Dnešní téma děti mít či nemít mi nedalo a musela jsem reagovat.

Od svých 18 let jsem hodně cestovala, pracovala v zahraničí a užívala si své kariéry a svobody.
Vždy jsem si říkala, že moje svoboda je to nejcennější, co mám.

Vydrželo mi to pár let, než jsem poznala muže, do kterého jsem se zamilovala a z velké lásky si ho vzala. Naše manželství bylo bez chyby a plné lásky a začali jsme hodně hovořit o mimi a o tom, jak ho budeme milovat a jaké by to bylo, kdybychom byli 3.

Probudily se ve mně mateřské city a pudy a já nechtěla nic víc tak jako miminko. Plánovali jsme a milovali jsme se s tím, že chceme mimi.
Dodnes si dokonale pamatuji ten pocit při milování, kdy se milujete s tím, že počínáte nový život!!!
Podařilo se a narodil se nám krásný a zdravý syn.
Jeho otec jeden den před jeho prvními narozeninami zemřel.
Už tu není a nikdy se nevrátí, ale jedno mi tady nechal. Našeho syna.

Jsem šťastna za to, že ho mám. Že jsem tenkrát nedala přednost práci, svobodě užívání si.... Že jsem miminko neodložila třeba o rok.....

Už bych neměla nikdy šanci s ním dítě mít.
Zbylo mi po manželovi jen pár fotek a vzpomínek, ale náš syn mi neustále připomíná, že žil, že tady byl a zůstalo po něm něco hmatatelného, krásného. Někdo, kdo se mu tak moc podobá, a já mám pocit, že kousek mého muže je stále se mnou.

Apina

 

Tedy, Apino, ještě teď si utírám slzy... Díky, díky, díky za příběh, který je tak smutný, že ani nevím co napsat...
Přeji z celého srdce Tobě i Tvému synkovi jen to nejlepší! Lásku, zdraví, štěstí, pohodu ....

Myslím, že si to zasloužíte.

 

 

Střídající editorka