Foto: Shutterstock

V prodejnách se stav liší, ale jsou jisté jednotící prvky, kterými se momentálně především obchody s oblečením či domácími potřebami vyznačují. V některých prodejnách se čekají fronty před pobočkou a dovnitř se smí pouze v případě, že ze dveří někdo vyjde. Kupí se před nimi především maminky, které svým ratolestem potřebují pořídit nové oblečení, děti se těší na to, až budou zběsile pobíhat mezi regály.

Fronty a křik

A přesně tak to vypadá. Jelikož je zakázané zkoušení oblečení, maminky se potají snaží na svíjející se děti natáhnout oděv v sekci domácích potřeb, kde zrovna nehlídkuje prodavačka. Ani tam však nejsou v bezpečí „Poprosím vás, abyste si ty věci vyzkoušely až doma, pak nám je můžete vrátit, panebože,“ lomí rukama prodavačka nad maminkou klečící na zemi. Chlapeček mezitím odbíhá ke skleněné vitríně s hodinkami, kterou dokonale přejede jazykem. Maminka mezitím vstává a vrací naštvaně oděv zpátky na ramínko a jde zaplatit drobný nákup k pokladně, kde se téměř tělo na tělo lepí na další „hadruchtivé“ zákaznice. „Tak ale už toho mám dost, vykřičím si tady plíce, už mě bolí v krku! Říkám vám, že musíte dodržovat rozestupy, tudy vede fronta,“ křičí prodavačka a bere za rameno poslední ženu z fronty.

„Nesahejte na mě,“ cuká sebou pohoršená zákaznice a bere do rukou antibakteriální gel, kterým si následně demonstrativně čistí ruce (ruce, ne rameno, pozn. redakce). Když přijdeme na řadu, omlouvá se nám prodavačka za svůj výstup „Tak je to tady pořád dokola, asi se z toho zblázním.“ Na otázku, zdali se bojí, že dostane koronavirus, odpovídá s úsměvem „Tak toho se už vážně nebojím.

Z náročného nakupování odcházíme s myšlenkou, kterou v sobě nosíme již dlouho. Opatření na papíře možná dávají smysl, ale v praxi snaha na jejich dodržování mnohdy selhává. I tak je otevření prodejen do 2500 m2 možnou spásou pro mnohé obchodníky i zaměstnance, kteří však s takovým přístupem brzy zřejmě přijdou o nervy.

Reklama