bd3bf2a269883-nakup-seznam.jpg
Zdroj foto: Shutterstock

Nákup jako falešná odměna

Kdyby existovala olympiáda v sebeobelhávání, člověk by si z ní odvezl minimálně bronz. Zejména v lednu se zopakuje stejná pohádka: dáme si předsevzetí, nakoupíme vybavení a jakmile v e-shopu odklikneme tlačítko Objednat, v hlavě se rozsvítí falešné „splněno“. Nejde o lenost. Je to hluboko zadrátovaný mechanismus. Mozek si splete přípravu s realizací. Nákup je najednou malá medaile za cíl, ke kterému jsme se ještě ani nerozběhli.

Z psychologického hlediska jde o tzv. symbolické sebedokončení. Když chceme být „fit“, ale zatím nejsme, cítíme vnitřní napětí. A to lze vyřešit buď těžší cestou (jít cvičit), nebo tou jednoduchou, tedy koupit si něco, co „fit život“ symbolizuje. Boty na běhání, činky, nebo pytel proteinu.

S tím samozřejmě souvisí i sociální sítě. „Nasdílíte fotku nové domácí posilovny na storíčka, lidí vám dají lajky → okamžitá validace. Hlediště tleská kostýmu, i když hra ještě ani nezačala. V tu chvíli motivace skokově padá – část „práce“ je totiž odměněná, aniž by se něco stalo,“ říká Michal „Radar“ Vrátný, zakladatel sítě tělocvičen Železná koule.

04338bb7e0e39-gym.jpg
Zdroj foto: Shutterstock

Substituce cílů: Proč máme pocit, že „už jsme pro to udělali dost“

Komplexní cíle jako „být zdravější“ jsou složené z malých kroků. A některé kroky si mozek snaží vyměnit za jiné.

Koupit si boty může být:

  • komplement: „Super, koupil jsem boty, jdu běhat.“
  • substitut: „Koupil jsem boty, dneska jsem pro zdraví udělal dost.“

U začátečníků téměř vždy vítězí substituce. Účtenka nahrazuje dřinu a motivace zmizí dřív, než z bot vůbec strhnete cenovku.

Samozřejmě strašně záleží jen na tom, jak si to v hlavě rámujete:

  • Jako pokrok: „Už jsem blíž, můžu zvolnit.“
  • Jako závazek: „Investoval jsem. Teď je řada na mně.“

V lednu (ale nejen tehdy) ale spousta lidí sklouzává k prvnímu rámci.

Diderotův efekt: Když jedna župan zdarma spustí výdajovou spirálu

Francouzský filozof Denis Diderot žil poměrně skromně. Až do dne, kdy dostal jako dárek nádherný, drahý, rudý župan. Diderot se z něj nejdřív radoval. Pak si ale začal všímat jedné věci: Ten župan se k ničemu z jeho starých věcí nehodil.

Jeho stůl vypadal vedle županu lacině. Police byly ošuntělé. Psaní potřeby „nedůstojné“ majitele tak krásného kusu oblečení. A protože byl Diderot člověk pořádku a harmonie, začal postupně vyměňovat vybavení domácnosti – stůl, židle, koberec, obrazy… A tak se stalo, že dar zdarma odstartoval řetězec výdajů, které by jinak nikdy neudělal. Diderot na tohle téma později napsal esej a názvem Lítost nad mým starým županem.

Co z toho plyne?

Diderotův efekt popisuje situaci, kdy jedna nová věc ve vašem životě vytvoří potřebu kupovat další věci, aby do sebe zapadaly. Ať už esteticky, funkčně, nebo „pocitově“.

„V našem kontextu to může být nevinný nákup kettlebellu. Ale k němu je samozřejmě potřeba podložka, potom další kettlebelly do sady, ale s nimi neodcvičíte shyby, takže si pořídíte hrazdu, ideálně tu, která je součástí stojanu na dřepy, do kterého si pořídíte činku, kotouče a lavičku. A najednou jste designér domácí posilovny místo toho, abyste prostě jen udělali pár kliků a dřepů. Aktivita se odkládá, dokud nebude vše perfektní. A perfektní, jak už víme, je spolehlivá výmluva proč nezačít,“ dodává Vrátný.

Jak z pasti utéct: pár strategií, které dávají smysl

  • Rámovat nákup jako závazek, ne pokrok. „Koupil jsem to, takže mám dluh.“ Vůči sobě – nikoliv vůči někomu jinému.
  • IF-THEN přístup. „Když bude úterý 7:00, pak si lehnu na podložku.“ Žádná motivace. Jen protokol – znáte např. z Atomových návyků.
  • WOOP metoda. Pozitivní myšlení může škodit, protože předčasně uvolňuje dopamin, řešením je metoda WOOP:
  1. Wish (Přání): Chci být fit.
  2. Outcome (Výsledek): Představte si, jak se budete cítit, až budete fit.
  3. Obstacle (Překážka): Klíčový krok. Vizualizujte si vnitřní překážku: „Budu se cítit uspokojen už jen tím, že mám vybavení“ nebo „Budu unavený“
  4. Plan (Plán): Když nastane překážka, udělám X. (Kde X = použiju to vybavení, když už jsem si ho koupil!)
  • Pravidlo „zasloužit si to“. Nejdřív 20 tréninků s vlastní vahou. Denně 15 minut procházka. Týden budu chodit spát včas. Domyslete si. A až pak si koupím podložku/boty/air fryer. Vybavení jako odměna, nikoli berlička.
  • Sociální ticho. Nehlaste dopředu, nechte mluvit výsledky.
  • Třicetidenní pauza. Než si něco objednám, počkám měsíc. Když touha po koupi vydrží měsíc – OK, kupuji. Když zmizí – to nebyl cíl, chemie v mozku se mnou jen hrála šarády.

Závěr: Lednová pravda, kterou není moc slyšet

Nevyužitá domácí posilovna není selhání charakteru, ale důsledek toho, jak jsme naprogramovaní. Hledáme rychlá uzavření, definujeme se pomocí symbolů a šetříme energii, kdykoli můžeme úsilí něčím nahradit. Nákup funguje jako super-stimul a aby toho nebylo málo, je dneska jednodušší než kdykoli dřív. Uspokojuje potřebu identity, řeší kognitivní úzkost a hodí nám lopatu dopaminu přímo do ksichtu. 

Zdroj info: Tiskové materiály Železná koule/Michal „Radar“ Vrátný