Foto: Shutterstock
“S Tomášem se známe už mnoho let, seznámili jsme se na letním festivalu a už tehdy přeskočila jiskra. Ale oba jsme byli tehdy zadaní, a tak jsme ten náš letní úlet nechali vyšumět a jen si čas od času napsali,” začíná své vyprávění Kamila. “Jak to tak ale bývá, stará láska nerezaví. Před rokem jsme se potkali znovu, vyrazili jsme na pivo a bylo jasné, že jsme na tom s pocity úplně stejně. Zásadní změnou bylo, že jsme konečně byli oba svobodní a bez závazků. A tak jsme se začali vídat znovu a častěji.”
Kamila přiznala, že ze začátku byl jejich vztah vlastně jen o sexu, pak spolu ale začali trávit více času a z nezávazného vídání pomalu vzniklo něco hlubšího.
“Alespoň tak to vnímám. Je to hlubší. Není to jen o nějakém aktu, ale jsme spolu poměrně často, Tomáš se ke mně chová moc hezky, hodně si povídáme, sdílíme pracovní věci, denně si telefonujeme a mně je s ním strašně dobře.”
“Jenže to má jeden háček - my spolu vlastně asi nechodíme, máme vztah-nevztah,” přiznává Kamila a dodává: “Po mých dřívějších zkušenostech se bojím podívat pravdě do očí. Dochází mi totiž, že to Tomovi takhle asi vyhovuje. To, že se máme rádi, ale každý žijeme svůj život. Občas se odmlčí na pár dní, pak se chce vidět a když jsme opět spolu, je to skvělé. Ale to je všechno.”
Podle slov Kamily je Tomáš velký individualista a je rád sám. Přesto se jí svěřil s tím, že se s nikým jiným nevídá a společný čas vnímá jen a jen pozitivně. Prý ale nechce slibovat něco, co by třeba nezvládl splnit, protože necítí, že by tomu vztahu dal všechno.
“Když jsme tuto debatu vedli, byla jsem ráda, že to řešíme po telefonu a on nevidí, jak jsem z toho naměkko a mám oči plné slz. Uvědomila jsem si, že já bych ho v životě chtěla víc než on mě v tom svém. Oceňuji, že mi to řekl a je ke mně fér, ale co bude dál?”
“Moje kamarádka Zuzka mi radila, abych popřemýšlela o tom, zdali chci vážný vztah, anebo stojím o Tomáše a jsem schopná počkat, kam se tento náš vztah-nevztah vyvine i za cenu toho, že jsem na vše vlastně sama a potřebnou partnerskou podporu mít nadále nebudu. Je totiž dost dobře možné, že se neposuneme nikam a já budu třeba za rok opět na startovní čáře, o něco starší a stále sama…”
Také si přečtěte:
- Láska je ve vzduchu. Aneb jak si „vyčmuchat“ ideálního partnera
- Já snad žiju s rain manem, obává se Romana
- Každý měsíc si bereme od dětí i domácnosti dovolenou, dělí se Alena (43) o recept na udržení manželství
Nový komentář
Komentáře
Hmmm, a proto jsem po půl roce vztahu řekla svému, dnes již manželovi, že potřebuji výhled do budoucna, že jsem člověk, co chce pevný vztah, děti a svatbu a že potřebuji a chci vědět, jestli je on ten člověk, co moje priority sdílí. Já si sama sebe opravdu velmi vážím, hodně ve vztahu dávám, ale taky chci dostávat. A i když jsem ho hluboce milovala, a miluji, tak bychom spolu nemohli být, kdyby mé životní nastavení nesdílel. Prostě bychom si nebyli souzeni. Upřímně se divím ženám, které si samy sebe tak málo váží, že že sebe nechají dělat doslova jen matraci pro uspokojení, jako Kamila z článku. Jistě, proč by borec nabízel nějaké závazky, když může vyzobávat jen ty hrozinky... pravidelný sex, samé výhody, žádné povinnosti. Kamilo, Tomáš není individualista. To je krásné slovo pro sobeckého a nevyzrálého chudáka. :D A ty seber svoji hrdost a kopni jeho nevyzrálou prdelku o dům dál, a hledej někoho, kdo s tebou bude sdílet tvůj svět.
ANO,I MA ZKUSENOST,JE TO JIZ DVA ROKY,A STALE ME TO TRAPI,...JA SE ZAMILOVALA...ALE ON VZTAH NECHTEL,,JEN OBCAS..,TZV,,,SOUSED S VYHODAMY...
Milá, nejspíš imaginární, naivní Kamilo. Našla sis borce, kterej nikdy nebude chtít další krok, protože mu to přesně takhle vyhovuje. Z "nevztahu" s tebou totiž bere jen benefity. A i ty jen když se mu chce. Ty akorát čekáš na telefonu a vždy poslušně přiběhneš.
A jistý zádrhel vidím hlavně v té poslední větě. Neposuneme se nikam - vagóny se posunujou, ne lidi, a že slečna opět bude na startovní čáře - život není závod. Kdyby si radši užívala, co má, a nevymýšlela extrabuřty, hned by jí bylo veselejc.
Tak já jsem nějak nepochopila, co je špatně.
On se k ní chová hezky, povídá si s ní, chce se s ní setkávat, je jim spolu dobře, oba to vnímají pozitivně - co ta ženská ještě chce? Má jí nosit růže a zavazovat střevíček? Nebo o co jde? Podle mého o věčnou nespokojenost některých osob, v tomto případě té slečny. Asi ani sama neví, co chce, ale nedá pokoj, doku d to nedostane, nebo dokud chlapa nepřejde trpělivost. 
V takovyhle nevztahu jsem aj ja 2 roky.
Bydlime spolu,vsichni nas vnimaji jako par,ale dle nej sme len pratele.
No nasírá me jen kdyz to rekne,ja totiz s kamaradama nespim,ale on to vidi jinak.. ze neni kamarad jako pritel.
Uzira me to, protoze bych chtela vic,ale jemu je pry tak dobre, pritelkyni nechce.
Denne se Trenuju v tom, ze je to jen a jen muj zivot a muj cas. Nejsme par cize necekat na nej a nic si s nim neplanovat.
Ano mozna to takto bude aj za rok,mozna se nikam neposuneme, nenasazuji si uz ty ruzove bryle.
Nejsme par,protoze proste par byt nemame. Bud ne ted a tady, a nebo nikdy a nikde..
Jsme jen pratele,protoze tak to asi ma byt..
Snazim se zit tak,abych mohla dekovat ci nadavat jen sama sobe..
Nekdy se to dari,nekdy ne...
Takhle jsem dopadla já. A z vlastní zkušenosti vím, že je lepší si buď vše vyříkat a najít společný kompromis především o budoucnosti a nebo raději takové člověka nechat jít. Já jsem se vztahem/nevztahem ztratila dva roky, které jsem mohla strávit po boku muže, který by semnou skutečně chtěl být. Stále jsem čekala a doufala, že se v něm něco zlomí, že se něco změní, ale nezměnilo se vůbec nic a teď už vím, že čekat je obrovská chyba. Zbytečně to člověka připraví o čas.