Tak to bývá... Když se nám narodí děti, máme s nimi nějaké plány a představy, co by mohly v životě dělat. Děti ale mají většinou představy úplně jiné. A platí to už odmalička.
Teprve když povyrostlo naše mladší dítě, pochopila jsem, že nejdůležitějším úkolem pro rodiče je to, aby potomci dětství přežili pokud možno bez úhony. Co budou v životě dělat, co je baví nebo co umí, až tak důležité není. Stejně jako to, jaké kroužky navštěvují, jestli hrají na hudební nástroj nebo jestli měli na vysvědčení samé jedničky.
Nedávno jsem se o tom bavila s jednou známou (a jako vždycky jsme se neshodly). Radka má taky dvě děti, trochu mladší než my. Je to typ matky, která dětem neustále vymýšlí program, hlásí je na spoustu kroužků a často je nutí dělat věci, které podle mě děti ani nechtějí... Před rokem si usmyslela, že její šestiletá dcera musí hrát na nějaký hudební nástroj. Vybrala klavír, protože jeden mají doma po babičce. A šlo se na přijímačky do základní umělecké školy.
To dítě má talent
„Naše Natálka má na hudbu opravdu talent, řekli mi to i při přijímačkách. Zkoušela tam zpívat a tleskat, prý má rytmus a hudební sluch. Byla jsem fakt pyšná, že ji vzali, vím, že je to problém, všechny ZUŠky jsou teď plné. Když se jí ptali, jestli chce hrát na klavír, řekla jim, že neví, protože na něj nikdy nehrála. To mě tehdy pobavilo, ale až časem jsem pochopila, co jí už tehdy asi běželo v hlavě.
Natálka v září nastoupila hned do prvního ročníku, takže nemusela absolvovat přípravku, a tím začala rovnou hrát. Mimoto musela chodit i na hudební nauku a už od první hodiny mi tvrdila, že ji to nebaví a že tam chodit nebude. Na klavír chodila ze začátku ráda, paní učitelka jí docela vyhovovala, ale během dalších tří měsíců se nadšení postupně vytrácelo. Nejdřív se jen ptala, jestli dneska musí na klavír, pak říkala, že nepůjde hrát, nakonec i prosila, aby nemusela, občas se přidaly slzičky. A poslední týdny to dopadá tak, že jíi pravidelně před klavírem nebo naukou něco „bolí“, takže jsem jí několikrát i omlouvala...
Má to cenu?
Asi to nemá cenu. Domluvili jsme se, že dochodí tenhle rok a přes prázdniny se rozhodne. Když vidím, jak ji to nebaví a jak se jí opravdu nechce chodit do hudebky, nemám to srdce ji nutit. Nejsem zase tak hrozná matka, abych ji vyloženě trápila, i když si samozřejmě myslím, že děti by na nějaký nástroj měly hrát. Zvlášť když mají talent jako naše Natálka.
Ještě přemýšlím, jestli jsme nevybrali špatný nástroj, třeba by ji bavila víc flétna nebo kytara? Nevím, možná jsme taky začali moc brzo... V září nastoupila do školy, a tak má těch novot třeba moc. Uvidíme, co bude, ale byla bych nerada, kdyby zrovna naše Natálka nedělala hudbu.“
A já dodávám, že by Radka udělala líp, kdyby to přestala řešit, některé děti prostě hrát nechtějí, i když talent mají. Náš Vojta chodil skoro dva roky do ZUŠ na kytaru a nechal toho, protože měl o písničkách jiné představy než pan učitel. Mrzí mě to, ale co nadělám? Nutit ho nebudu.
Nový komentář
Komentáře
Podle mě je lepší dětem nástroj nejdřív koupit, aby se s ním trošku seznámily samy, a až potom, pokud je to bude bavit, je přihlásit do umělecké školy. Třeba našeho Honzíka naprosto očarovala dětská elektrická kytara, kterou jsme mu dali k Vánocům, tak uvidíme, jak mu to vydrží, a když tak ho v září taky přihlásíme.
Určitě bych dítě do ničeho nenutil. Může se mu něco "předhodit" a pak pozorovat, zda ho to zaujalo, jde mu to atd. Ať je to sport, nebo hra na hudební nástroj. V každém případě to ale nesmí brát tak, že je do něčeho nucen, to pak může zničit i případný talent. Nejvhodnější je podle mě pořídit nějaký základní hudební nástroj pro začátečníky (děti) a ten mít doma, prostě něco jen pro radost, může to být flétna, tamburína atp. S rostoucím věkem se to samozřejmě liší, ale třeba ani kytary pro začátečníky nejsou nijak drahé. Tím si dítě může získat určitý vztah k hudbě a časem se samo rozhodnout, zda se tomu chce věnovat více či ne, možnosti jsou a nemusí nutně chodit od začátku do ZUŠ.
a sousedka tvrdí, donutit, nemá z toho rozum, později bude vděčná
idkyž nejstarší dcera si ráda i ted občas zahraje
Starší syn také hraje na kytaru a nejen podle mého názoru má talent. Jen je to zářný příklad "líného" chlapa a navíc ani mě nějak neoslovily skladby, které nosí z hudebky.
marianaant — #44 naše děti dvě starší se věnovaly hudbě,ale krátce a pak zvítězil sport
Trefa:deti se do veci ktere nechteji delat,nemaji nutit.
to tak bývá
naše vnučka má taky hudební nadání, ale nikdo ji nemůže donutit k tomu, aby hrála na jakýkoliv hudební nástroj.
Krupová — #40 súhlasím
Nouze naučila Dalibora housti. Co jim pár dní nedat najíst???
nemá cenu děti nutit, když budou mít opravdu talent v rozumném věku se do toho pustí znova. Jen mít talent nestačí. Musí se chtít, chtít chtít, bez toho to nejde
S dětmi je to jako s chlapam. Musíme je k tomu dovést tak, aby si mysleli, že to byl jejich nápad, a že to vlastně hrozně chtějí
Nenutit
dotlačit
kobližka — #34 jsem na tom stejně
http://www.youtube.com/watch?v=c-imTGNZDxY
nenutit,možná na to časem dojde i tak
Rikina — #32 Tak to seš na tom ještě dobře.Pro mě jsou dodneška noty něco jako hieroglyfy,nikdy jsem je nepochopila,o jejich zápis jsem se nikdy nepokusila a ty tvoje tři písničky na kytaru by byly pro mě nedosažitelné
ToraToraTora — #28 Jo,to určitě.Ale hlavně tráví čas smysluplně.Víš,já zastávám názor,že dítě,které má nějaké koníčky,ať je to hudba,sport,nebo třeba šachy,nemá tolik možností a času uhnout jinam.