Na Tořin (se to hezky skloňuje) příspěvek se pokaždé těším s připraveným kapesníkem na otírání prskanců na monitoru.

Nezklamala. Píše: Krásné pondělí, tak především bych chtěla vyvrátit  spekulace o neřešitelných situacích. Neexistují. Můžeme pokračovat.

Jestli něco opravdu nesnáším, tak hned za pálením žáhy a našpulenými fotkami na facebooku jsou to neřešitelné situace. Takové ty stavy, kdy před něčím stojíte, nebo před něčím utečete a ono vás to potom nenechá spát.

Kouše to víc než svetr od babičky, kazí chuť k jídlu, nutí k převalování se na posteli jak kuře na rožni abyste se ráno probudili víc polomrtví, než vyspaní. Čím déle takový stav trvá, tím víc připomínáte oživlé zesnulé.

Celodenní nechutenství léčí pak po desáté večer zhltaná tabulka čokolády, která nezastaví noční můru zato stolici spolehlivě na tři dny.

A z těchto prostých důvodů jsem si tyto stavy zakázala a ze svrchovanosti sobě vlastní prohlásila jejich existenci za diskutabilní a spornou. Protichůdné kacířské postoje u sebe nestrpím.

Všechno má své řešení ! To je důležité vědět.

Tak  například lidi.

Pokud si za problém nemůžeme sami, tak někdo z našeho okolí. Už se to podělalo nebo máte jen mráz v žaludku z nadcházejícího setkání? Ať je to prezident nebo posunovač u dráhy, je to jen a jen člověk jako vy nebo já. Nic víc, nic méně. 

V tomhle ohledu jsem dopracovala svůj nihilismus k dokonalosti.

Neuznávám nic nad samotné lidské bytí ve kterém jsme si rovni. Manžel to tak nějak vytušil. Během jedné odpolední kávy u notáře mě zmocnil pro jednání snad s kýmkoliv. Patrně v opojení z mé korespondence s Hradčany:) Ale to je úplně jiná kapitola na někdy jindy.

Kategorie mezi lidskou příčinou a přírodní katastrofou je tchýně.

Po několika svátečních obědech, kdy jsem pak večer manželovi plakala na rameno a on přísahal, že neví, kde se ta žena v jeho životě vzala, to systém prostě chce. Akceptovala jsem, že jsem příšerná matka, neschopná hospodyně a asociální živel bez budoucnosti.

Ona sice všechny své příbuzné čas od času projede gůglem a najde pár neškodných glos, ale kdo je TTT neví.

Poslední kapitolou jsou věci,,které vám mrví život a nevejdou se do předchozích odstavců.

Mé obsedantně militantní Já bojuje všemi prostředky proti úkolům, na které musíte myslet bez možnosti vyhnout se jim. Nejlepší obrana je útok.

Nedokážu myslet ani na to, že mi leží dopis týden na poště. Ne, vyzvedávám je ještě týž den. Myslet celý víkend, že v pondělí musím na úřad. Ne ne, třeba natrefím na někoho, kdo maká i v pátek odpoledne, jdu hned.

Řekl někdo něco dvojsmyslného a minimálně jeden význam  se mě dotkl? Na férovku:" Jak jsi to myslel?" ...

Víte hned na čem jste.

Dlužno podotknout, že sice spím jako miminko, ale občas se dost naběhám, někteří lidé se mi vyhýbají, několik prohlásilo, že se mě bojí, pár doporučilo zaručeně vyzkoušené tabletky a čas od času mám pocit, že jsem ztratila víc krve, než mohu kdy získat zpět.

Ježíškovi píšu o pytel trpělivosti a lavor pokory každý rok. Přinese vždy prádélko nebo papiňák. Nevzdávám to.

Ale vím, že neřešitelné problémy prostě neexistují.

Toužebně Trpělivá Tora

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

:-) Takže jsi nezklamala. Otírám monitor, slzu, slinu… seberu ten rohlík, který mi vypadl, a přeji krásný den, Toro. Díky za křeč lícního nervu. Míša :-)
P.S.: „obsedantně militantní Já“ nemá chybu! :-)

Dnešní téma dne:

  • Zčervenáte, když se stydíte?
  • Ztuhne vám pusa?
  • Klepou se vám nohy?
  • Jak byste vypadaly na mém místě u auta?
  • Jak řešíte takové projevy, které nelze ovlivnit?
  • A co škytavka? Máte zaručený recept, jak se jí zbavit?

Pište na redakce@zena-in.cz svoje příběhy, názory, recepty a vtipné zkušenosti se vším, co prostě při nejlepší snaze vůlí ovlivnit nelze.

Přeji příjemný den, kde nebude chybět soutěž, chcípák a borec, vaše příběhy i cena pro ten vylosovaný.