Jistě na vás na všechny také čas od času útočí reklamy zdravotních pojišťoven, které nabízejí lákadla v podobě vitaminů pro děti, příspěvků na antikoncepci, lázně, bazén a zkrátka péči jako v bavlnce.

Když před pár lety zemřela má gynekoložka a do její ordinace nastoupil nový lékař, zdálo se nejjednodušší přejít k němu. Ovšem nastal problém s tím, že neměl smlouvu s "mojí" pojišťovnou. Aktivní sestřička (nepochybně ve spolupráci s ještě aktivnějším agentem nejmenované regionální pojišťovny) mi nabídla jednoduchý způsob přechodu k pojišťovně, která mimo jiné úžasné péče nabízí příspěvek na hormonální antikoncepci. Pětistovka na rok, no neberte to.

Postupem času jsem zjistila, že tato pojišťovna nabízí i další výhody. Ocenila jsem zejména péči o čestné dárce krve. Po deseti odběrech má dárce nárok na příspěvek 300 Kč za rok na vitaminy a léčiva. Sice je nejprve potřeba si vitaminy či léčiva nakoupit a posléze navštívit s paragonem pobočku pojišťovny, ale pořád lepší než drátem do oka, jak se říká. Loni jsem tuto nabídku nadšeně využila a bez problémů svá tři kilečka i s pětistovkovým příspěvkem na antikoncepci a úsměvem pracovnice pojišťovny zinkasovala.

Letos jsem opět sbírala paragonky a těšila se na penízky ... ale co se nestalo. Nejprve jsem se dozvěděla, že mi letos prošla "záruční lhůta" - má pojišťovna nabízí onen kouzelný příspěvek na hormonální antikoncepci pouze do pětadvaceti let. Zřejmě mi tím chce naznačit, že mám nejvyšší čas se rozmnožit, a rozšířit tak řady pojištěnců. Už to na mě působí jako lehce červený hadr na býčka. Nicméně jsem se rozhodla nenechat rozhodit malichernostmi a nedávno se vydala s balíkem paragonů do pojišťovny.

Protože jsem během roku navštívila lékárnu mockrát a nakupovala leccos, pobrala jsem všechny, které jsem našla. Tušila jsem, že ne vše bude uznáno jako vitaminy či léčiva, ačkoli žádnou kosmetiku nebo prášky na hubnutí jsem nekupovala. Namátkou vybírám zboží, které si vzpomenu - kapsle s mléčnou bakterií, brusinky v kapslích (pomáhají při zánětech močových cest), urologický čaj, tabletky proti zánětu močových cest (bystré čtenářky již nepochybně odhadly, že mě letos močové cesty pěkně potrápily :-)), no a tak podobně.

Hned poté, co jsem zahlédla kyselý (s prominutím) ksicht pracovnice, která se mě ujala, začal mi běhat mráz po zádech. Skoro jsem měla pocit, že se ani nevykoktám. Proto jsem nejprve vyrukovala s účty za antikoncepci. Žádný problém nenastal (kromě zjevného podezření "úslužné" pracovnice, že jsem nepochybně larvou silně obtížného hmyzu). Tasila jsem tedy průkazku dárce krve a účty z lékárny.

Obsluha je začala významně zkoumat, vyluzovat hučivé zvuky, pak se znechuceně obrátila na svou kolegyni s otázkou "Tea Tree Gel, to určitě nehradíme, že? Co to je?" Ač se zjevně neptala mě, objasnila jsem jí, že se jedná o Tea Tree vaginální gel, úžasnou to věc při kvasinkové infekci. Né, že bych se vyžívala v konverzaci s cizími lidmi o těhle tématech, ale pocit, že jsem přišla do pojišťovny škemrat o suchou skývu, mi nedělal dobře.

Rozmilá dáma začala tedy vyhledávat mnou nakupované zboží v databázi léků a vitaminů ve svém počítači. Vzbuzovala ve mně dojem, že vyhledává, co všechno jsem jim již odcizila z jejich kanceláře, kolik lidí jsem zavraždila a proč musím opruzovat zrovna ji. Jak mi s odporem čišícím z celé její bytosti za chvíli oznámila, žádnou z položek z mých účtu v jejich seznamu léčiv nenalezla, pročež mi případné peníze pošle poštou, až si to pořádně pozjišťuje.

Když jsem se nesměle otázala, kdy tak zhruba peníze můžu očekávat, utrhla se na mě, že za to nemůže a že jí teda mám sdělit, jestli to, co jsem nakupovala byly vitaminy a léčiva. Načež jsem odvětila, že to dost těžko mohu posoudit, jelikož se její definice vitaminů a léčiv zjevně dosti liší od té mé... Ale buď se mě ani nesnažila poslouchat nebo tuto informaci považovala za nevstřebatelnou (či nepochopitelnou).

Zkrátka čučela jak tukan a zjevně jí došla řeč. Tudíž jsem se sebrala a odpochodovala bez pozdravu.

Doufám, že až se přijdu odpojistit, bude mě opět obsluhovat tahle mozkovna, která se domnívá, že posílám pojišťovně své těžce vydělané peníze, abych se mohla jednou za rok plazit u jejích nohou a poníženě žebrat o tři stovky.

 

                          
Reklama