Žijeme v civilizované společnosti, kde už není auto ničím výjimečným. A když máte své vlastní malé vozítko, můžete bydlet třeba na samotě u lesa a město si přiblížit, kdy se vám zachce. Takhle to dělá naše čtenářka Sonne
Ač jsem vyrostla ve stotisícovém městě, na venkov jsem si zvykla rychle. Když se mi pak život zašmodrchal a já musela na nějaký čas zpátky do města, venkov mi chyběl. Nakonec se poštěstilo a já jsem na venkově zase. Nechovám sice slepice, ani králíky, ale o domácí vajíčka není nouze, zeleniny kolik chcete a hlavně - je tu klid. Mám tu pidimini dvoreček, na něm kytičky jako relax a dost místa pro naši háfu (psí slečnu) nebo pro letní grilování. Podzim je tu nádherně barevný, a když je pošmourno, duši zahřeje rozpálený krb a hrníček svařáku. V zimě se sníh nemění hned v břečku...
Do jihomoravské metropole je to skok, takže když se mi zasteskne po cvrkotu velkoměsta, nakopnu Punťu (ne sousedovic psa, tak říkám svému vozítku) a jedéééém. Většinou to ale dlouho nevydržím a brzy prchám zpět na venkov, kde víno šumí. :-)
Mějte hezký den,
Sonne
Ano, takhle přesně si představuji venkovskou idylku. Ale jaké si to uděláš, takové to máš, že Sonne? Ať vám to vydrží.
Nový komentář
Komentáře
Sonne — #4 Však já to vím, ale ostatní tady ne, že?
Díky, holky!!
petul — #1 Vždyť to šumící víno je přímo obsaženo v názvu naší malebné vísky a podíváš-li se do kopců, vidíš jen samé vinice
Zrovna jsem před chvilkou v duchu počítala o kolika ž-in vím, co se letos odstěhovaly do domečku na vesnici a na tebe jsem úplně zapomněla
Takže vím o 5 a zatím spokojenost u všech.
Už když jsem četla titulek, tak jsem si říkala, že to bude od Sonne.
No jo, jsme sousedky. 
Napsala jsi to hezky "...kde víno šumí".
