Před dvěma lety jsme si pořídili nového pejska, je to kříženec pointra (anglického ohaře) a labradora.
Vím, že každé štěně je rozkošné, ale on byl úžasný, velice rychle se naučil, že nesmí čůrat doma, povahově byl velice nekonfliktní, s ostatními pejsky vycházel bez problému, k lidem byl zpočátku trochu nedůvěřivý, ale to považuji spíše za klad. Prostě vše bylo bez problémů až na to, že nesnášel být doma sám, když zůstal doma sám, tak ničil a ničil, boty likvidoval po desítkách, okousal nábytek, rozcupoval gauč, otrhal tapety, no byli jsme už úplně zoufalí, každý den, když jsem přicházela domů, jsem s hrůzou otevírala dveře do bytu, co mě tam zase čeká, tak to bylo pořád dokola a dokola. I přestože jsme mu sehnali slečnu na venčení přes den, aby nemusel být sám celý den. Hraček měl dost. Někdy jsem měla pocit, že už dál nemůžu, že si nenechám zničit vše a že ho prostě nezvládáme a možná by bylo lepší mu najít nový domov. Ale nějak jsem na to neměla to srdce. 
Před pár měsíci jsem přišla domů a pejsek mě vítal s jeho hračkou v puse, a ač jsem hledala sebevíc, nic zničeného a rozkousaného jsem neviděla. Prostě ze dne na den s tím přestal. Neříkám, že je z něj dokonalý pes, ale jednoznačně se už neděsím, když otvírám dveře do bytu.
Mám jeden dotaz, jestli by mi mohl odborník poradit.
Přestěhovali jsme se z okraje Prahy, kde byl náš pejsek zvyklý běhat všude, do Vršovic, kde je spousta aut. Začala jsem ho vodit na vodítku, aby mi nevběhl do silnice, ale vidím, že je z toho úplně nešťastný. Ustavičně vidím lidi s pejsky, kteří se u silnice zastaví a čekají, běhají, jen kde mají. Vím, že asi vyrostli v těchto podmínkách.
Ale neporadili byste mi, jak ho to mám naučit, když mu jsou dva roky?
Miriam
To by chtělo osobní konzultaci, kontakt na kynologickou poradnu najdete ZDE
Nový komentář