Je to pár měsíců, co na TV NOVA v pořadu Na vlastní oči byla reportáž o rodině žijící v maringotce, která má sedm dětí. Již tenkrát tu byla diskuze, jestli paní byla v jiném stavu. A situace posledních dnů mě donutila napsat tento článek - zoufalý výkřik k vašim názorům. Je to normální?

Některé z Vás to viděly, ale pro ty, které ne, uvedu pár informací, abyste byly v obraze. 

Oba rodiče jsou vysokoškoláci z "normálních" rodin. Ale jednoho dne se rozhodli, že je nebaví honit se za penězi, které údajně nepotřebují, a že chtějí žít přírodně, nezávisle na státě. Tak si koupili louku, na ni dovezli tři maringotky a v tomto obydlí začali žít. Každý člověk, který slyší, že někdo chce žít přírodně bez peněz, si nejspíš představí, že když nechtějí žít pro peníze, tak že budou žít z vlastních zdrojů - jídlo si vypěstují, oblečení ušijí atd., ale to u nich neplatí. Žijí ze všech možných dávek státu, které má tatínek rodiny opravdu perfektně vypracované, na které kdy mají nárok, a z pronájmu bytu v Praze. Takže z toho plyne, že se nerozhodli žít bez peněz, ale bez práce. Což je ovšem jejich věc, kdyby tím ale netrpěly ty děti. Tato rodina měla sedm dětí. Záměrně píši měla, protože už to tak docela neplatí, od 25. října jich mají osm.

A aby ani ve jménech svých dětí jejich rodiče nebyli obyčejní, dali jim velice zajímavá jména: Dorotka, Kašpar, Silvestr, Severin, Horymír, Prokop, Perla a poslední je Irenej.

Děti nechodí do školy, pouze na každoroční přezkoušení, což je jejich jediný kontakt se světem, a jinak v teplých měsících jsou v maringotkách a na louce a v zimních měsících v Andalusii v dodávce, kterou tam jedou. Ty děti se stýkají pouze mezi sebou a neznají žádné jiné lidi, a tudíž nemají žádné kamarády. Když k nim někdo přijede na návštěvu, tak z toho žijí několik měsíců. Ty děti neznají televizi, což je jistě záslužné, ale na druhou stranu neznají ani to, že existuje něco jako počítač, což už je v dnešní době poměrně problém. I když technice neholduje každý, tak by se i toto dalo přehlédnout, ale když dítě přijede do města a neví, jak si sednout na záchod, jak chytit příbor, tak to mi přijde jako zásadní problém. No jak by to taky mohly vědět, když chodí do lesa do díry a jedí dřevěnou lžicí. Neznají vanu nebo sprchu, protože znají pouze studánku. Na starání se o děti mají nejstarší dceru. 

A to je další věc. Nejstarší holčičce Dorce je teď tak 16 let a dělá chůvu. Její vyhlídky na další život jsou ty, že bude maminkou. Když s ní člověk mluví, tak se stydí za to, jak a kde žije. Druhý nejstarší asi 14letý chce být pasák koz. No jsou tohle normální vyhlídky takhle starých dětí? A navíc, oni tam vůbec nejsou šťastní a chodí za rodiči, jestli by už nechtěli přestat, že už se tam nevejdou. I ty děti mají víc rozumu. 

Jedno se rodičům musí nechat, každé dítě, které má již dostatečný věk, hraje na hudební nástroj. Hrají opravdu krásně na housle, na klavír, na trubku a na tahací harmoniku. Ale bude jim to v budoucnosti stačit? 

Popravdě řečeno, vždy když mi volá máma, teta těch všech dětí, že se její setře Simoně narodilo další dítě, je mi z toho smutno. A vždy si říkám, aspoň že Simona přežila a dítě je zdravé. To je ovšem věc, která také nemusí být dlouho pravdou. Simona má RH- a otec dětí RH+, což je samo o sobě velké riziko. Také má za sebou již 4 císařské řezy - další riziko, a také po osmi těhotenstvích je věk 40 let rovněž rizikový.

No, zbývá se jen modlit, aby to všichni pokud možno ve zdraví přežili až do stáří a že třeba jednou ty děti se nějak dostanou do města, adaptují se a budou vést aspoň trochu normální život, aby byly šťastné. Ovšem čím se budou živit, kdo ví :-(

TÉMATA:
DŮM A BYT