O privátních školkách jsem toho moc nevěděla. Do doby, než jsem se setkala s majitelkou jedné z nich Milenou  Radovou. O své Česko-anglické školce vyprávěla s takovým zaujetím, že jsem se rozhodla o ní napsat. V čem se liší od těch státních, jaký nadstandard rodičům a jejich dětem nabízí a kdo si ji může dovolit?

Když jsem si domluvila termín návštěvy, přemýšlela jsem, co dětem přivezu. Přijít bez dárku mi přišlo nevhodné. Ale co koupit? Děti bohatých rodičů asi jen tak něčím neuctím. Nakonec jsem to riskla a koupila čokoládové zajíčky. Za svůj předsudek, že děti, které se vozí denně mercedesem, musí být logicky nafrněné a rozmazlené, jsem se zastyděla. Počkala jsem, až dojedí svou svačinu, a předala jim zajíčky. Přijaly je až nezvykle plaše a hezky poděkovaly.

Privátní školka Misch (Magical internacional school) sídlí v Praze 4 Hrnčířích ve velké vile se zahradou, která je ohraničena zdí, takže má své soukromí i v tomto směru. Rodiče z řad bohatých podnikatelů a manažerů sem vozí své děti z dalekého okolí. Většinou si školku vyhledali sami a za svoje peníze také vyžadují perfektní služby a nadstandard.

Dostanou ho za šestnáct tisíc „školkovného“?

Na rozdíl od státních školek, které praskají ve švech a učitelky neví, kam dřív skočit, aby všechnu tu droboť uhlídaly a zabavily, je tady mnohem komornější kolektiv. V současné jich tu máme deset. (Je pravda, že školka spíš připomíná rodinné prostředí než školní zařízení.) Dětem se můžeme věnovat  podstatně intenzivněji než ve státních školkách, kde je běžně i třicet dětí, a rozvíjet tak jejich schopnosti. Vyjadřování, kreativitu, inteligenci a nadání.

bystré hlavičky

K tomu slouží i speciální program Bystrá hlavička, který jinde nemají. Díky němu se u dětí brzy rozezná talent a vlohy pro určitou činnost. (Paní Milena mi ukazuje nástěnku s různými příklady a testy, které děti formou hry plní). Podle nich se snadno pozná, zda je dítě nadané výtvarně, hudebně, jazykově nebo matematicky, a jeho schopnosti se pak dále rozvíjí. Už čtyřleté dítě umí postavit šachy a zná tahy figurek. Naše děti jsou oproti ostatním tak o rok napřed.

Má možnost porovnání, vzhledem k desetiletým zkušenostem ve státní školce.

Co ještě můžete oproti státní školce nabídnout navíc?

Zatímco do státní školky se většinou berou děti, které už si osvojily základní návyky, k nám chodí i menší děti, které si neumí samy dojít na záchod. Tady to není překážkou, máme čas se jim věnovat, takže se to brzy naučí.

Rodiče se nemusí obávat, že se budeme významně dívat na hodinky, když se zdrží v práci. Je naprosto běžné, že se jim přizpůsobíme. To se týká i ranního příchodu. Když nestihnou doma snídani, dostanou ji tady.

u společného stolu

Výuka angličtiny není jen v názvu školky. Každý den na ně mluvíme anglicky, zpíváme s nimi písničky a učíme se básničky. Máme i učebnu, kde je  nic nerozptyluje a mohou se víc soustředit. Než jdou do školy, mají perfektní základy a umí skládat i věty. Děti jsou jako houby, které vědomosti snadno nasávají a učení je baví. Jsou přirozeně soutěživé a hrdé na to, že se něco nového naučily.

Vidím, že tady máte velmi mladé učitelky. Podle jakých kritérií si je vybíráte?

Na učitelky máme vysoké požadavky. Jejich práce je víc na očích. Musí umět mluvit perfektně anglicky, mít k dětem vztah a trpělivý přístup. Nepřichází v úvahu, aby na děti křičely nebo je nějak peskovaly. Nemůžeme si dovolit vracet rodičům plačící dítě. Máme lepší zkušenosti s velmi mladými učitelkami, které do výchovy nevnáší „zastaralé“ návyky a s dětmi mnohem snáze komunikují. Všechny prochází zkušební lhůtou, v níž hodně dáme i na názor dětí. Když se jim některá nelíbí, dají to najevo a většinou se s ní rozloučíme.

hudební hodina

Tady asi není problém s rivalitou a závistí, že?

Ještě jsou dost malé na to, aby si to uvědomovaly. Všechny děti tady mají přibližně stejně vysokou životní úroveň a žijí v dostatku. Ale je přirozené, že se rády něčím pochlubí. Když si třeba přinesou z domova nějakou hračku a nechtějí ji ostatním půjčit, vysvětlíme jim, že ji mají příště nechat doma.

Abych se přiznala, původně jsem čekala hordu rozmazlených capartů, co ječí jeden přes druhého a šplhají po stropě.

Budete se divit, ale tady děti většinou nezlobí. Celý den jsou natolik zabavené, že jim na to ani nezbývá čas. Děti většinou zlobí z nudy, nebo když jsou třeba unavené, ale i tak si dokážeme poradit a nikdy na ně nezvyšujeme hlas.

Třeba jeden chlapeček se bavil tím, že na zahradě lámal květiny. Samozřejmě, že se mi to nelíbilo, ale nedostal vynadáno. Vysvětlila jsem mu, že kytička je živá bytost a že ji to bolí. Ostatní děti poslouchaly a postavily se na mou stranu. Od té doby už nic podobného neudělal, a naopak se chodil dívat, jestli už rostou nové lístečky. Nevychováme zákazy ani příkazy, ale vysvětlováním a asertivním přístupem. 

Nikde tu nevidím televizi

Televizi nemáme. To je bolest většiny dnešních matek. Aby měly od dítěte pokoj, posadí ho k televizi. Jenomže televize vede k pasivitě. Ani jim moc nepouštíme pohádky z cédéček, dáváme přednost  čtení z knížek. Děti tak mohou aktivně spolupracovat, naučí se více diskutovat a vyjadřovat své názory. Jsou pak mnohem sebevědomější, mají větší rozhled i slovní zásobu.

Tady je všechno tak úžasné a ideální. Je něco, co těmhle dětem třeba chybí?

Pohyb a fyzická kondice. Rodiče je všude vozí autem a děti nejsou zvyklé chodit. Když jdeme na procházku, za chvíli jsou unavené a chtějí nosit. Přitom by tříleté dítě mělo ujít kilometr bez problémů. Snažíme se to ale napravit a hodně s nimi chodíme ven. Pokud to dovoluje počasí, tak denně. Nedaleko je hezké velké hřiště, takže mají alespoň dobrý cíl.

Ale stejně se nemůžu ubránit dojmu, že vyrůstají mimo realitu. Co až přijdou do „normální“ základky?

Většinou je rodiče umísťují zase do soukromých základních škol, kde pokračují v podobném duchu. Bojí se, že by se v běžných školách staly obětí šikany. A také často jezdí se svými rodiči do zahraničí, kde chodí  i do škol.

Ale znám i bohaté rodiny, které by své děti nedaly ani do soukromé školky. Chtějí naopak, aby se jejich děti otrkaly a poznaly i jiný svět než ten, ve kterém vyrůstají od malička.

No vidíte, ani jsem netušila, že existují soukromé základní školy. Možná by nebylo špatné se příště do nějaké takové podívat. Naše povídání by mohlo pokračovat dál, ale venku přestalo pršet a děti se chystaly ven, a tak jsem se i já rozloučila.

Čtěte také

Reklama