Ač z duše nerada, musím se občas vypravit i do supermarketu. Alespoň jednou za 14 dnů udělat větší nákup. Fakt je, že se z toho potom týden léčím a týden věnuji psychické přípravě na další výlet.

 

Na Kaufland jsem v pátek neměla sílu, a tak jsem volila menší zlo v Albertu. Už to tady u nás znám, a tak ho proletím v přesně vyměřené trase. Má devítiletá dcera Johanka skuhrala, abych ji vzala sebou. Na rozdíl ode mě nakupuje ráda. Pro mě to znamená stovku navíc.

 

Hned po příchodu do obchodu mi došlo, že to nebude jen tak… počet vozíčků nějak nepokryl počet zákazníků. No nic, počkáme…

 

To ještě nic není...

Proletěla jsem, co jsem potřebovala, pochopitelně plus čokoláda, plus kindrvejce, plus křupky a šourám se ke kasám… z deseti „překvapivě“ fungovaly tři.

Absolvovala jsem cestu zpátky, skoro až k rohlíkům, abych našla konec nějaké fronty. Vybrala jsem si tu, co vedla k pultové kase. Alespoň si dokoupím cigarety a nebudu se muset prudit ještě v trafice.

 

Přede mnou stála postarší paní, za mnou telefonoval pán (napadlo mě při pohledu na frontu, že asi odvolává domluvenou schůzku), za ním nějaký výrostek a pak různí lidé až k salámům...

 

Platíme...

Pultovou kasu obsluhovala velice příjemná a ochotná slečna... „Dobrý den," pozdravila tu paní přede mnou a začala s úsměvem odpípávat její nákup…

 

„Moment!" pravila ta dáma , „tenhle lak na vlasy tam máte za 59,- a vy mi ho markujete za 63!"
„Ale ne," na to ta slečna. „Tak pojďte, půjdeme se tam podívat spolu…"

Fajn, buď si vyberu frontu, kde je storno, což znamená, že musí z kanceláře někdo přinést klíče od kasy, nebo si vyberu frontu s bábou… pán za mnou začal funět… stále nešly… po další minutě už jsem funěla taky…

 

Vrátily se s tím, že nejde o lak na vlasy, ale o tužidlo… „Vezmete si  ho tedy, nebo mám zavolat storno?" otázala se slečna… Vem si ho, vem si ho, říkala jsem si, a hypnotizovala tu paní… totéž dělal pán i výrostek…  „Nechci tužidlo, chtěla jsem lak…" Slečna: „Prosím  storno na jedničku!"

 

Johanka se začala povalovat po vozíčku… „Johanko, chceš, abych Ti tady namazala tu housku, co je ve vozíčku tím máslem, co je také ve vozíčku?“ zeptala jsem se jízlivě... paní to nepochopila, pán ano a výrostek již obsah svého vozíčku konzumoval…

 

To stále nic není!

Lak byl stornován... hurá, snad stihnu večerní zprávy…

„Jejda,"  povídá slečna za kasou, „ty rajčátka jste si měla zvážit..." „Aha," na to ta paní, „tak já tam dojdu…" To ne!!

Také jsem si lehla na vozíček… pán něco mumlal… výrostek řekl sprosté slovo… fronta za výrostkem odešla.

 

A ještě není po všem...

Paní donesla rajčata… slečna pokračovala v pípání…

Paní: „Ještě si vezmu tamto Campari…" „Jaké?" „Támhle to…" „Kde?" „Nahoře..." máchala rukou kamsi nahoru.

Všichni jsme se dívali tím směrem a očima hledali campari… Johanka si sedla na zem…

Slečna: „Nevidím, co byste chtěla…" „Tááám nahoře s tou červenou vinětou…" „Zabít..." vyrazil ze sebe výrostek... v duchu jsem souhlasila… ozval se pán… „Do pytle, to není campari, to je cinzano!"... „Tak tedy chci to cinzano!" „Dobře, sundám ho…" „A je v tom rozdíl?" Slečna vysvětlovala rozdíl mezi cinzanem a campari...

Kdybych opustila frontu, byla bych zpátky u salámů... otočila jsem se na pána a usmála jsem se… taky se usmál a otočil se na výrostka... i ten se usmál… čekali jsme, co bude …Johanka: „Mami, mně se chce spát…“ „Tak spi...“

 

A...

Ta andělská bytost za kasou dokončila registraci nákupu té dámy… podívala se na nás… do široka se na nás usmála a povídá…

„MADAM, PŘEJETE SI TU LÁHEV ZABALIT??" a začala se nahlas smát. „Jistě děkuji.“

 

V ten moment se stalo něco, co bych si před tím jen stěží představila… všichni, kdo jsme tam stáli, jsme se začali nahlas smát s ní…

 

Pokud potkám někoho z těch čtyř, pozdravím, protože už pro mě prostě nejsou anonymní…

 

Domů jsem dorazila těsně po sportovních novinách… tentokrát mi to vůbec nevadilo.

Reklama