Foto: Shutterstock
V prodejnách se stav liší, ale jsou jisté jednotící prvky, kterými se momentálně především obchody s oblečením či domácími potřebami vyznačují. V některých prodejnách se čekají fronty před pobočkou a dovnitř se smí pouze v případě, že ze dveří někdo vyjde. Kupí se před nimi především maminky, které svým ratolestem potřebují pořídit nové oblečení, děti se těší na to, až budou zběsile pobíhat mezi regály.
Fronty a křik
A přesně tak to vypadá. Jelikož je zakázané zkoušení oblečení, maminky se potají snaží na svíjející se děti natáhnout oděv v sekci domácích potřeb, kde zrovna nehlídkuje prodavačka. Ani tam však nejsou v bezpečí „Poprosím vás, abyste si ty věci vyzkoušely až doma, pak nám je můžete vrátit, panebože,“ lomí rukama prodavačka nad maminkou klečící na zemi. Chlapeček mezitím odbíhá ke skleněné vitríně s hodinkami, kterou dokonale přejede jazykem. Maminka mezitím vstává a vrací naštvaně oděv zpátky na ramínko a jde zaplatit drobný nákup k pokladně, kde se téměř tělo na tělo lepí na další „hadruchtivé“ zákaznice. „Tak ale už toho mám dost, vykřičím si tady plíce, už mě bolí v krku! Říkám vám, že musíte dodržovat rozestupy, tudy vede fronta,“ křičí prodavačka a bere za rameno poslední ženu z fronty.
„Nesahejte na mě,“ cuká sebou pohoršená zákaznice a bere do rukou antibakteriální gel, kterým si následně demonstrativně čistí ruce (ruce, ne rameno, pozn. redakce). Když přijdeme na řadu, omlouvá se nám prodavačka za svůj výstup „Tak je to tady pořád dokola, asi se z toho zblázním.“ Na otázku, zdali se bojí, že dostane koronavirus, odpovídá s úsměvem „Tak toho se už vážně nebojím.“
Z náročného nakupování odcházíme s myšlenkou, kterou v sobě nosíme již dlouho. Opatření na papíře možná dávají smysl, ale v praxi snaha na jejich dodržování mnohdy selhává. I tak je otevření prodejen do 2500 m2 možnou spásou pro mnohé obchodníky i zaměstnance, kteří však s takovým přístupem brzy zřejmě přijdou o nervy.
Nový komentář
Komentáře
Předevčírem jsem byla v Pepcu, byla tam fronta, ale všichni - respektive všechny jsme byly v klidu . Prodavačky zrovna tak. Dokonce i děti se chovaly způsobně.
Dcera mi říkala, že v Tesku si před zákazem normálně lidi zkoušeli. Tak k čemu to teď.
Včera jsem šla kolem několika různých obchodů s oblečením, a nic popisovaného se tam nedělo. Frontu venku jsem neviděla žádnou, a co bylo vidět přes výlohy, tak uvnitř byly tak dvě tři zákaznice, nebo taky nikdo.
Těmi nesmyslnými zákazy se jen šíří mezi lidmi strach a panika. Nač se obchody s oděvy vůbec otevíraly ? Asi proto, aby nemusela paní Schillerová platit další peníze těm, co nemohou podnikat. Hlavně, že pořád slyším, jak se máme řídit selským rozumem.
Ale vždyť by nás měly ochránit ty vlhké hadříky na obličeji (o čemž pochybuji), tak proč další opatření - rozestup? Důchodcům bylo umožněno nakupovat celý den - tak jakápak ochrana nejohroženější skupiny? Kamarádka má rizikové těhotenství, při cestě z kontroly od lékaře si potřebovala nutně něco dokoupit, domluvila se na recepci obchodu, že smí v době po 8,00 jít dovnitř pro to, co potřebuje. Ochrankou byla donucena nechat košík s nákupem na zemi a vypadnout z obchodu. S pláčem odešla, má o sebe i o nenarozené dítě strach, nechtěla jít do obchodu zbytečně. Dceru zase ochranka nepustila do lékárny v obchodním centru v 8.00, pro lékárny pravidlo 8-10.00 pouze pro důchodce neplatí, řešeno s ředitelem obchodního centra, který následně instruoval soukromou ochranku. A tak dále, a tak dále.