Dívčí romány citově formovaly nejednoho teenagera. Navzdory pojmenování žánru byly unisex, četly je nejen holky, tajil se při nich dech také spoustě kluků. Nakonec muži je i psali. V sedmdesátých a osmdesátých letech byl jejich nekorunovaným králem Stanislav Rudolf se svým Metráčkem, Milionovou holkou, Něžně háčkovaným časem, Kopretinami pro zámeckou paní, Pusinkami…
Ještě například před jedenácti lety vydal Zatmění srdce. Opět byla hlavní hrdinka studentka, tentokrát gymnazistka, která neváhá pro lásku opustit školu, vzdát se svých přátel a pokořit svou vlastní hrdost.
Generace dnešních třicátníků či čtyřicátníků jen stěží nevzpomene na Helenu Šmahelovou a například její Velké trápení.
Také ona byla angažovanou autorkou v pohledu na morálku, hodnoty přátelství a kamarádství a později i hodnoty vztahů partnerských a rodinných.
Devadesátá léta jako by tento žánr utlumila. V posledních letech jsou dívčích románů zas plné regály knihkupectví.
Trochu odlišněji se k tomu staví psycholožka Radka Vaňková. „Každý potřebuje snít. A tato etapa vývoje osobnosti nesmí být výjimkou,“ kontruje Neffovi, ale zároveň ho trochu doplňuje. „Sama jsem četla Stanislava Rudolfa nebo třeba Františka Kožíka. A ti vtiskli svým hrdinkám vývoj, díky nim dívky nacházely jisté vyrovnávání se sama se sebou, objevovaly pozitivní hodnoty. Pokud ale současní autoři vybočují a podporují soudobý konzumerismus, orientují se spíš na materiální hodnoty, pak to zřejmě v pořádku není. Takoví snad ale nejsou, nebo je jich málo,“ dodala Vaňková.
O jaké současné autory můžete zakopnout v knihkupectvích?
Petra Brownová (Borůvkové léto)
Kristýna Pivodová (Sama doma, Strach z lásky…)
Lenka Lanczová (Náhradní princ)
Ivona Březinová (Věra, Nika a sedm babiček)
Jana Smetanová (Tchyně)
Vycházející autorská hvězda
Na čtvrtce velikosti A4 je tužkou kreslený obrázek. Dívka je klasická fantasy bojovnice s mečem v levé ruce. Hustá hříva vlasů se jí vlní okolo obličeje a halí jí ramena. S překvapením rozeznám v její tváři svoje rysy. Mám to být asi já, i když s velikostí prsou se tedy vážně netrefil. Mít na hrudi takovéhle balóny, tak budu potřebovat podprsenku s velikostí košíčků DD...
Úryvek z románu Vlčí princezna od Kristýny Pivodové (na snímku vpravo).
Více z díla autorky i o ní samotné na stránkách Týnin svět.
Četla jste dívčí romány? Chtěla jste být stejná jako hrdinka? Znáte současné autory?
Nový komentář
Komentáře
Já jsem vyrůstala na knížkách paní Lenky Lanczové, měla jsem možnost poznat ji i osobně (a ne jednou) a je to velice sympatická a správňácká paní:)
wich 9: Proti Frýbové (snad kromě její rané tovrby) jsou Rudolf i Šmahelová LITERATURA
.
No... Pamatuji si, že jsem četla Stanislava Rudolfa, a nějakou Lanczovou. To bylo vtipný, protože tam nějakej sotva osmnáctiletej harant zbouchnul patnáctku, a končilo to hepyendem. Zlatá fantasy, ta je proti tomu literatura faktu.
Namísto dívčích románků jsem četla kovbojky (rodokapsy, Zane Grey atd.), kde se koneckonců taky vyskytovala nějaká ta romance, člověk si přečetl o úžasných mladých mužích a navíc se tam střílelo. A taky Odysseu Kapitána Blooda - piráti, krásné dámy, no neberte to :-))
Asi dvakrát se mi maminka pokusila podstrčit Hlasuji pro lásku.Na první pokus jsem to vyměnila tuším za Vernea, na druhý za Merleho Víkend na zuydcote.Šmahelová mi přišla už asi na 5 stránce hrozná, Rudolfa znám z čítanky.
většina této literatury mi přišla zoufale neakční, rozvleklá a divná.Rodokapsy byly lepší
A nemam pocit, ze by tyhle hrdinky divcich romanku nebo milostnych romanu pro zeny formovaly moji osobnost o moc vic nez treba Vinetou s Old Shaterhandem nebo Luke Skywalker
Taky jsem cetla.. jeste dneska, kdyz chci jen takovou nejakou jednohubku a mam na to vylozene naladu, vylovim mladsi segre nejakou tu Lanczovou z knihovny.
A prestoze mam radsi dobrodruznou a sci-fi, obcas mam naladu a pujcim si od mati nebo v knihovne nejakou tu romantiku...
Lenka Lanczová nebyl můj šálek kávy ani v těch třinácti, nebo kdy se to čte. Nechápu, proč mě jimi babička pravidělně zásobovala. Ale dávala jsem je kamarádce, ta z nich měla radost.
Dante Alighieri: Opravdu.
Fructia: Že jo?
Dante Alighieri: No, ty jsi prostě výjimečná
Dante Alighieri: Já jsem se ke svému velkému štěstí stihla k Pánovi prstenů dostat dřív než to davové šílenství začalo. Ale jinak čtu prostě to, co se mi líbí a co mě baví, bez ohledu na to, jestli to kromě mě čte deset lidí nebo deset milionů
Jsem si ted vzpomnela jak jsem prochazela knihovnou na chate kdyz mi bylo asi patnact a nasla Ircin Romanek - a babicka mi to zakazala cist ze jsem na to moc mlada
pricemz v ty dobe jsme obcas s mamkou louskaly Harlequinky, kde obcas sex popisujou docela do detailu
jejda to uz je ale fakt davno, zlaty to casy....
Ted ctu ponekud jinou literaturu, podobnej brak ani v autobuse, nicmene na tuhle doby vzpominam s usmevem a se slzou v oku, jak uz jsem psala, Rudolfa i Lanczovou jsem v puberte mohla
Dante Alighieri: Když mi bylo tak 16 - 17 vypuklo šílenství po Kdo chytá v žitě. Ubezpečuju tě, že se ta kniha bude ještě dlouho číst.
Lanczová se mi vyhnula, protože tenkrát to četla snad každá a já jsem nechtěla být jako ta ovce, co jde se stádem. Všechno, co vyvolávalo davové šílenství, se mi už z principu nemohlo líbit.
Proto mám odpor k Potterovi, Pánovi prstenů, Shrekovi a dalšímu všemu, z čeho se všichni ostatní můžou po...
Přečetla jsem několik dívčích románů - bavily mě knížky L. Lanczové. Ale teď nečtu nic - máloco mě zaujme.
já jsem dívčí romány nečetla, víc mě bavily Mayovky
Meander:
chov českosl.vlčáků
jo, ne, ne
Ch.Z. Kochanská: Já člověče taky. V pubertě jsem četla E.M.R. A pak už úplně jiná témata. Dívčí románky se mi vyhly a nenetvořily mi mou křehkou dívčí duši
vyrostla jsem na Lence Lanczove..milovala jsem jeji knizky a mela vsechny
a pak Stanislav Rudolf, na tom trochu odrostla uz sestra