Mám přítele o 10 let mladšího než já.

Při prvním setkání by mne nenapadlo, že to bude tak osudové. Vůbec na svůj věk nevypadal. Copak vzhledově, ale hlavně názorově. V mnoha věcech byl rozumnější než můj bývalý muž.

Nejprve jsme se rok scházeli, a pak jsme oba dospěli k názoru, že spolu chceme žít. Dělilo nás totiž půl republiky - 430 km. Bála jsem se ho představit své mamince, netušila jsem, jak zareaguje. Ale vše dopadlo dobře.

Po roce a půl jsme začali bydlet v podnájmu, za čtyři měsíce sehnali vlastní byt. Ale stýskalo se mi, v Čechách mi zůstala bydlet dcera, protože chtěla studovat v Praze. Po dohodě s bývalým mužem zůstala u něj a syn z internátu jezdil na návštěvy k tátovi a k nám. A samozřejmě tam žila i maminka a sestry s rodinami.

Měla jsem krizi, kdy jsem chtěla lásku vzdát a vrátit se do Čech, ale pomohla mi dcera.

Uplakanou mne pohladila a povídá: "Mami, žij s Markem (současný přítel), máš ho ráda. A já za Tebou budu jezdit. Nepřestanu Tě mít ráda, neboj, mami."

No a pak jsme se s přítelem rozhodli pro potomka. Věděla jsem, že dítě chceme oba, a tak se stalo.

Děti zprávu o sourozenci přijaly úplně v pohodě, až mne překvapily. Těhotenství bylo krásné období, tatínek byl i u porodu a velmi mi tím pomohl.

Narodil se nám zdravý uzlík lásky. Dnes je Filípkovi 18 měsíců a má se čile k světu. Sourozenci ho mají rádi a všichni v rodině jsou z mrňouska nadšeni.

Jen Vánoce slavíme dvakrát se vším všudy. I dospělé děti dávají dárky a rády je dostávají.

Marcela

Milá Marcelo,
pokud jsou děti na Vaší straně, dá se zvládnout mnohé :-). Přeji Vám, ať Filípek nezlobí a jeho sestřička i brácha za ním i za Vámi často jezdí!
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY