Kdybychom nebyli tak lační po různých berličkách pomáhajících uměle navodit veselou náladu, nepřipravovali bychom se o významný a velmi prospěšný dar matky přírody...

Přes čtyři tisíce let je konopí známé jako velmi účinný lék na velmi širokou škálu neduhů. I dnes ho lékaři chápou jako velmi dobrý prostředek k odstranění nebo alespoň ke zmírnění příznaků různých nemocí. V současnosti probíhají po celém světě výzkumy, které se přímo zabývají jeho konkrétním využitím.

Z velkého množství chemických látek, které konopí obsahuje, je pro lékařství nejdůležitější skupina tzv. kanabinoidů. Hlavní účinnou složkou je THC (tetrahydrokanabinol).  

Bohužel, velikou nevýhodou této skoro zázračné rostliny je fakt, že ji lze s úspěchem použít jako kuřivo, navozující stav, při kterém člověk působí jako podivný červenooký „Otík“, který se nepřirozeně tlemí i na popelník v přesvědčení, že tento mu za chvilku úsměv oplatí. Abychom ale byli spravedliví, po několika hltech léčivé francovky bude vypadat podobně. Všechno je to o nás.

Vykouřit už nikdy!

Jsem velikým nepřítelem prostředků, kterými si člověk pomáhá, aby se mohl uvolněně bavit. Pokud si dám jednou za čas skleničku něčeho, je to proto, že mi zmíněný nápoj chutná, nikoli proto, abych se motala, žvatlala nesmysly, měla nepřítomný pohled a následně polehávala na záchodovém prkénku v mém případě po dobu delší než 72 hodin.

Opravdu se dokážu slušně bavit i bez těchto „pomocníků“. Ovšem v rámci sebevzdělání jsem zkusila se jednak opít, což zpětně skutečně nepokládám za účelné, a jednak také vykouřit „brko“.

S modelem „Se mnou to nic nedělá“ jsem vydržela asi pět minut

Dívala jsem se na své známé, kterak se v záchvatu smíchu vesele baví na úkor popelníku v podobě sošky a říkala jsem si, že budu patrně jediná, kdo bude bez následků. Ne nadlouho. Nevím, jak to, ale poslední, na co bych měla náladu, byl úsměv.

Napřed se mi podivně rozostřil výhled, což se záhy upravilo. Propadla jsem ovšem pocitu, že zde nemám co pohledávat. Zatímco se všichni ostatní trpělivě snažili rozesmát popelník, já jsem se sbalila a odešla. Cestou dolů po schodech jsem se zasekla na pocitu, že TO musím vyběhat.

V jedenáct hodin večer jsem s lodičkami v ruce a v punčochách, uprostřed Smíchova, konkrétně na Újezdě, hodinu běhala kolem domu, vedle frekventované silnice. Ani jsem netušila, že je to tak dlouho. To jedno cigáro mi vygumovalo zbytek hlavy a ponechalo pouze potřebu trénovat bosa v centru maraton.

Následoval intenzivní pocit, že to, co se děje, se ve skutečnosti neděje. Že se děje něco jiného, o čem nevím. Že všechno, co dělám, se mi jenom zdá, přičemž nevím, že dělám něco úplně jiného. Následkem této kvalitní schýzy jsem se skoro počůrala, protože jsem se bála jít na záchod, že ve skutečnosti nebudu na záchodě, ale úplně někde jinde, což ovšem nebudu vědět. Velice příjemné!

Vešla jsem do zpět do lokálu, smířená s pocitem, že ve skutečnosti můžu být třeba na nádraží, a vyhledala přítele. „Jdeme domů. Hned!!“ 
Podíval se na mě a zřejmě mu došlo, že je to vážné. Klidně bych uvěřila, že mám osm nosů a moje hlava vypadá jako obrovská fazole.

„Vezmu taxíka.“
„Ne! Budu řídit!“
„Si se zbláznila, ne? Vejráš jako bejk!“
„Jsem plně odpovědná za všechno, co dělám, a tebe potřebuju!“

Bál se ale nastoupil. Já se nebála. Měla jsem pocit, že moje vnímání je najednou tisíckrát silnější než normálně. Nevím, jak jsem jela, ale asi dobře, protože jsme minuli několik policejních hlídek a nikdo nepojal podezření, že řídí šimpanz. Jen já.

U Právnické fakulty mě přepadlo další stádium.
Na krk mi zezadu dopadl pražec. Řekla jsem to nahlas. Komenoval to slovy: „Ježišikriste!“

„Odvezu se do nemocnice!“ usoudila jsem a zabočila k nemocnici Na Františku, kde jsem zapíchla auto k obrubníku a vystoupila.

Náhle jsem ale nabyla dojmu, že nemohu nikomu říct, že jsem tak pitomá a dělám takové věci. Styděla jsem se. Tak jsme chvíli chodili po parku a já vyhodnotila, že pojedu. Nechtěl. Vysvětlila jsem mu, že i s pražcem na zátylku a tepem jako myš lze řídit.
Dojeli jsme v pohodě. Bylo mi trochu líp. Brečela jsem a dala si Spartu. To jsem neměla.

Najednou to bylo všechno zpátky, obohacené o nepřirozený hlad. Snědla jsem snad všechno, co jsem našla v lednici. Byla bych asi pozřela i to světýlko, ale nešlo odloupnout. Do čtyř hodin do rána mě vodil kolem našeho domu jako nadmutou krávu. Už bych to nevzala do pusy!

Namazat? Klidně

Bylo by ale velmi nespravedlivé, kdybych zanevřela na „marjánku“ úplně. Už pět let ji používám jako naprosto dokonalý lék na spoustu neduhů a poranění. Vedle aloe, měsíčku a šalvěje je to nepostradatelný pomocník na všechno možné. Na zahradě mám asi osm rostlinek technického konopí (jeho pěstování je legální, na ploše větší než 10x10 m pouze podléhá ohlašovací povinnosti), které má sice velmi málo THC, takže je kuřákům nanic, ale i tak pomáhá na různé neduhy.

Dokonalá mastička – zkuste!
Pro její výrobu používám samičí květenství (palice), listy, semena a kořeny.

Na co pomáhá?

» spáleniny

» všechny druhy oděrek, povrchních říznutí, zanícené póry (akné), boláky vzniklé ucpáním žláz za uchem (i u zvířat), zarostlé nehty, kuří oka, opary, některé plísně včetně bílé nehtové

» některé druhy lupénky a atopických ekzémů

» kůže na loktech drsná jako struhadlo – neznám přesný název, ale je to celkem běžný problém

» revmatické bolesti

» bolesti zad – například rychle odstraní bodavou bolest a ztuhlost svalů při sezení u PC, když člověku ztuhnou ramena

» pohmožděniny u dětí jako natlučené koleno

» hemeroidy

» začínající rýma, nachlazení a bolest v krku (pomáhá natřít nos a čelo, namasírovat krk a převázat šátkem); pomůže i při astmatických obtížích, protože uvolňuje dýchání

» migrény, bolesti hlavy (natřít čelo a spánky)

Recept na jedno kilo. Můžete přizpůsobit na méně (na zkoušku)

Na 1 kg vazelíny nebo vepřového sádla: Půl litru volně sypaných celých čerstvých listů a čtvrt litru samičích květenství. Palice je možno nahradit drobným listím rostliny.

Postup: Sádlo rozehřeji v kameninové nádobě (nebo z varného skla), aby bylo tekuté. Pak přidám rostlinu a míchám, dokud všechno nezačne pěnit. Nechám tak minutu a pak odstavím. Dřevěnou (nebo keramickou) paličkou potom drtím a „rozčvaňhám“ listy v sádle. Potom směs uložím na 24 hodin do lednice.

Potom znovu rozehřeji, ale teď již jen do tekutého stavu a trochu zchladlé přes plátýnko scedím do sklenice. Ukládám v lednici. Mastička vydrží zhruba půl roku. Je dokonalá.