Mnoho lidí se obává psů bez náhubku, někteří dokonce považují psa za nebezpečnou zbraň. Pes je ale společníkem člověka, kterého jsme si sami vybrali a domestikovali. Osobní zkušenost našeho redaktora hovoří pro psy bez náhubku…

košíkJako pejskař tělem a duší musím nesouhlasit s nošením náhubku na veřejnosti. Předesílám ale, že níže je jen popsaný můj názor, nejde o žádné odborné vyjádření, podložené jakoukoli studií.

Nejsem blázen, který by tvrdil, že pes nemůže člověka pokousat. Ale považuji za chybu trestat za neschopnost majitele zvládnout vlastního psa onoho psa, a nikoli majitele.

Kdo kouše

Dle mého názoru dojde k pokousání ze dvou důvodů. Buď majitel svého psa nezvládá (jde například o výběr nevhodného plemena), anebo je psovi ubližováno. Pes sám o sobě, není li k tomu veden (pominu-li brazilskou filu, která jako – tuším – jediné z plemen byla šlechtěna na lov otroků), nemá přirozenou tendenci útočit na člověka. Lidé psa domestikovali a žijí s ním ve vzájemném souladu. Pes ví, že mu z člověka plyne prospěch. Je-li ale psovi ubližováno, například tím, že ho taháte za uši či saháte mu do oka, je logické a přirozené, že se „ožene“ – protože košíkzkrátka nemá ruce a neumí mluvit. Takové kousnutí je ale většinou jen upozorněním a nemívá fatální následky – jako by pejsek říkal: „Tohle mě bolí, to mi nedělej.“

Zodpovědnost páníčků i rodičů

Když jako pán nejsem schopen vysvětlit svému psovi, že nesmí kousat, je to moje chyba a pes mi do ruky nepatří. Stejně tak, když jako rodič nejsem schopen vysvětlit dítěti, že nesmí zvířeti ubližovat, je to moje chyba a měl bych za to nést odpovědnost.

Všimněte si

Z výše uvedeného je jasné, že jsem zastánce psů a že se mnou spousta lidí nebude souhlasit. Chtěl bych ještě jen upozornit na jednu věc. Když si hrajete se psem, anebo lépe, když od sebe odtrháváte dva psy, kteří se perou, a dojde k tomu, že se vaše ruka dostane do psí tlamy, dobře vychovaný pes nestiskne – pozná lidskou ruku a ví, že kousnout nesmí. Toto se mi stalo již mnohokrát a pes mě (nijak vážně) kousl jen jednou – patřil člověku, který ho neuměl zvládnout a vychovat.

Zeptal jsem se veterinářky Hanky Žertové, jak náhubek vnímá pes?

Psovi je náhubek hlavně nepohodlný. Když má náhubek těsně utažený a nemůže otevřít tlamu, tak může propadat panice, že se udusí. Někteří psi až šílí hrůzou. Náhubek tedy musí pejskovi hezky sedět. Spousta psů vnímá náhubek jako odzbrojení. Je tam tedy i psychologický moment, který psa nepustí do šarvátky, jako když náhubek nemá. Ale neplatí to vždycky, když je pes hodně naštvaný, tak mu ve rvačce žádný košík nezabrání.

Reklama