Už jsem několikrát říkala, že děti mám celkem tři. Vždycky jsem tvrdila, že tři děti chci, přestože mi lékaři vyhrožovali, že pokud mi to vůbec dovolí, budu mít tak jedno, a ještě nesmím rodit normálně, ale já jsem hlávka paličatá.

Sama jsem se narodila přes zákaz lékařů a jen díky tomu, že touha mé maminky po druhém dítěti byla silnější než strach z následků. Fakt je, že maminka těhotenství proležela a porod zdravotně odskákala. Já jsem byla takový chcípáček, kterého si do roka nemocnice předávaly jak putovní pohár, a k nemocným kloubům jsem chytla kde co. Takový demonstrativní příklad, co všechno za nemoci může takové robě mít. Zřejmě jsem byla malá, ale houževnatá, protože jsem překonala i předpověď ortopedů, že pravděpodobně nebudu chodit, a chudák maminka se mnou až do mých 15 let pravidelně absolvovala spoustu vyšetření. Hodně sportů a jiných činností jsem měla zakázaných, ale v jejich provádějí mi stejně nikdo nezabránil, zrovna tak jako v lumpárničkách. Pořád mě odněkud sundávali a tatínek mi prášil kožich, co se do mne vešlo (zaslouženě). Zkrátka, když mě chtěli, tak o mně taky věděli a můj anděl strážný – to musel být asi hukot.

Když jsem byla na střední škole, prohlašovala jsem, že budu mít tři děti. Že jsme byli doma dva a mně se to zdá málo. Neodradilo mě ani to, že jsem dostávala na hlídání potomstvo svých bratranců a sestřenic, kteří byli o 10-20 let starší než já.

V devatenácti mě chytlo volání matky přírody a hrozně jsem toužila po miminku. Dnes mohu říct, že jsem ráda, že to nedopadlo. Z mého tehdejšího partnera se po třech letech vyklubal alkoholik, žárlivec a rváč. Matka příroda je přeci jen moudrá a dovolila mi ho prohlédnout dřív, než se mohlo něco stát. Můžu zodpovědně říct, že chvíle s ním byla ta nejlepší antikoncepce pod sluncem.

V pětadvaceti jsem se zodpovědně rozhodla, že už je na čase a přesně 10 měsíců po svatbě se narodila první dcera. Druhá přišla za dva a půl roku za ní, a pak si příroda postavila hlavu. Nakonec jsem měla hlavu ještě tvrdší než ona a syna jsem povila ve 32 letech. Nikam na vyšetření ohledně mých kloubů a kyčlí jsem radši nešla, aby mi to nezatrhli. Bylo mi to asi geneticky předáno, abych děti měla a chtěla. Chápu ovšem, že někomu prostě rozmnožovací pudy chybí, nebo je má potlačené, ale já jsem nikdy ani na vteřinku nezalitovala. Děti jsou mojí láskou, chloubou i inspirací. Kolikrát už jsem psala „veselé historky z natáčení“ s nimi přímo sem a jak znám své potomstvo, vypadá to, že tahle studna ještě dlouho nevyschne.

To by byla škoda ne? 

Vikina007

Milá Vikino, přesně, jak píšeš. Mateřské pudy jsou holt mateřské pudy. Když musíš, tak prostě musíš. Ale je to nádhera, co? :o))) Díky....

Dnešní téma je zda děti mít, či ne... pište na náš redakční email Vaše příběhy, jednu z Vás odměníme hezkým dárkem.

A nezapomeňte přijít po poledni, bude vyhlášena bezva soutěž o bezva ceny... Chcete vědět, o co se bude soutěžit? Tak já vám to řeknu... o prachy! S třemi nulami! :o))))

    

Reklama