Nákupní horečka? Kdepak, u nás si dárky nedáváme!

kdybych si měla i sama koupit dárek,pod stromečkem musí být.Syn mi dává třeba maličkost pro radost,netřeba drahé dary.

hjá vánoce miluju

Altamora — #9 tady nejde o zdvořilostní dárky , ale o něco úplně jiného . a to mentorování a vychloubání si nechejte pro svou rodinu místo těch dárků

mařinka — #29Trávit spolu čas nejen o Štědrý den a věnovat si pozornost, starat se o sebe, mít zájem jeden o druhého, to je v naší rodině samozřejmost, máme se totiž rádi. Kupovat si lásku dárky tedy netřeba. Ale jak říkáte, a máte pravdu, každý potřebuje něco jiného.

mařinka — #29 Moc hezky a výstižně napsané.

dadma — #25Tak jasne. Musíte vědět, jestli to využije. Ale to mluvím o takových drobnostech. My si jinak píšeme "dopisy Ježíškovi". Maily s odkazy, co bychom chtěli. Loni chtěl blesk na foťák. Stojí šestku. Nerozumím tomu. Poslal mi odkaz jaký, já našla, kde vyjde nejlíp a objednala. Používá ho pořád. Malého fotí denně.

My jsme si v rodině zakázali zbytečnosti - věci, na které se pak zbytečně práší, protože je nikdo nechce vyhodit, když "to byl dárek"; blbosti z drogerie, které nikdo nepoužívá, protože má své oblíbené apod. Buď si řekneme co by si kdo přál/potřeboval nebo už se natolik známe, že víme co zvolit, a hlavní je nepřehánět množství dárků. Např. letos mám - pro babičku polštářek s fotkou jejího pejska, v lednu ji postihla mrtvice, je momentálně v LDN a bude muset do pečovatelského domu, pejska už uvidí jen občas ale polštářrk může mít pěkně u sebe; rodiče rádi čtou, ale zrak se horší, takže se hodí nějaká ta e-kniha do čteček; mamka žije hodně zdravě, ocení kilové balení kvalitního tuňáka a např. zdravé alternativy mouky; její manžel je myslivec, tak si přál předplatné časopisu a od mého přítele dostane velkou sklenici vlastoručně vyrobených utopenců; má sestra si zase přála konkrétní eko-věci...atd. Vánoce mi připadají čím dál víc a víc pohodové, protože se tomu šílenství prostě vyhýbám. Spoustu věcí zařídím přes iternet, jiné se kupují v menších obchůdcích, ne supermarketech... takže užívám vánoční atmosféru, teším se na Vánoce a na překvapení blízkých u stromečku Pár dárečků ano, ale ne tuny a ne zbytečnosti za každou cenu

My to děláme tak, že když si přejeme něco do domácnosti apod., koupíme si to pod stromeček jako společný dárek a opravdu si to zabalíme a potěšíme se tím skutečně až v den D. Letos to bude smooothie mixer. Jinak já vždycky dárky kupuji už v průběhu roku, ty, o kterých se lidé kolem mě zmínili, že se jim to líbí atd. Sama mám ráda dárky praktické, všichni to vědí. Mě potěší i krabice prášku na praní, voňavá aviváž, vonná svíčka... Děti už jsou dospělé, ale zatím nemají rodiny, takže jsou na svátky doma. Tam je to s těmi dárky podobné. Např. syn je velký sportovec, takže dost utrácí za proteiny. Vím jistě, že ho nějakým takovým doplňkem apod. potěším. Každý pod stromečkem najde to své a neutratíme za to kdo ví co... Na nějaké drahé dary peníze nemáme.

Jandywoman — #23 Jenže jsou lidé, kteří dárky dostávat nepotřebují. Já, když něco potřebuji, tak jsou to vesměs drobnosti, které si hned koupím (ponožky, hřeben, ...). A v mém okolí je takových lidí víc. Nějaká věc do domácnosti, která zjednoduší práci? To bych nechtěla - takové věci do domácnosti bývají za trest. Párkrát jsme dostali spotřebič s tím, že se určitě bude hodit. Jen nám zavazí, zabírá místo, kterého máme málo. Raději si takovou věc vyberu sama, promyslím parametry, funkce atd., to za mě jiný udělat nemůže. Jsou lidé, kteří potřebují dostávat dárky, aby se cítili milovaní, a jsou lidé, kteří potřebují jiné projevy lásky (pozornost, společně strávený čas, něhu, ...). I kdyby mi muž dal nějaký "ach dárek" (absolutně nemám představu, co by to mohlo být, protože po ničem netoužím), neznamenalo by to pro mne tolik, jako to, že se mnou stráví čas, společně si Štědrý den užijeme jako rodina. Každý potřebuje něco jiného a ani jedna varianta není špatně. Jen je nutné zamyslet se, na čem tomu druhému opravdu záleží - jestli na dárcích, nebo na něčem jiném, a tomu se pak přizpůsobit.

1. na komentář reaguje chanahd — #33
2. na komentář reaguje Jandywoman — #34

dadma — #27jak to čtu tak máme mimořádné štěstí, s přáteli se známe a co má kdo rád v rodině víme, prostě jsme všichni tvůrčí a máme smysl pro humor, víme, co kdo má rád a pracholapky nejsou třeba. Vždyť je tolik možností, tolik dobrot a pochutin, možností poukázek, dárků se smyslem pro humor...

Jó, když jsme byli malí a dostali od tatínka k Vánocům zubní pastu ve svačinových pytlíčcích, tak to jsme teda koukali!

Eliana — #2 No právě ,když někoho překvapíte a má opravdovou radost.Já třeba dostávám od syna Darovací certifikát Člověka v tísni, či adopci nějakého zvířete v ZOO. Je mě to milejší ,než třeba věc co bych strčila do skříně a zůstala tam.

1. na komentář reaguje Eliana — #28

Dárky dětem ano, dospělým netřeba. U nás jsme s mužem oba neskutečně nemateriálně založení. První roky jsme se trápili, protože jsme si chtěli udělat radost, ale opravdu nebylo co si darovat. Potřebné věci jsme si nakoupili během roku. Knížky si raději půjčíme z knihovny, kosmetiky máme doma na rozdávání (aneb když nevíš, co darovat, dej kosmetický balíček - takže nám doma leží x balíčků, které jsme dostali od okolí a které nevyužijeme), lapače prachu u nás doma nechceme atd. Nakonec jsme se přestali trápit a vykašlali se na povinné dávání dárků a už několik let si vůbec nic nedáváme. Nejkrásnější na Vánocích je dětská radost a to, že jsme spolu, máme se rádi, ... A až večer děti usnou, sedneme si spolu, díváme se na pohádku nebo si povídáme a jsme šťastní. I bez dárků. Protože ten největší dárek - jeden druhého a naše děti - už máme.

zzandaa — #13 Zase je pravda pokud víš o jakou konkrétní věc se jedná ,tak to je ulehčení.

1. na komentář reaguje zzandaa — #32

zzandaa — #13 Manžel takhle mluvil o kameře a celou dobu leží ve skříni ,pak o auto navigaci ,využitá minimálně ....a tak bych mohla pokračovat. A navíc když tomu nerozumím, tak zase se musím ptát a číst různé recenze.Proto je lepší se domluvit a vybrat věci spolu.

Já jsem tedy rozhodně pro Vánoce s dárky jak pro děti, tak i pro dospělé. Jak už tu kdosi napsal, stačí jen během roku naslouchat, všímat si po čem kdo v rodině touží, co by si tak kdo přál a nemůže si to třeba dovolit koupit nebo je mu líto peněz, protože je to moc drahé a je tolik potřebnějších věcí (obvykle pro nás ostatní v rodině). Taky je potřeba zapnout mozeček a zapojit do vybírání dárku SRDÍČKO, aby člověk vybral třeba to, čím mamince usnadní domácí práce, čím jí uleví od bolestí. Nebo čím dospělým dětem namísto obálky dovybaví domácnost, třeba kuchyňskými pomocníky, nebo něčím na zahradu, do dílny, ... Mně se tedy nikdy nestalo abych dostala blbost nebo něco, co by mě nepotěšilo. Stejně tak naší maminku dostaneme vždycky nějakým dárkem který jí zaručeně udělá velkou radost a nezřídka i dojme. Na obálky u nás nehrajeme, kosmetiku si nedáváme, o knihách ve svých rodinných knihovnách máme celkem přehled, takže když si darujeme nějakou knihu, zaručeně potěší. Oblečení je tabu, každý to znáte, měkké dárky jako jsou ponožky, šály, apod. nejsou příliš o radostném překvapení u stromku . Prostě jak říkám, chce to jen poslouchat, všímat si a vybírat srdíčkem (a včas) .

1. na komentář reaguje mařinka — #29

To teda asi budeme nefungující rodina, protože se společně nesejdem nikdy. Všichni jsou rozcouraní po všech koutech Česka a někteří i světa, a dopadá to tak, že o vánocích jezdím na vše strany sem a tam. Zatímco ti ostatní sedí každý hezky doma a čekají, až tam dojdu. Všude zdvořile pobejt, popřát pěkné svátky, potřást pravicí, konverzace celkem o ničem - ach ano, všechno je v pořádku, brambory v řádku, děkuju pěkně - a zas jedu jinam, a tam totéž. Vysloveně zdvořilostní setkání, protože jsou ty vánoce a ono se to patří. Jenže co už má člověk dělat, když ty lidi jinak běžně nevídá... Loni jsem si pokusně dovolila jednu takovou návštěvu nevykonat. Šmarjá, to bylo řečí! To jsem si dovolila dost. No, holt příbuzní.

Já kupuji pouze malému vnukovi je mu 7 let . A ani tam to není jednoduché.Já když vidím ty čínské drahé šunty,tak to bych tedy nekoupila. Letos jsem mu objednala přes internet hodinky a svetr. Blbosti ať koupí rodiče. Všichni ostatní jsou dospělí. U vnoučat absolutně nevím co se jim líbí co zrovna "frčí" a co mají ,kde za novou hru ....atd. a u dětí ,občas něco koupím ,ale jsou to většinou praktické dárky (letos povlečení na postele a jerrsey prostěradla) ,takže já dávám peníze a k tomu opravdu maličkost. Koupím ještě Milionové losy. A možná na něco ještě narazím ,ale já mám již nyní hrůzu z obchodů pouze co budu muset jet nakoupit jídlo a ještě lítat po dalších obchodech to je na moji nervovou soustavu už moc. Syn ten letos dostane 16.000,- na operaci křečové žíly na jedné noze. Na tu druhou již dostal v listopadu k narozeninám a již je po zákroku.Nejsem nakupovací typ. Já sama nemám ráda když dostávám dárky ,které se mě nelíbí a nebo je nepotřebuji. Je to na mě poznat neumím se radovat, když to není opravdové. Proto mě všichni kupují věci potřebné a nebo to, co vědí ,že mám ráda. Myslím ,že stačí když se sejdeme ,popovídáme a dáme něco dobrého.

uuu — #18 Myslím že to nemá s fungující či nefungující rodinou co dělat. Když jsou děti dospělé, prostě se odstěhují, mají své rodiny, svou práci, každý bydlí někde jinde... A není tak časté, že se sejdou najednou všichni.

Já to navrhovala mnohokrát, zrušit to dávání dárků. Ale bohužel, nikdy to neprošlo. Jsme doma všichni dospělí, byl by klid. A opravdu jen málokdy si někdo řekne, co by chtěl.

A neprošlo to ani u přátel. Což mě opravdu mrzí.

Jinak si většinou všichni během roku koupí to co potřebují nebo se jim líbí. A já opravdu nevím, co vybírat. A co vybírat pro změnu mě, neví zase ostatní. Protože když si řeknu co bych chtěla, tak to nedostanu. Protože to by přece nebylo překvapení!

Za mě je to jen vyhazování peněz za nepotřebné věci a to z obou stran. Daruji něco co dotyčný už třeba doma má a podobně. A dostanu něco, co nepotřebuji nebo už taky mám... A pak to hned po svátcích skončí u obou stran někde v zapomnění...

Takže vyhodí peníze obě strany a naprosto zbytečně.

Samozřejmě že dávání dárků tam, kde jsou děti, to naprosto chápu. Ale mezi dospělými bych si to opravdu velice ráda odpustila.

Dávat praktické dárky, proč? To si snad každý koupí sám.

No a u těch pro radost je to těžké. Darujte knihu někomu kdo rád čte. S velkou pravděpodobností ji už doma má a nebo ji četl. To samé u dalších věcí pro radost.

Darujte někomu kosmetiku. S velkou pravděpodobností bude obsahovat něco, co dotyčný nesnese...

Takže výsledek bývá jasný. Já často dostávám kosmetiku s aloe vera. Jsem na něj alergická. Malé oblečení, o číslo menší boty a další lahůdky. Též často různé "drobnosti pro radost" - rozumějte na vystavení. A máte-li doma alergika na prach a 3 hodiny denně to budete oprašovat, věřte, že radost mít nebudete.

Cukrovkáři pak často dostávají sladkosti, abstinenti dárkem lahvinku... Vidím to všude kolem sebe.

Po svátcích obchody praskají ve švech, jak se lidi snaží vyměnit nevhodné dárky. Ti šťastnější, co ještě z dárce dostali alespoň tu účtenku.

Mnoho lidí se tváří nadšeně z dárku. Povinně nadšeně. Ale často to tak není.

Opravdu bych byla pro ty dárky mezi dospělými zrušit.

A závidím těm, co to už v rodině dokázaly, mají klid a dovedou si ty svátky užít i bez honby po nákupech. Prostě v klidu, s rodinou.

No já nevím.

"Vždyť jak často se sejde celá rodina a má chvíli klidu popovídat si?[/i]"

Řekla bych, že ve fungujících rodinách s dobrými vztahy docela často, a v nefungujících rodinách se při "povinném" setkání stejně pohádají

"Už žádné další šály, hrnečky a podobné nesmysly, [/i]kterých je beztak plný dům a jen se na ně práší[/i]"

Ona je nějaká povinnost dávat jako dárky nesmysly? Mimochodem existují i dárky, které se spotřebují, takže se na ně těžko bude dlouho prášit.

"nemusím běhat po přeplněných obchodech[/i]"

To já taky nemusím, jelikož dárky pořizuju včas, takže už je mám.

1. na komentář reaguje chanahd — #20