O svůj příběh, jenž se odehrál v těchto pro mnohé náročných dnech, kdy platí v rámci nouzového stavu řada opatření, se podělila sympatická majitelka malého penzionu. Za svůj život poznala lidskou závist několikrát, tentokrát má pocit, že kdosi z jejího okolí překročil tu pomyslnou hranici...

Foto:Shutterstock

Kdo jen trochu sleduje aktuální situaci, musí vědět, že řada profesí má od jara velmi zkomplikovanou práci,“ začíná své vyprávění pečlivě upravená žena, jež obratem dodává, že nechce, aby to vyznělo jako stěžování si. Je si totiž dobře vědoma toho, že jsou mnozí na tom daleko hůř.

I náš penzion byl samozřejmě na jaře zavřený, zoufali jsme si. Ale během léta jsme se docela zahojili. Lidé upřednostňovali dovolenou v Česku, a tak jsme měli stále plno,“ vysvětluje.

Ale nikdy prý nic není jen černé, nebo jen bílé. „Jak byli všichni přece jen opatrnější ohledně výdajů peněz, objednávali si nocleh nejčastěji na jednu noc, maximálně dvě. To je velký rozdíl oproti běžným týdenním turnusům, protože po každém musíte pokoj pečlivě uklidit, vydesinfikovat, co je nutné, převlíknout peřiny, vyprat ručníky,vyjmenovává svou každodenní rutinu, o které se jí podle jejích slov ke konci sezony už i zdálo.

Pračka jela nonstop a udělat si třeba jen den volna bylo nemožné.

Obvykle si navíc na sezonu beru výpomoc tady od nás, ale tentokrát jsem si to nemohla dovolit. Byla jsem opatrná, protože jsem tušila, že na podzim zase zavřeme,“ svěřuje se žena, jež přiznává, že i přes občasnou pomoc manžela byla za pár týdnů takového provozu úplně vyšťavená. „Každý večer jsem padla do postele únavou, ale budila se v noci s nepříjemnými projevy přepracovaného těla. Pulsovalo mi v hlavě, potila jsem se a sužoval mě strach, že to nezvládnu,“ vypráví a dodává, že nové uzavření objektu bylo pro ni paradoxně asi záchranou. „Jinak bych se určitě úplně zhroutila,“ vysvětluje.

A snad právě proto vymyslel její manžel, že si po náročné sezoně zaslouží pořádnou dovolenou. „Všude po republice bylo ovšem zavřeno stejně jako u nás, a tak jsme po krátké poradě vyrazili na jih – za sluncem, mořem a hlavně odpočinkem od každodenního návalu práce a negativních informací,“ svěřuje se žena, jež si pochvaluje, jak jí ozdravný pobyt přišel k duhu. Vše zvládli bez problémů. Domů se vrátili v mysli pozitivní, a s testem na covid negativní.

Ale pak následoval šok,“ povzdychne si paní Renata a slzy má na krajíčku. Na dveřích svého domu, jenž je zároveň zmiňovaným penzionem, našli nastříkaný nápis „covid plus“. Na každém kroku navíc cítila a mnohdy i viděla, jak jí sousedky z vesnice pomlouvají. A straní se jí. Dokonce se od jedné známé zprostředkovaně dozvěděla, že kvůli lidem jako jsou oni, budou muset být všichni zavřeni doma i přes Vánoce. „Připadám si jak prašivý pes,“ přiznává a klade si v duchu otázku, zda opravdu udělala něco tak hrozně špatného.  

Čtěte také:

Reklama