Ještě donedávna to byl kocour jura. Přestože mu bylo úctyhodných sedmnáct let, stále to byl ten hrdý, nezávislý, elegantní, čistotný a relativně zdravý kočičák. Ale ztrátou zraku to s ním jde z kopce.
Jako by pozbyl pověstnou orientační schopnost, která je kočkám vlastní, a dvakrát se nám ztratil. Možná jste četli jeho příběh ZDE.
Dvakrát se mu to málem stalo osudným, ale naštěstí jsme ho vždycky našli. Sice vyhublého na kost, dehydrovaného, ale živého. Měli jsme velkou radost, že nezašel bídnou smrtí někde v osamění, i když tak to prý kočky dělávají.
Začali jsme být ostražití a ven ho pouštíme jen pod dohledem. Vyhřát kožíšek na sluníčku, vyvenčit a hajdy domů k plné misce a pohodlnému gauči.
Jenomže kocour neztratil jen zrak, ale časem i hygienické návyky.
Přestal chodit na kočičí záchůdek, ačkoliv ho má takřka u nosu, aby ho nemusel hledat. I tak je mu to jedno a koná svou potřebu, kde se mu zlíbí.
A to se nelíbí nám.
Ani tak nejde o ten úklid, vytírání, desinfikování a „odsmraďování“, ale je otázkou, zda má takové soužití ještě nějaký smysl?
Vždycky jsme si říkali, že ho necháme v klidu dožít doma. Ať odejde do kočičího nebe, až nastane jeho čas. Důstojně, jako člen rodiny, který nám dělal dlouhá léta radost. Nepopírám, že nás napadla i myšlenka na eutanázii, ale jakmile jsme o ní začali mluvit, v tu ránu jsme se zastyděli. Přišlo nám to bezcitné, kruté, nadřazené.
Když jsem se ptala známých na názor, dostalo se mi různých odpovědí.
Jedni míní, že bychom to měli ukončit, protože ani pro kocoura už to není život, ale přežívání. Jiní si myslí, že bychom to měli nechat na přírodě.
Už jste někdy musely řešit podobné dilema? Děkuji vám za váš názor.
Nový komentář
Komentáře
Ale určitě bych v první řade navštívila dobrého veta
Asi takhle, pokud kocka dobře ji a vylucuje anema bolesti, dal bych o ni pecovala, pokud strada, tak pak je na case zvážit uspaní. Je tezke najít ten správny kamžik a rist si - už ho tady drím kvůli sobe a ne kvůli nemu....
Dana Haklová — #33 Předpokládám,že Dano víte,že kočka přede nejenom když je spokojená,ale i když má nějakou bolest.
Překvapuje mě,že se tu ještě neukázala Dana,veliká odbornice na kočky,možná by poradila.
Osobně bych zvíře,která už nemá radost ze života,"nenutila" žít dál.To by zase mě připadalo pokrytecké.,kdyby jen mělo jíst,spát,vykonávat potřebu.
Dana Haklová — #33Já se připojuju k Rikině s tím, že kocoura by měl vidět veterinář, který se specializuje na malá zvířata. S dobře vybavenou ordinací. Podle odběrů, možná EKG atd. se dnes dá docela dobře stanovit přesná diagnóza. Peníze to teda stojí, ale zas má člověk čisté svědomí, že nic nezanedbal. Naší nebožce kočce prodloužily léky na srdce život o dva roky, snad 9 let byla na urologické dietě. Kočky trpí chorobami stejnými jako lidi - a je vlastně dobře odčervený? (omlouvám se za možná hodně blbý dotaz, ale u venkovních koček se na to snadno zapomene pro jiné starosti).
Dana Haklová — #33 A vy jste si naprosto jistá, že ten kocour se netrápí a netrpí bolestmi? On vám to neřekne. Zdravý evidentně není. Slepota musela mít nějakou příčinu, a to, že přestal být čistotný, taky. Což vy moc neřešíte, stačí vám, že žere a přede. Tak ho vemte na pořádnou prohlídku, nechte mu odebrat krev, udělat vyšetření ledvin, slinivky, štítné žlázy, na cukrovku... ale ne u veterináře, u kterého 90% pacientů jsou krávy a koně, ale u veterináře specializovaného na malá zvířata, takového, co skutečně kočky zná a umí je diagnostikovat a léčit. A pak uvidíte - podle výsledků - co s kocourem dál. Takhle tady jen planě teoretizujeme, vám to v ničem nepomůže a kocourovi už vůbec ne.
SandraAbigail — #32Víte, ono to zase není tak jednoduché. Kdyby se trápil, trpěl bolestmi, tak neváháme, protože bychom to brali jako vysvobození. Ale představa, že ho jednouho dne vzbudíme, naložíme do auta a odneseme na veterinu utratit jenom proto, že nekoná potřebu tam, kde by měl, nám přijde pokrytecké.
Ano, bylo by to osvobození, ale pro nás
Osobně bych to vyřešila eutanázií, je to milosrdné a zbaví to trápení jak kocoura tak lidi. Pevně doufám, že brzy bude možná eutanázie i pro nevyléčitelně nemocné lidi, tak jak to již v některých zemích funguje (Švýcarsko bylo první, objevují se konečně i další osvícené země). Holt lidstvo se musí k humánnímu a osvícenému jednání propracovat a docela mu to v mnoha ohledech trvá.
Moje babička měla perského kocourka 16let, poslední rok byl nejhorší, nejnáročnější, učurával, nechtěl se česat, čistit oči, pak začal stračně moc pít, tak jsme diagnostikovali cukrovku, narostla mu velká boule na čele, to už esteticky i citově začlo vadit dědovi, tak se oba rozhodli, že kocoura odvezou k veterináři na injekci. Děda udělal Mauzikovi důstojný hrobeček a už jen vzpomínají. Vzhledem k věku si už do chalupy další zvířátko nepořidili, ale na dvorku kočky mají dál.
Tak ona i zvířata mohou být na konci svého života dementní.. Spousta lidí jim ale dopřeje komfort pohodlného dožití, když jinak netrpí..
Bébina — #20 Útulek Srdcem pro kočky znám, máme od nich úžasného kocourka (byť tedy z rakovnického depozita, ne přímo z Vrbičan). Podle mě by stálo za to zkusit Kristýně a Michalovi Kacálkovým zavolat a poradit se přímo s nimi. Skutečně mají bohaté zkušenosti s handicapovanými kočičkami a podle mě by měli řešení i pro slepého a inkontinentního kocourka.
Držím pěsti, ať se podaří nepříjemnou situaci brzy vyřešit!
Kadla — #27to mají blbý, nedovedou si vysvětlit, proč se neslyší a proč nic neslyší, tak se to pokoušejí přeřvat. To chce velikánskou lásku a toleranci, pokud se to má vydržet
gerda — #25My víme, že je hluchá... už rok... A už rok mňouká ve dne v noci...
chudák kocour
Kadla — #18kočka může být hluchá. Naše Rosinka, když začla ztrácet sluch, řvávala naprosto příšerně. Kdo by nevěděl o co jde, tak by si mohl myslit, že ji nějak týráme.
Dana Haklová — #17nakapte do záchodku pár kapek kozlíkových kapek - dostanou se v lékárně. Nebo jimi potřete okraj záchodu. To kočku spolehlivě přitahuje, třeba ho tam takovou fintou dostanete.
Ovšem že jsem to musela řešit, mnohokrát. Se psy i s jinými zvířaty. Bezcitné, kruté a nadřazené je naopak nechat staré a nemocné zvíře přežívat a trápit se, jenom kvůli jakési útlocitnosti. V tomhle případě bych už neváhala.
Dana Haklová — #9 Tak potom bych ho opravdu nechala, ať dožije s lidmi, které miluje.
Dana Haklová — #17 možná by stačilo vyměnit druh písku za jiný, např.silikonový nebo dát přes písek mřížku, aby se naopak zamezil styk tlapek s pískem.Mám na mysli takovou tu plastovou,co se dříve dávaly k vaně, dělají se i dnes, dají se lehce stříhat na požadovanou velikost, jsou levné a třeba by to vyřešilo problém. Jeden z našich kocourků taky nesnášel styk s pískem a na mřížku chodil bez problémů.
Je klec a klec. Voliéra velikosti jídelního stolu ještě žádné kočce neublížila. Naopak je běžné, že se zvíře třeba po operaci nenechá běhat po celém domě, kde se může spíš zranit. Znám útulek https://www.facebook.com/SrdcemProKocky, kde se zaměřují na ty nejhorší případy, takže mají velké zkušenosti s inkontinentními kočkami po úrazech páteře, i se slepými. Voliéra je v takovém případě nutnost. Nechat slepou inkontinentní kočku v neohraničeném prostoru, to je čekání na to, kdy se k tomu všemu ještě zraní. Nad 5kg kočka v 1m2 se pohoršujete, ale nad 500kg koněm v 9m2 nikoliv? Když kočka oproti koni není klaustrofobní zvíře a uzavřené prostory sma vyhledává.
Kadla — #18To musí být šílené.
Možná ty léky proti stresu budete potřebovat sama