Dosud bylo podávání inzulinu poměrně nepříjemnou záležitostí. I když jsou na světě inzulinová pera, řada diabetiků si na veřejnosti píchat inzulin nechce, stydí se, je jí to nepříjemné, a tak se její program podřizuje tomu, kdy a kde si píchnout. Kromě toho musí diabetik brzy vstávat, jíst v pravidelných intervalech atd. Inzulinová pumpa všechno mění.

 

Je významným pokrokem zejména proto, že pacientům umožňuje uvolnit svůj režim dosud svázaný denními povinnostmi. Pacientka Šárka Belková, která je diabetička přes dvacet let, říká, že jí pumpa umožnila naprostou volnost i v tom, co sní. „Jen si po jídle spočítám cukry a podle toho nadiktuji pumpě, kolik mi má poslat inzulinu.“

 

Inzulinová pumpa umožňuje zatím nejpřirozenější způsob „zevního“ podávání inzulinu.  Lze ji navíc naprogramovat tak, aby se zamezilo nočním a ranním potížím s hladinou glykémie.

 

Cílem léčby diabetu je dosáhnout co nejlepší kompenzace diabetu a bez podstatného omezení běžného života pacienta. Pacient, který si pravidelně sleduje hladinu cukru v krvi a pomocí pumpy si tak pravidelně dodává potřebný inzulin, je více chráněn proti komplikacím své nemoci, jako je postižení očí, nervů, ledvin, končetin apod.

 

Moderní inzulinová pumpa je elektronický přístroj velikostí srovnatelný s mobilním telefonem, vážící kolem 100 g.  Nosí se ve speciálním pouzdře na opasku nebo v kapse od košile či kalhot nebo ve spodním prádle. Na pumpu se napojuje hadička, která je zakončena tenkou kovovou jehlou nebo teflonovou kanylou. Zavádí se do podkoží břicha, paže, hýždí nebo stehna. Do kanyly se pak hadička jen zacvakne. „Vpich měním tak jednou za tři čtyři dny, podle toho, jak je potřeba,“ říká Šárka Belková. „Když sportuji nebo potřebuji pumpu na chvíli nemít, jen ji vycvaknu a je to, “ pochvaluje si. V noci s pumpou spí a už si na přehazování přístroje při přetáčení z boku na bok zvykla a ani ji to nebudí. 

 

Jediný problém, který nad léčbou diabetu stále visí, je nedostatek proužků do glukometrů, díky nimž si diabetik měří hladinu cukru. Údaje pak slouží pacientovi k programování pumpy, stanovení dávek inzulinu. Hrazené proužky na moc dlouhou dobu nevystačí, takže pacient, který chce mít svůj stav glykémie pod kontrolou, musí měřit častěji, a tudíž si z vlastní kapsy proužky „navíc“ hradit.

 

V současné době je ve světě léčeno inzulinovou pumpou více než 200 000 pacientů s diabetem, většina z nich v USA. Česká republika patří k zemím, kde se tato léčba úspěšně rozvíjí. Dosud se podávala dávka 2 nebo 3 injekcí za den, podle toho, o jaký typ diabetu se jednalo. Více dávek inzulinu přitom napodobuje lépe normální vylučování inzulinu než léčba konvenční. Právě proto je inzulinová pumpa takový boom. Její dávkování se totiž blíží přirozené sekreci inzulinu zdravého člověka.