Možná to znáte od vlastních dětí, možná od cizích. Každý si občas postěžuje: to naše dítě si pořád vymýšlí! Máme pro vás dobrou zprávu - u malých dětí je to úplně normální. Teprve u starších dětí a dospělých to může být problém.

Mě nikdy nenapadlo, že by na dětském vymýšlení mohlo být něco špatného, naše děti to taky dělávaly a měly docela velkou fantazii. A brzy je to přešlo, takže jsem tuhle situaci vůbec nemusela řešit. Nedávno mi ale jedna známá vyprávěla o svém synovi a kromě jiného řekla: „Je to čím dál horší, náš Kája má snad bájnou lhavost, nebo co.“ To spojení mě zaujalo.

lier

Ale nechme nejdřív vyprávět mou známou. „Kája začal docela brzy mluvit, ve dvou letech už celé dny vyprávěl, i když mu nebylo úplně vždycky rozumět. Měli jsme radost, že je takový veselý a šikovný, uměl si i sám hrát, prostě pohodové dítě. Pak začal chodit do školky. Občas přišel a vyprávěl, co všechno ve školce dělali, co měli k obědu, které děti si s ním hrály a podobně. Byla jsem ráda, že se mu ve školce líbí, ale pak jsem zjistila, že ne všechno, co nám říká, je pravda. Kamarádka, která tam měla holčičku, mi několikrát potvrdila, že si Kája vymýšlí. Přesvědčila jsem se i podle jídelního lístku, že ani to, co podle něj měli k obědu, nebyla pravda.

Hladili jsme si kačenky

Jednou jsem ho přišla vyzvednout a Kája úplně nadšeně vyprávěl, že byli u potoka, a tam si všechny děti hladily kačenky a házely jim jídlo. Bylo mi divné, že by paní učitelky nechaly děti sahat na divoké kachny. A tak jsem se zeptala. Nebyla to pravda, děti šly kolem potoka na procházku a viděly na něm kachny, ale rozhodně jim nic nedávaly, natož aby se jich dotýkaly. Když jsem to Kájovi říkala, nedal si to vymluvit a pořád tvrdil, že si kačenku hladil. A takhle to pokračuje pořád, teď je Kájovi pět let a neustále si něco vymýšlí. Chystám se zeptat dětské doktorky, jestli je to normální.“

Jak už jsem psala, zaujalo mě to, a tak jsem si začala zjišťovat informace od psycholožky. Vyplynulo z nich, že termín bájná lhavost opravdu existuje, a je to naprosto normální stav u malých dětí. Naopak je zvláštní, pokud si malé dítě nikdy nevymýšlí, znamená to, že si málo rozvíjí fantazii. Nevěšte tedy hlavu, že si vaše dítě přikrášluje skutečnost, je to dobré pro jeho vývoj. A v žádném případě ho za podobné výmysly netrestejte.

Jak vidí bájnou lhavost psycholožka PhDr. Olga Shivairová, Ph.D.?

Bájná lhavost, jinak se jí říká pseudologia phantastica nebo také syndrom barona Prášila, je naprosto normální u předškolních dětí a někdy i prvňáčků, kteří si s ní vyplňují mezery v paměti a v informacích. Je to prostě dětské vymýšlení si. Předškolní děti žijí ve fantazijním světě, celkem vážně se baví se svými kamarády o tom, jak byly u moře, i když tam nikdy nebyly, nebo si vymyslí, že jejich tatínek je Spiderman... A opravdu tomu věří.

Jde o běžný stav předškolních dětí, které nemají přesné informace o světě a vyplňují je smyšlenkami. Navíc se prudce rozvíjí fantazie, tak si té rozvíjející se fantazie patřičně užívají. S nástupem školy a získáváním znalostí o světě a lepším vyvinutím paměti bájná lhavost sama odezní. Rodiče by za ni dítě v žádném případě neměli trestat, měly by dítěti informace jen upřesnit a sdělit, jak to tedy opravdu je.

Příznaky bájné lhavosti se mohou zhoršovat, když má dítě pocit, že se mu rodiče dostatečně nevěnují: částečně utíká do lepšího světa ve fantazii, částečně si tak přivolává jejich pozornost.

Bájná lhavost se ale může vyskytovat u dospělých. Tam se ovšem jedná o patologii, bývá to jeden z příznaků poruchy osobnosti zvané histrionská, laicky hysterie. Hysterik nebo hysterka na sebe potřebují upoutat pozornost, k čemuž jim vymýšlení skvělých nebo zábavných historek dobře poslouží.

Četly jste v našem magazínu:

TÉMATA:
DĚTI