93a8b4b1f7f20-obrazek.jpg
Foto : Shutterstock

Prodloužený víkend plný dobré muziky, zábavy, skvělého jídla, pití a romantiky pod stanem. Tamara se moc těšila nejen na hudební festival, ale také až si konečně prohlédne Ostravu. Průvodcem měl být její přítel Mikuláš. Na rozdíl od ní, která v této metropoli Moravskoslezského kraje nikdy nebyla, zde před osmi roky studoval. Což se ostatně potvrdilo už cestou z vlaku na tramvaj. Z chumlu lidí na zastávce zaslechla dívčí hlas. Volal jméno jejího přítele.

„Kolik Mikulášů se po Ostravě pohybuje? Tolik zase ne. On sice dělal, že se ho to netýká, ale já se za tím voláním otočila a očima dotyčnou vypárala. Její mávání naším směrem mě nenechalo na pochybách. Bylo to na mého přítele. Šťouchla jsem do něj, neochotně se otočil a počkal, až nás dotyčná doběhne. Nebyla sama. Hrnula se k nám s celou partou. Podle reakcí to všechno byli bývalí spolužáci. Hned ho začali objímat a pak se jejich pozornost zaměřila na mě. Jedna z dívek, už hodně vysmátá a s plechovkou piva v ruce, do Mikuláše šťouchla a pobaveně pronesla: Heeeej, ty máš holku! Já myslela, že preferuješ jiný pohlaví. A co vlastně dělá Pavel? Kdy jste se rozešli? Můj přítel ztuhl a já na ni vykulila oči. Ostatní si naší reakce všimli a začali kámošku krotit. Že moc pila, ať už radši nemele nesmysly. Snažila se obhajovat, ale už ji nepustili ke slovu. Jen se rychle rozloučili, že už jim to jede. Jenže vyřčené s sebou odvézt nedokázali,“ líčí nečekané setkání s ještě nečekanějšími otázkami Tamara.

I oni dva nastoupili do tramvaje. Mlčky. Byla to ona, kdo ticho po dvou zastávkách prolomil. Zeptala se napřímo, kdo je Pavel. A co měly ty řeči znamenat. Mikuláš odpovídal jen velmi neochotně. S dotyčným si údajně byli skutečně blízcí. A něco spolu prý doopravdy měli. Jenže šlo jen o takové experimentování. Mladickou zvědavost. Než si uvědomil, že ve skutečnosti je na holky. A tak se s přítelem krátce po promoci rozešel.

„Celé to byl údajně omyl. Uzavřená etapa života, se kterou se mi neměl potřebu svěřovat. Nešlo o nic zásadního. O nic zásadního? Ten člověk žil několik měsíců jako gay! Copak by tohle normální chlap zkoušel? Nemám nic proti gayům ani experimentům. Jenže teď mám reálný strach, zda nejde o omyl spíš se mnou. Možná se jen snaží žít normální život, mít rodinu, ale uvnitř se mu pořád líbí muži. Přestože tvrdí, že je to nesmysl, můžu mu věřit? Fakt nevím! Najednou mám pocit, že ho ve skutečnosti absolutně neznám. Nevím, co je větší chyba. Uvěřit mu, zapomenout na to setkání a žít dál normální život jako doposud? Nebo se s ním co nejdřív rozejít a neriskovat, že mě jednou bude podvádět s nějakým chlapem, protože je ve skutečnosti zaměřený jinak? Fakt nevím,“ přemýšlí Tamara.

Vyjádření terapeutky Aleny Novotné je následující: 

„Tamara se najednou ocitla v situaci, kdy informace z partnerovy minulosti nabourala obraz vztahu, který si během tří let vytvořila. Nejde jen o samotnou skutečnost, že měl v minulosti vztah s mužem, ale také o způsob, jakým se to dozvěděla – nečekaně, před cizími lidmi a bez možnosti si informaci nejprve zpracovat. Je proto pochopitelné, že začala pochybovat o tom, co všechno o partnerovi vlastně ví. Když máme pocit, že nám unikla důležitá část života člověka, kterému důvěřujeme, snadno začneme doplňovat neznámá místa vlastními obavami a vytvářet katastrofické scénáře. Samotná zkušenost s mužem v minulosti ale automaticky neříká, jakou sexuální orientaci člověk má dnes. Lidé mohou svou sexualitu poznávat různými způsoby a jedna životní zkušenost sama o sobě neurčuje jejich současné partnerské preference.

Pro Tamaru proto podle mě není nejdůležitější zjistit, co přesně znamenala partnerova minulost, ale zda mu může důvěřovat dnes. Má právo se ptát, proč jí o této zkušenosti nikdy neřekl, co pro něj tehdejší vztah znamenal a jak svou sexualitu vnímá nyní. Nemusí své obavy ani okamžitě potlačit, ani kvůli nim vztah ukončit. Mnohem důležitější bude, jak partner na její otázky zareaguje a zda dokáže být otevřený a respektovat její nejistotu. Důvěra se totiž nebuduje tím, že si řekneme, že na nepříjemnou informaci zapomeneme, ale tím, že o ní dokážeme společně mluvit a postupně získat zpět pocit bezpečí.“

Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.