walk

Náměsíčnost neboli somnabulismus není právě příjemný „koníček“. Mohou to potvrdit nejen sami postižení, ale rovněž jejich okolí, případně rodiče takových dětí. A že to není neobvyklý jev!

Moje sestra se už jako dítě v noci často pěkně proběhla. Naštěstí se pohybovala jen po bytě a nedrápala se po římsách.

Naštěstí by ani to nebyl takový průšvih, protože jsme bydleli v přízemí. I kdyby se tedy vydala na toulky kolem okapů a hromosvodů, i v případě kluzkého podnoží by se nestalo nic horšího, než že by měla ráno bouli.

Často jsem ji v noci s oblibou pozorovala, jak se zvedá z postele, uchopí cíp peřiny a odchází s duchnou v závěsu kamsi do tmy. Přitom si někdy dokonce prozpěvovala nebo vedla záhadný, leč souvislý monolog.

Po chvilce se otočila, pár vteřin držela své tělo vzpřímeně bez hnutí, načež jej ledabyle pohodila právě tam, kde se zastavila, a v klidu dospala. Ráno logicky nechápala.

Nejednou jsme ji našli umístěnou ve vaně, ve skříni, v pelechu u psa a podobně. Tahle záliba jí zůstala dodnes. Její manžel má dokonce soukromou statistiku konců její výletů.

„Dokud jsme neměli malého, končila Eva zpravidla u dveří na záchod. Teď ji v sedmi případech z deseti najdu smotanou u postýlky jednoho z našich dětí,“ říkají jeho čísla.

Bacha dráty!

Můj bývalý manžel měl něco obdobného. Svému nočnímu dobrodružství navíc dodal trochu té dramatičnosti. Několikrát za měsíc se v noci prudce vymrštil, plavmo (no, plavmo – má 130 kg a dva metry) přeskočil z postele do křesla a kryje si hlavu hulákal: „Bacha, dráty! Už to padá!!“

Musím říct, že poprvé jsem se šokovaně vrhla střemhlav z gauče pod konferenční stůl a kryla se taky. Později jsem si zvykla a jeho noční thriller komentovala většinou slovy: „Jo jo, jasně, jen se pořádně schovej, ale hlavně neřvi,“ což neslyšel, neb spal.

Možná byl v minulém životě elektrikář, partyzán nebo převaděč. :-)

U svých dětí jsem si zvykla

walk

Paní Kamila má tři děti a každé z nich si podobnými jevy prošlo nebo prochází. „U nejstarší dcery jsem tohle noční chování pozorovala zhruba kolem třetího roku, když během noci bezcílně ve spánku lezla po zemi. Mladší dcera zase ze sna srdceryvně plakala a nejmladší syn je v tomto podobný. Celý se třese, pláče, a přitom spí. Povětšinou se uklidní, když ho přivinu k sobě. Je mu deset let. Ráno si na své noční dobrodružství nevzpomíná,“ uvádí maminka a dodává: „V rodině podobný případ znám z vyprávění. Trpěl tím můj dědeček, který ovšem i chodil mimo dům a jeho forma byla velice náročná pro něho i okolí. Častokrát byl nalezen nebo se probudil i hodně daleko od svého domu.“

Může za to pochopitelně Měsíc

A jsme zase u něj. Měsíc, náš záhadný souputník, a jeho síla, o které jsme už toho hodně napsali. Je „na vině“ i u našich milých náměsíčníků.

Psycholožka Kateřina Stehlíková z pražského pracoviště pro nervové poruchy, autorka několika publikací na toto téma, nám k tomu řekla.

Náměsičnictví (somnambulismus) je stav narušeného vědomí. Kombinují se zde prvky spánku a bdělosti. Touto anomálií trpí zhruba  10-30 % dětí a 1-7 % dospělých. Postižený má v tomto stavu bezvýrazný, strnulý obličej a nereaguje na okolí. Na epizodu si ráno nepamatuje. Stav se obvykle objevuje v první třetině noci.  Dosud se nepodařilo prokázat přímou souvislost mezi úplňkem a špatným spánkem. Specialisté na poruchy spánku tvrdí, že během úplňku je výskyt těchto problémů zhruba stejně častý jako v jiných dnech. Souvislost s měsíčním světlem ovšem prokázána byla.

K formě somnabulismu patří také jev nazvaný noční děsy, kde byl rovněž prokázán vztah mezi měsíčním světlem, dopadajícím na snícího, a záchvatem, i když ne všech případech. Tady se postižený posadí nebo vstane s intenzivním křikem. Často se rozběhne ke dveřím, aby uniknul, ale zřídka opustí pokoj. Po probuzení je chvíli zmatený a na epizodu si nepamatuje. Pokud se porucha vyskytne poprvé v dospělém věku, bývá to mezi 20. a 30. rokem věku a má potom chronický průběh.

Stoprocentní léčba prozatím podle psychologů prakticky neexistuje. Lze ale podle jejich slov tyto stavy alespoň zmírnit. Spící by v noci neměl být vystaven přímému měsíčnímu záření. Ani tady ale prý není výsledek stoprocentní. Některé formy této poruchy odeznívají s pubertou. Jiným ovšem „obohatí“ tato anomálie celý život.

Dědí se pouze náklonnost či procento pravděpodobnosti.

Někdy má náměsíčník kliku, že má kamarády. I když, ti si také často přijdou na kus legrace, viz video výše.

Reklama