Znám několik aktivních a možná až příliš živých dětí. Některé jsou „jen“ zlobivé, ale jedno z nich je určitě hyperaktivní. Dnes toto označení můžeme slyšet poměrně často. Jaké vlastně jsou hyperaktivní děti a co to znamená?
Hyperaktivita je dnes známá jako syndrom ADHD (attention deficit hyperactivity disorder) a je to porucha, která vzniká během nitroděložního života, někdy při porodu (např. při klešťovém porodu nebo při dušení během porodu). Podle některých odborníků může být podmíněná geneticky, příčina není úplně jasná. Jedná se o drobné poškození mozku a postihuje asi 5 až 10 procent dětí. Častější je u kluků, ale vyskytuje se i u holek. Může v budoucnu vyústit do poruch učení (dysgrafie, dyskalkulie, dyslexie atd.). Příznaky se ale zmírňují s pubertou.
„Náš Tomášek byl vždycky hodně živé dítě. Už během těhotenství se pořád hýbal a kopal mě, po narození pak často plakal, málo spal, pořád jsme ho chovali... A jak začal chodit, nevydržel chvíli na místě, nic ho dlouho nebavilo, neustále pobíhal, poskakoval nebo lezl po výškách. Když se naučil mluvit (no, spíš křičet), skákal všem do řeči, nenapadlo ho, že se to zrovna nehodí. Ještě víc se to zhoršilo, když začal chodit do školy, nesoustředil se na učení, zapomínal, co má dělat... Naštěstí má úžasnou paní učitelku, která Tomáškovi pomohla,“ vypráví maminka Věra, která teprve na radu učitelky navštívila psychologickou poradnu. A tam se potvrdila synova porucha - hyperaktivita.
Hlavně trpělivost a pochopení
To, co paní Věra popsala, přesně sedí na hyperaktivní děti. „Tyto děti mají potíže s dlouhodobým udržením pozornosti. Jejich mozek se rychle unaví, takže potřebují rychle střídat činnosti. Veřejnost je často považuje za příliš aktivní, ale pro ně je aktivita ochrana před přetížením mozku. Takové dítě nedokáže kontrolovat svoje projevy, bývá i citově labilní a impulzivní. Proto je takovým výchovným oříškem pro rodiče i pro učitele,“ potvrzuje psycholožka PhDr. Olga Shivairová, Ph.D.
Hyperaktivita není podle ní nemocí ve vlastním slova smyslu, ale poruchou. Proto se přímo léčit nedá. „Někteří lidé na hyperaktivitu předepisují lék Ritalin, ale jeho význam je sporný, někteří psychologové nechtějí o jeho předepisování slyšet a jdou na dítě trpělivostí a zdůrazňováním pevné vazby mezi rodiči a dítětem, důslednosti a porozumění potřebám takového dítěte,“ dodává Olga Shivairová. I proto není snadné hyperaktivní dítě vychovávat, chce to ještě víc trpělivosti a pochopení než obvykle.
Pokud dítě chodí do školy, je důležité, aby rodiče byli se školou v kontaktu a spolupracovali, i učitel může hyperaktivnímu dítěti pomoci, např. když vidí, že dítě potřebuje změnu, nechá ho jít smazat tabuli a navíc ho za to ocení, dítě tím změní činnost a ještě získá pochvalu. Je to lepší, než když se dítě začne vrtět a vstávat a učitel ho okřikuje.
Ne všechny zlobivé děti jsou ovšem hyperaktivní. Hyperaktivita totiž bývá často zaměňována s neposlušností a nevychovaností. Rodiče, kteří své dítě nevychovávají nebo výchovu nezvládají, se potom schovávají za nálepku, že dítě je hyperaktivní. Ono je přitom jen zlobivé.
Nový komentář
Komentáře
ToraToraTora — #4 na EEG je tato porucha dost dobře znatelná jen to chce vyšetření od neurologa a následně spolupráce s psychologem specializovaným na tyto poruchy a ne každé dítě může být léčeno léky na ADHD
mám syna s ADHD a velice živou dceru a je to propastný rozdíl
Léthé — #8 hm, než jsem učila jednoho chlapečka s ADHD, tak jsem si myslela to, co ty. V kolektivu dětí byl ten rozdíl rozhodně poznat.
Hodně živé dítě je určitě lepší než hodně mrtvé
. Dnes když se dítě chová "jako dítě" nepozorný, pohyblivý...a hned je to porucha...prostě jsou děti hodné a zlobivé
. To je můj názor...ale proč by se na to nemohla hodit nějaká diagnóza a léky...farmaceutický průmysl jistě něco dodá.
Francaise — #5 Je to dost pravděpodobné,protože ten má v sobě zřejmě každý.
trefa:kazde dite je jine.venujme jim vice pece.a pak se nam za to odmeni.
Matky by také měly dát děti DŮKLADNĚ vyšetřit na parazity, má to totiž souvislost. Důkladně proto, že často lékaři tvrdí, že nic nenašli, ale ve skutečnosti vzali nedostatečný vzorek. Mezi dětmi je rozšířený roup dětský, jen to maminky neví.
Vzhledem k tomu, že nejde o nemoc, ale poruchu, je hranice mezi zlobivostí nebo nevychovaností a ADHD velmi tenká a mnohdy dobře maskovaná rodinou. Důležité je, že výsledek by měl být vždy stejný a to: snaha rodičů to změnit a tvrdá práce.
s posledními větami článku souhlasím. Je skutečně jednodušší prohlásit své dítě za hyperaktivní, než se snažit o jeho výchovu.
Dneska jak je dítko živější,tak je hned hyperaktivní. Tak nevím, my jsme v dětství byli v pohybu stále.
Diagnostikovaným syndromem ADHD v dnešní době trpí hodně dětí, nebo je to snad tím, e teď se o tom začalo hodně mluvit???
