to, co víme o spokojeném životě.
Nikam se necpi, nikdo na tebe není zvědavý
Tahle rada připomíná staré pořekadlo "sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě". Na psychoterapie chodí zástupy "hodných" holek bez sebevědomí, které se nikdy za sebe neuměli postavit a říci, co doopravdy chtějí. Být milá, vstřícná a laskavá je skvělé, ale musí to mít hranice. Stejně tak je důležité mít zdravé sebevědomí a znát svoji hodnotu. A pokud něco chceme, nebát se o to říct.
Musíš něco vydržet
Vytrvalost je krásná vlastnost. Jenže někdy se z ní stane past. Kolik by toho měl člověk vlastně vydržet? Existuje nějaká hranice? Mnoho žen zůstávalo celé roky v nešťastných vztazích nebo v práci, která je ničí, protože měly pocit, že odejít znamená selhat. Dnes už víme, že odvaha něco změnit není projev slabosti, ale často naopak velké síly
Nejsi na světě sama, mysli na ostatní
Ano, na téhle radě je velký díl pravdy, ale řada žen se obětuje pro druhé. Byly vychovány v přesvědčení, že dobrá manželka, maminka nebo dcera myslí hlavně na svoje blízké a sebe upozaďuje. Jenže člověk, který je dlouhodobě vyčerpaný, nemůže být oporou ani svým blízkým. Péče o sebe není sobectví. Je to způsob, jak mít dost sil i pro ostatní.
Co si pomyslí lidi?
Tahle věta působí jako zlověstné zaklínadlo. Strach z názoru druhých ovlivnil život nejedné ženy. Kvůli obavám z pomluv nebo odsouzení si mnohé netroufly změnit práci, ukončit nefunkční vztah nebo si (nedej bože) splnit svůj sen. Přitom lidé si vždycky budou něco myslet. Důležitější je, abychom byly spokojené samy se sebou.
Hlavně se s nikým nedohaduj, radši mlč!
Vyhýbat se konfliktům za každou cenu není cesta ke klidným vztahům. Někdy právě otevřený a slušný rozhovor zabrání tomu, aby se drobné neshody změnily ve velké problémy. Důležité není nehádat se nikdy, ale umět spolu mluvit. Souvisí s tím téma asertivity a schopnosti postavit se slušně sama za sebe.
Tohle snad zvládneš sama
Mnoho žen vyrůstalo s pocitem, že požádat o pomoc je známkou slabosti. Dnes už víme, že opak bývá pravdou. Umět si říct o podporu partnerovi, rodině nebo přátelům je známkou zdravého sebevědomí, ne selhání.
Odpočineš si, až budeš mít hotovo
Ale ne! Dobře přeci víme, že minimálně domácí povinnosti nejsou nikdy hotové. Vždycky je něco, co je potřeba udělat. Budeme-li čekat, až nebude do čeho píchnout, odpočinku se možná nedočkáme nikdy. Dnešní odborníci z řad psychiatrů i psychologů se shodují, že pravidelný odpočinek je stejně důležitý jako práce.
Hlavně nebreč!
Smutek, strach nebo vztek nejsou známkou slabosti. Emoce k životu patří a jejich potlačování může člověka z dlouhodobého hlediska vyčerpávat. A navíc se potlačované emoce mohou projevit v podobě nemocí fyzického těla. Mnohem zdravější je dovolit si je prožít a pak hledat cestu dál.
Naše maminky za tyto rady nemohou. Předávaly nám to nejlepší, co samy znaly. Vyrůstaly v jiné době, s jinými očekáváními a jinými možnostmi. Díky nim jsme se naučily pracovitosti, zodpovědnosti i vytrvalosti – a za to jim patří velký dík.
Zdroj: Psychologytoday.com, Freundin.de, Yahoo.com
Nový komentář
Komentáře
U nás podobné hlody používal taťka. Mamka byla klidně schopná se pohádat s někým i před námi, když byl důvod, ta by se kvůli nám i porvala. Ale používala větu - tak se zeptej, když něco chceš, buď dostaneš po ní nebo do ní. Taťka většinou nepochodil, máma má větší temperament. Rodinu naší mámy pomlouvali lidi furt za něco, už babička říkala - kašli na ně, stejně ti nikdo nic nedá, nebo starajú sa o čo nemajú.