Žila byla jedna holčička. Měla milou a laskavou maminku a hodného tatínka. Jenže pak maminka onemocněla a bylo jí čím dál tím hůř. Vasilisa se snažila pomoci jí, co jí síly stačily, ale jednoho dne se mamince přitížilo. I zavolala si dceru k loži. Vasilisa přišla, smutná, že se se svou maminkou bude muset rozloučit. Ta ovšem vytáhla z pod pokrývky panenku, která ve všem vypadala jako Vasilisa - i bílou halenku měla, i červenou sukénku zástěrkou převázanou. „Vem si ji,“ řekla Vasilise, „a dobře ji opatruj. Musíš ji pravidelně krmit a ona ti pak pomůže, když ti bude nejhůř.“ S těmi slovy Vasilisina matka zemřela.
Vasilisa ji poslechla, vzala si panenku a pravidelně ji krmila. Jednoho dne si její tatínek přivedl domů novou nevěstu - zlou macechu a její dvě dcery. Všechny tři ženy Vasilisu nenáviděly a nutily ji, aby pro ně pracovala jako služka. Ani tatínek se Vasilisy nedokázal zastat. Jednoho dne se macecha a dcery rozhodly, že se Vasilisy zbaví. Nechaly vyhasnout oheň v krbu a Vasilise řekly: „Vyhasl nám oheň - běž za babou Jagou do lesa a přines ho.“ A Vasilisa šla.
Dlouho bloudila strašlivým lesem, ale pokaždé, když se málem vydala špatnou cestou, panenka jí začala poskakovat v kapse. Vasilisa ji nakrmila, poděkovala za radu a vydala se dál. Nakonec došla k domu baby Jagy. Nelehké byly úkoly, které musela splnit - dům musela staré čarodějce uklidit, jídlo navařit, hrách od zrní roztřídit, mák z popela vybrat... A ve všem jí pomáhala panenka. I správné odpovědi jí napověděla, když byla baba Jaga zvědavá. A tak nakonec Vasilisa získala kouzelnou lebku, naplněnou ohněm. A když se s ní vrátila, sežehl oheň, vyšlehnuvší z očních důlků té lebky, zlou macechu i její dcery a Vasilisa byla zachráněna.
Také vám tahle pohádka něco říká? Podle Clarissy Estés, známé autorky a psycholožky, zabývající se výkladem pohádek a vývojem ženy, se jedná o jednu z pohádek o vztahu dcery a matky. Umírající matka dává své dceři panenku - vlastně jakési zhmotnění všech tajemství, které má matka dceři předat. Panenka - tedy vlastně mateřské vědění - pak Vasilise pomáhá v těžkých životních situacích, Vasilisa se o ni ovšem musí starat - musí ji pravidelně krmit a nesmí na ni zapomenout. Zlé sestry a macecha naopak symbolizují nároky okolí, rigidní požadavky na roli ženy ve společnosti, a baba Jaga je nositelkou prastarého tajemství, ženské síly, kterou pomůže panenka Vasilise získat.Tato prvotní ženská síla nakonec spálí vše, co Vasilisu omezuje v jejím vývoji a děvčátko může být šťastné. O tom, jak se osud Vasilisy vyvine dál, pohádka nevypráví, ale první krok k tomu, aby se z holčička stala žena, už byl učiněn...
Příběh o Vasilise je ovšem jakýsi ideální, mýtický případ. Leckdy se stane, že matka nedokáže dceři své tajemství předat, někdy i proto, že ho sama od své matky neobdržela, jindy proto, že je nezralá, nebo nemá mateřský instinkt. Vztah dcery a matky je zkrátka nesmírně důležitý, i pro budoucí mateřství ženy, je však také nesmírně komplikovaný a neprobíhá vždy tak, jak by měl.
Páteční téma zní:
Jaká je Vaše máma?
Rozumíte si s ní?
Měla jste se svou mámou nějaké konflikty?
Naučila Vás být ženou?
Co nejdůležitějšího Vám předala?
Jste nebo budete dobrou mámou?
Co je pro vztah mámy a dcery důležité?
A co máma a syn?
Napište nám na:
redakce@zena-in.cz
Napište nám o své mámě nebo o Vašem mateřství a vyhrajte zajímavou cenu!
Nový komentář
Komentáře
Vzdycky jsem si myslela, ze kazdy ma doma takovou mamku - kamaradku jen ja ne. Ale podle ohlasu vidim, ze stejny problem melo nebo ma vic lidi. Jen jednou jsem se sverila mamce s osobnim problemem a uz vim, ze to nikdy nikdy neudelam. Nekdy me desi, ze by mi mamka ani nechybela. O nejake pochvale nebo podpore se mi muze tak maximalne zdat. A pokud se mi neco nedari tak slysim jen, ze mi to rikala a ze to davno vedela. Asi bych musela jen slapat podle jejich pravidel, poslouchat a nedelat nic podle sebe, ale to ja bohuzel nechci a ani neumim.
Meander: Manx: a jak já záviděla kámošce na základce tátu černocha....
.....byla to tak strašně krásná míšenka....
Manx: To je krásné prohlášení
Já bych chtěla vypadat jako Tori Amos, a společnou s ní mám jenom výšku
damanka: Ocenila bych i zadek jako Brazílie, jen kdybych měla vůbec nějaký. A s klidem bych ti darovala svoje kozy jak stěhovací vozy a ramena jak východoněmecká plavkyně
Mně už by dneska i bylo jedno, KDE budu hubnout, kdybych hubla, takhle jsem to dopracovala
Ahoj tak já mám mamku skvělou. v pubertě si se mnou užila,ale vím, že kdykoli cokoli potřbuju, je tady. Doufám, že tady bude ještě dlouho, už jí taky není 20( 65 ), ale člověk mamku potřebuje stále, tak ještě hodně roků tady mami vydrž s námi...
damanka:
ty teda fakt dneska perlíš 
se neboj, zadek taky nemám zrovna moc malý 
damanka: ivana.kuglerova: holky a jak to děláte? já když zhubnu, tak mi prsa zůstanou jako předtím a přitom bych z nich klidně ráda něco ubrala
doufám, že sem nechodí můj přítula 
damanka: Moje máma zabodovala po té, co jsem úspešně zhubla a byla jsem na sebe děsně pyšná, prohlášním: "No, docela dobrý, ale děsně ti teď visí prsa." Tolik k pochvalám
Moje mamka má svoje mouchy, občas pěkný masařky, ale jinak je to fajn a hodná ženská. A teď jako dospělá to ocením o to víc, občas se neshodneme, ale teď už jsou to spíš vyjímky...
počítačka:
Děláš to dobře, je to tvoje máma, máš nějakou snahu, aby to fungovalo. Ale "vocuď - pocuď", jak se říká 
Suzanne: Díky za zprávu, hrbím se blahem jak pohlazený pes. Třeba dnes. Maminka projevila zájem jít s námi na oběd. Takže pro ni odpoledne zajedeme. Je ale možné, že se jí nebude chtít, něco do toho vleze... Ale to trochu očekáváme, takže pojedeme sami. Ale po jídle se zase vrátíme k ní, protože leccos potřebuje pomoct, na co nestačí. Už tuším nějaký konflikt, ale razím špatné heslo "...pro klid v rodině...". A jiná asi nebudu, protože stárneme obě, vlastně všichni, celá rodina. Takže se tak trošku motám a motám... Díky za poslech, potřebuji se vypovídat. Manžel je hodný, ale pořád to s ním probírat nemůžu, jaho názor je jasný. Tak nikam nejeďme a hotovo. Také s ním souhlasím.
počítačko, ne být příbuzným, ale přítelem je zásluha
Když se tvoje mamka tohohle vzdala, nemůže se teď divit, že je sama. Není tvojí povinností s ní bydlet, jsi dospělá samostatná jednotka. Odpouštět se má, ale za oběť sebe sama by ti nikdo nepoděkoval.
s mou maminkou jsem měla vždycky parádní vztah, byla a je moc hodná
jediné, co mi na ní vadí je to, že se nedovedla odpoutat od člověka, který ji celé dlouhé roky jen šikanuje a terorizuje 
Nad uveřejněným článkem jsem se musela trošku zamyslet, už dlouho jsem o tom nepřemýšlela. Jsem už hodně dospělá, mamince je 70. Bydlí sama ve velkém domě a těžce to nese. Mojí rodině by se líbilo tam bydlet, ale ne s ní. Bohužel. Podle ní jsem dodnes nesvéprávná, nic nedělám dobře, manžel je k ničemu, o dceři mluví ale pěkně, ta je opravdu fajn. Dítěti je 13, proto ji vychovávám možná i jinak než mne. Hodně si povídáme, momentálně řešíme její prázdninovou lásku a my jí ji přejeme. Já bych to doma nikdy neřekla, kdo se mi líbí... Jezdíme za ní dost často autem, takže i finančně to poznáváme. Vždy jedeme s hrůzou, co zase... Sourozenec bydlí o pár kilometrů dál, ale je to syn. Co on řekne, to platí. Ten všemu rozumí, ten rozhoduje. Už jsem si zvykla. Chová se k ní někdy neurvale, ale na ni to platí. Kdybych zvýšila já hlas, hrůza. Nedělám to. Těžko se mi o tom píše, dostala jsem rady vykašlat se chvíli na ni, ale to nejde. Jsem asi slepice. I její kamarádky se mnou souhlasí, když mi navrhují, bydlete tady, postaráte se. Nejde to. Můj vztah je zvláštní, někdy si i nerozumím. Proto, vážené, co do dětí vložíte, to se vám vrátí. Pěstujte si svoje děti, jsou přece vaše. A všechno jim dát, to neznamená, že je milujete, vidím to na dceři, když jí leccos nedovolím a vysvětlím, zatím to chápe. Třeba až na druhý den, kdy je schopná v klidu to rozebrat. To je troška do diskuze
Moje mamka je román sám o sobě...Do mých 15ti let skvělá, pak se z ní díky alkoholu stalo na pár let monstrum, kdy jsem nevěděla, že mám matku, ani si nepamatovala jak se jmenujeme,pak jsme ji dokopali na léčení,zase skvělá,pak rozvod,zase monstrum, na alkoholu, bez peněz, bez soudnosti,tad je už 10 let snad vyléčená a je z ní opět ta skvělá ženská, s kterou zase může mluvit o všem...Snad už napořád...
Moje máma je moc fajn, i jako dospělá jsem s ní kontaktu téměř denně a s mým manželem si občas pokecají po telefonu
Mamka je trochu jezevec, takže ráda zalézá. I v dětství jsem jí měla spíš míň než víc, ale oceňuji to spíš než přílišnou omezující péči. Je knihomolka, má obrovský přehled o výtvarném umění, fotografuje, vyzná se v pc. Jako ženské k sobě máme blíž než dřív.
Na mé rodiče si nemohu stěžovat
. Mé dětství bylo téměř "idylické". Mamča nade mnou měla pevnou ruku, která uměla pohladit. Uměla se zastat, poradit, potěšit a hlavně rozesmát. Dodnes máme krásný vztah a jsem za to moc ráda 
, obzvlášť, když vidím vztahy mých přátel s rodiči 
. S věkem se z nás stávají spíše kamarádky 