Mělké moře, písečná pláž a prosluněné dny. S takovou vidinou sedala do auta, které mělo namířeno do Itálie. Zároveň se ale snažila zahnat obavy, jak cestu zvládnou jejich dvě dcery. Dvouletá Anička a čtyřletá Simonka. Do té doby v autě nestrávily v kuse tolik času. Maximálně hodinu, dvě. Teď je čekalo minimálně pětkrát tolik. A nemýlila se.
Foto: Shutterstock
„Holky byly na zabití už od rána co vstaly. Všechno byl problém, pořád byly v sobě. Plánovali jsme vyrazit v sedm ráno, ale realita vypadala jinak. Skluz dvě hodiny. Manžel už byl slušně našlápnutý. V autě se na chvíli zklidnily, zabavil je tablet s pohádkami. Jenže to je za hodinu přestalo bavit. Pustily se do hádek, ječení a kňourání. A to se s každým kilometrem stupňovalo,“ popisuje začátek cesty Petra, která byla na hašteření dcer zvyklá. Ne tak její muž. Nejdřív pěnil tiše, pak začal posádce domlouvat a nakonec už křičel i on. Bez úspěchu.
„Holky ječely, že v autě nevydrží. Že je bolí to a ono, pořád chtěly zastavovat na čůrání. Když už jsem si za rakouskými hranicemi i já začala myslet, že mi praskne hlava, manžel najednou strhnul řízení a přes čáru se otočil do protisměru. Beze slova jel zpět,“ vzpomíná Petra. Myslela si, že jen chce dát dětem za vyučenou, postrašit je. Aby se začaly bát, že kvůli svému chování přijdou o moře. Jenže se pletla.
Když se ani po dvou kilometrech neměl k otočení se do správného směru, zeptala se, proč. Ani se na ni nepodíval a pronesl, že na tohle nemá, jede domů. Zbytek cesty mlčel a ona plakala. „Celá dovolená v tahu. Přišlo mi to tak moc líto. Brečely i holky. Jenže to Přemka neoblomilo. Na místě jsme neměli ani zaplacené ubytování, takže ho nic nenutilo. Ach jo, příště raději našetříme na dovolenou letecky,“ plánuje zklamaná maminka.
Nový komentář
Komentáře
já mám 7dětí všechno jsou kluci takže mi už máme velký auto a malejm dám plínu a nejstarší kterýmu je 15 tak je tak vysokej že když si v tom našem mini autobusu stuopne tak čůrá z okínka.
Ono by bylo řešením dát dozadu dětem polštář a deku a vyrazit večer s dětmi najedenými a vykoupanými . Až se probudíte, budeme u moře. Jenomže dneska, kdy je povinnost autosedaček to nejde. Vydat se s 2+4 roky starými dětmi, které nejsou na dlouhé cesty zvyklé, je tedy odvaha. Ta dlouhá cesta je otravná pro dospělého, natož pro ně. Nakonec je štěstí, že nejeli autobusem s cestovkou. Jak by se vrátili? Nechali by se vysadit na pumpě? Nebo by děti ječely celou cestu a lítaly po autobuse? Tak malé děti patří na nedalekou chatu, kde je malý bazének, hromada písku a malý stan s hračkami a odrážedly. Odkud lze při onemocnění či špatném počasí snadno odjet. Rodiče to nějak nedomysleli.....
Dovolená letecky s malými dětmi? Tak doufám, že se nepotkáme...
Blbost. Dvouletá se ještě neumí hádat. A jestli jsou rodiče tak mimo, že nechají dvě takovéhle měňavky vzadu s tabletem a myslí si, že budou zticha, tak otec udělal jen dobře.
Nezamluvené ubytování chápu, ale potom musíte brát co je, nebo mít hodně peněz, v případě, že nespíte pod stanem. Ale u rodiny s malými dětmi mě to překvapuje. Ale to je jejich věc. Zato nechápu naplánovat pro děti tak dlouhou cestu, když vím, že nejsou zvyklé.
Dcera se mě nedávno ptala, jak jsme dokázali jet ve starém Favoritu nonstop do Saint Tropez se třemi dětmi (2,7,10), když ona nezvládá dva školáky. Pravdu říct, nevím. Jenom tenkrát naše děti obdivovali členové dalších posádek firemního zájezdu, protože a nebo možná právě proto, že měli v autě max 1 - dvě děti, které je otravovaly do zblbnutí.
Pamatuju, že jsme si hodně povídali o krajině, hráli slovní hry, poznávali značky aut. Ta nejmladší byla naprosto báječná, celé cestování si užívala a brala jako jednu velkou zábavnou hru.
Vlastně to byla naše nejkrásnější dovolená.
Tak my měli v autě i pět vnoučat,jeli jsme sice jen asi 2 hodiny, ale v pohodě. Zpívali sme, hrali slovní hry, několikrat zastavili, prostě na pohodu. Jasně, že i nějaky hadaní bylo. Jeli jsme pod stan, nebo na chalupu, tak se těšily .
Ale stejně si myslim, že tak malým dětem je fuk, zda jedou k moři, nebo k rybníku, že je zbytečný je tahat tak daleko. A to nezamluveny ubytovaní taky nechápu.
Cestovali jsme do zahraničí k moři jak s malými dětmi, tak nyní s malými vnučkami. Loni dokonce se třemi a v podstatě žádný problém. Jen tedy máme předem jasně zamluvené ubytování a pokaždé vyrážíme na noc, aby děti většinu času prospaly. Raději být na místě o pár hodin ve dne dříve a někde se projít, než jet většinu trasy přes den, kdy jsou děti fit a je i více teplo.
Jako letět s vámi v letadle bych tedy na rovinu nechtěla.
S tím ubytováním to taky nechápu. To chtěli spát někde v kempu, v autě nebo pod stanem? Nebo hledat ubytování jen tak namátkou, jakože určitě někde nějaké potkají?
Sorry, ale vy jste dva mamlasové, Petro. Tak malé děti musíte navyknout na delší jízdy autem. Dvě hodiny po ČR a jízda do Itálie jsou dva odlišné světy. S malými dětmi o té jízdy musíte také mluvit, připravit si plán, promyslet zastávky, naplánovat zábavu v autě, a to opravdu není jen tablet. Absolutní amatérismus a selhání rodičů. Navíc z popisu jde chtít, že vám dovolenou snad zkazily děti. Naopak, vy dva jste zkazili prázdniny svým dětem. Nepřipravení, nervózní rodiče a dvě děti, které to vycítí a následně řádí. A že jste neměli domluvené ubytování? A to jste si to představovali jak přesně? Že přijedete pozdě večer do Itálie (ano, malé děti vyžadují dost zastávek a tím se značně prodlouží cesta) a budete s plačícími unavený dětmi hledat hotel nebo co? Chudáci děti. Osobně naše děti zvykáme odmalička na cestování, ale žádné velké akce se nekonají. A ne, letedlo není řešení, rozhodně ne ve vašem případě. Jak nesnáším lidi, co se arogantně šklebí na každé dítě v letadle, tak vedle vás bych také sedět nechtěla. Ne kvůli vaší. dětem, ale kvůli tomu, že vy to asi nezvládnete.
Našetříme na dovolenou letecky... aby si ty vaše nevychované děti pořádně užilo celé letadlo? To jo. To bude určitě lepší.