Jsou nemoci, které nás provázejí celý život: dají se léčit, ale ne úplně vyléčit. Mezi ně patří cukrovka neboli Diabetes mellitus 1. typu, která se nejčastěji objevuje už v dětském věku. A ovlivňuje chod celé rodiny.
Paní Karolina, která má s manželem tři děti, se snaží, aby její dcera Eliška nikdy neměla pocit, že je jiná, horší než ostatní, jen proto, že je nemocná. Eliška má cukrovku od sedmi let. „A teď už je to šest let, co dětská doktorka u Elišky cukrovku zjistila. Dcera bývala tehdy dost unavená, často ji bolela hlava, měla skoro pořád žízeň. Nejdřív jsem to přičítala stresu ze školy, kam začala chodit, ale když pak dostala chřipku, zeptala jsem se radši naší paní doktorky, jestli to něco znamená. Naštěstí je paní doktorka pečlivá a nic nebere na lehkou váhu, a tak udělala Elišce testy a zjistila, že má cukrovku. My jsme se všichni zděsili, moc podrobností jsme nevěděli, myslela jsem si, že ji mívají jen starší lidé. Vůbec jsme netušili, co to obnáší...
Změnili jsme režim i jídelníček
A nebylo jednoduché se s touto nemocí sžít. Museli jsme třeba úplně změnit jídelníček. Ne že bych vařila nějak nezdravě, ale Eliška tak jako do té doby už dál jíst nesměla. Nebavilo mě vařit nadvakrát, a tak jsme začali jíst jinak celá rodina, taky aby si Eliška nepřipadala divně, když měla něco jiného na talíři. Navíc vařím mnohem víc než dřív, protože Elišce dávám jídlo i s sebou do školy - jíst ve školní jídelně pro ni není ideální. Každé ráno se musí nasnídat a pak má tři nebo čtyři krabičky, podle toho, kdy se vrací domů. A doma si pak dá ještě lehkou večeři.
Jídlo ale nebylo jediné, co jsme museli začít dělat jinak. Hlavně Elišce (a trochu i mně) se dost změnil denní režim. Eliška si píchá inzulin pětkrát denně během celého dne, takže kvůli tomu musí i pravidelně vstávat, každý den v sedm hodin. Samozřejmě pár minut nehraje roli, ale ani o víkendu si nemůže moc přispat. A to samé ji čeká, až bude starší a bude večer chtít někam jít, pořád si bude muset všechno hlídat a pamatovat na inzulin... Ale to dělá už teď, je zvyklá, prostě to patří k jejímu životu.
Eliška má naštěstí dobrou povahu. Umí se rychle přizpůsobit, starosti si tolik nebere, je to prostě naše sluníčko. Snažili jsme se ji co nejdřív naučit, aby se o sebe uměla postarat, protože je důležité, aby byla samostatná. Teď už víme, že je na ni spolehnutí, a tak se ji nebojíme nikam pustit. Když jede třeba se školou na výlet, všechno si pečlivě připraví, v létě jezdí dokonce na tábory, už má domluveno, jak tam bude jíst a kam si může dávat injekce...
S cukrovkou je trochu náročnější život, všechno se musí víc plánovat, člověk se musí v lecčems omezit. Ale zvládnout se to dá.“
Na co může mít cukrovka vliv?
- Na stravování (diabetici si musí celý život hlídat, co jí, musí jíst pravidelně malé množství jídla, asi 5 - 6x denně)
- Na práci (pro diabetiky nejsou příliš vhodné směny, fyzická námaha...)
- Na společenský život (neměli by pít alkohol)
- Na sportovní aktivity (přílišná fyzická námaha není dobrá)
- Na cestování (ne všude je možnost jíst pravidelně a dietně)
- Na řízení auta
Co je cukrovka?
- Cukrovka neboli Diabetes mellitus je porucha metabolismu cukrů, v krvi je nadměrné množství cukrů (více než 10 mmol/l)
- Existují dva druhy cukrovky - 1. typu (vzniká z důvodu nedostatečné produkce inzulinu a většinou už v dětství, nemocní potřebují dodávat inzulin injekcemi) a 2. typu (při něm je snížená citlivost tkání vlastního těla k inzulinu, vyskytuje se spíš u dospělých a obézních lidí).
Nový komentář
Komentáře
Trefa:jde zit s cukrovkou,ale je treba dodrzovat urcite veci,jako je hlavne jidlo.
No, ono u toho dítěte to je skoro lepší než v dospělosti. Beru to z vlastní zkušenosti. Jako dítě jsem dostala cukrovku a ač mě svým způsobem omezuje (protože to, co jsem dělat chtěla, jsem kvůli DM nemohla), beru ji jako součást sebe. Postupem doby se mi přidaly další choroby a na ty, které jsem získala fakt v dospělosti, si prostě moc zvyknout nemůžu.
Dneska je technické vybavení diabetiků špičkové, mají i mobilní telefony, ale nevím, jestli je to lepší.Já jsem měla ještě injekce, měření na glukometrech nebylo tehdy úplně běžné,...takže možná o stres míň.
Pumpy jsou skvělé, ale také to není všelék a není pro každého. Nicméně jsou i mimina, která ji mají.
Krásné glymči všem:-)
ToraToraTora — #13 ale já neřekla, že se tak rozlišují, jen že ty děti to měly každé jinak, a nemyslím, že jim to lékař tak určil podle toho, jak se zrovna vyspal... Ono pokud sama nemáš dítě diabetika, asi těžko posoudíš, jestli ta paní přehání či nikoli.
Vím o cukrovce také něco, pokud ošetřuji pacienta s cukrovkou (a je jedno jestli dítě nebo dospělého), informuji se vždy o jeho stavu, i když mi tvrdí, že je stabilizovaný. A také se mi už stalo, že si pacient v púlce ošetření skočil na sváču...
Není to nemoc, na kterou se primárně umírá, ale nepříjemná je, a u dítěte obzvlášť.
ToraToraTora — #13 nepřijde mi, že by si paní v článku nějak extra stěžovala
rozhodně to není žádná rýmička a život komplikuje, samozřejmě jsou horší věci, to jsou vždy, ale každý prožívá svůj problém jako ten důležitý
Louisa — #10 Typ cukrovky se nerozlišuje na ten s píchaným insulinem a na ten s pumpou, bohajeho. Ale na I. a II. v závislosti na vzniku a příčině. A každý se léčí trochu jinak. Takže všechny děti, o kterých se bavíme, měly stejný typ. A matka je cimprlína, protože jde o hladinu cukru v krvi a ne o to, zda chutná nebo nechutná. O cukrovce něco vím a potřebuji trochu silnější argumenty, abych štkala nad něčím osudem.
Článek je napsaný na jedničku. Mám osmiletou dcerku, která má cukrovku rok a také se nestravuje ve školní jídelně. Daleko jednodušší je, uvařit a navážit jídlo doma.
Naštestí jsme žádné hypoglekie nezažili, ale jsem i na takový stav psychycky pripravena. Naštestí jsem zdravotník a tak nemám problém drecke inzulím píchat, manžel se zaučoval dlouho. S tím sportem to je horší, momentálně ji doprovovázím na plavání se školou a hledáme sportovní kroužek, který by byl pro dcerku vhodný.
Při cestování jsem nenarazila na žádný problém, ale vše si musím dopředu dopodrobna naplánovat a nachystat.
Hlavně teda krabičky s jídlem.
Mám velkou výhodu, že nemusím do práce, docházet na kontroly každé 2měsíce a absolvovat další vyšetření zabere dost času.
AAAAno...dívenka musí jíst 6x denně jak se správně má a nemůže se o víkendech válet v pelechu...no tragédie. A pak se u komise na ZTP dozvíme, že "taková cukrovka, to je vážná nemoc, ti mají nárok, ale VY? Přece když nebudete vycházet z domu a někdo se o vás bude starat, tak si můžete i vydělávat, když jste chytrej..." a je to. Pak se divíme, že má invalidku kdekdo - ony jsou totiž národy, které mají cukrovku vrozenou.
ToraToraTora — #3 jde o to, jaký přesný typ cukrovky to dítě má, jak vaří v jídelně a jak to to dítě snáší. Syn naší sousedky se také nemohl v jídelně stravovat, tak běhal na obědy k babičce - naštěstí tu možnost měl, musel si insulin píchat, pumpu mít nemohl, už nevím proč. Na té škole byly v té době další dvě děti s diabetemm, obě chodily do jídelny na obědy, jedno si insulin píchalo a druhé mělo pumpu. Dnes už jsou všichni tři na střední, možná i na vysoké, byli starší než můj osmák, te´d tam žádné dítě cukrajdu nemá - a to je dobře (kvuli těm dětem) Ale když jsem šla do školy pro dítě, zažila jsem 2x sanitku, kterou museli některému z nich zavolat, a jednou jsem přišla akorát když právě syn naší sousedky dostal záchvat, a poskytovala jsem první pomoc.
Nemyslím si, že by matka z článku byla cimprlich, je prostě jen opatrná a zodpovědná.
dadma — #6 inzulínová pumpa. to je super vynález, který umožní žít takřka normální život.
ale co je v dnešní době s cukrovkou, nějak moc to narůstá a už u malých dětiček
je to děs, ale hlavně že léky pomáhají.
Kamarádka mé dcery trpí také touto nemocí.Lékaři jí voperovali takový malý přístroj ,který dávkuje inzulín sám.Nevím přesně jak to funguje to jsem se neptala,ale vím, že to dostala když studovala VŠ a odjížděla na rok do Japonska.
Dnešní doba má již léky, bohužel drahé, ale pomohou žít skutečně naplno.Přeji vaší dceři hodně zdravíčka.
Kamarádčiný 5,5leté dcerce zrovna diagnostikovali cukrovku,momentálně jsou 2.týden v nemocnici 5x za den a 1x v noci jí píchají inzulín,doma má ještě 2 holčiny.
moje nejlepší kámoška měla cukrovku od prváku na střední. Stravovala se normálně ve školní jídelně a dbala na to, aby nezapomínala svačiny a druhé večeře. S cukrovkou se dá žít celkem civilně. jestli spíš matka z článku není trochu moc cimprlína.
Je mi líto, že i děti se už od mala vlastně při této nemoci musí hodně omezovat. Dospělí se s tím srovnají, ale u dětí to jde asi ztěžka.
