V nedávné době se objevila v tisku zpráva, že známé americké herečce ze seriálu Sex ve městě Sarah Jessice Parkerové (44) odnosila dvojčata náhradní matka. Hvězdný pár se pro toto řešení rozhodl proto, že se několik let pokoušel s neúspěchem dítě počít přirozenou cestou. Co je možné v USA, bude možné i u nás?
Když se v roce 1978 narodilo v Anglii první dítě „ze zkumavky“ – holčička Luisa, začala éra radostí z dětí, které by jinak asi nikdy nepřišly na svět, ale také éra kontroverzních biologicko-etických problémů. „Dítě ze zkumavky“ pochází z oplodněného vajíčka, které je oplodněno v laboratoři za asistence lékařů a později je vloženo zpět do dělohy vlastní matky. Když těhotenství pokračuje bez problémů, je dítě donošeno a porozeno. V případě náhradního mateřství je ale také uměle oplozené vajíčko jedné ženy přeneseno do dělohy ženy jiné. Náhradní matkou je tedy žena, která je ochotna přijmout do svého těla uměle oplodněné vajíčko jiné ženy a po porodu jí dítě odevzdat.
Která matka je ta „pravá“?
U náhradního mateřství jsou obě matky vlastně matkami biologickými. Jedna dává vajíčko a druhá dítě donosí, a to se všemi riziky, které každé těhotenství může přinést matce i dítěti. V průběhu těhotenství se utváří velmi silný vztah náhradní matky vůči dítěti, které v ní žije a roste. Na druhé straně se nemůže utvářet ten správný vztah biologické (genetické) matky. Ta je ale na těhotenství náhradní matky velmi citově a emočně upjatá, protože jde vlastně o dítě biologicky její. Po porodu se náhradní matka hned dítěte zřekne a novorozenec je okamžitě adoptován „pravými rodiči“. Proto tato situace vyžaduje absolutní důvěru. V neposlední řadě je kolem celého procesu náhradního mateřství mnoho problémů – jak etických, tak i právních.
V jakých případech se uplatní náhradní matka?
Náhradní mateřství by přicházelo do úvahy u žen, které nemají dělohu (ageneze dělohy – její vrozené chybění), o dělohu přišly kvůli těžkému onemocnění (jsou po hysterektomii – chirurgickém odnětí dělohy), nebo které jsou jinak bez jakékoliv jiné šance otěhotnět (poruchy tvaru dělohy, opakované neúspěšné pokusy o mimoděložní oplození, opakované potrácení bez zjištěné příčiny apod.)
Některé státy v USA (např. Kalifornie), Brazílie, Indie, Velká Británie, Řecko, Ukrajina a Rusko náhradní mateřství povolují, resp. je v nich náhradní mateřství za určitých podmínek povoleno. Zejména Indie, Rusko a Ukrajina se stávají dokonce cílem „porodní turistiky“, protože ženy z vyspělých zemí sem jezdí vybírat náhradní matky, pro které se tato činnost stává i významným zdrojem příjmů.
Náhradní mateřství je nelegální v zemích Evropské unie (včetně České republiky), existují pouze některé státy Rady Evropy (Řecko, Velká Británie, Nizozemsko, Rusko a Ukrajina), ve kterých je náhradní mateřství za určitých podmínek povoleno. V České republice není tedy instituce „náhradní matky“ zatím legální.
Snad bude v nejbližší době naše legislativa nakloněna i tomuto speciálnímu případu a neplodné ženy se dočkají radosti z vlastního dítěte.
Co myslíte?
Připravil server www.zenska-neplodnost.cz
Čtěte také...
Pronájem dělohy: Šla byste do toho? A za kolik?
Nový komentář
Komentáře
ToraToraTora — #4 Tak to je docela možné, ale nemyslím, že by to bylo až moc velké riziko. V tomhle případě se určitě obě matky stýkají (nepostřehla jsem,jestli se to dělá anonymně) a ten cit se tam někde určitě projeví.To "klasicky" odložené děti na tom musí být hůř, přesto adopce miminek dopadá v drtivých případech dobře.
nikdy bych do toho nešla, protože bych se nedokázala toho dítěte potom vzdát!!
Já sama bych do toho nešla.Ale mohou být ženy v tíživé situaci a za peníze to udělají, také to může někdo udělat z lásky pro někoho ze svých nejbližších.Do "pronájmu dělohy " by ,ale měly jít opravdu ženy ,které vědí, že to není jejich dítě a ,že se ho dokáží vzdát.Jinak je tu velký malér.
A já bych do toho šla - ale jen pro své vlastní děti. Porodila bych si svá vlastní vnoučata. Možná bych nad tím uvažovala i pro sestru, ale pro cizího ne. Nedokázala bych se toho drobečka vzdát.
nešla
úplně mi stačily porody mých vlastních dětí
Věřím, že dítě vnímá psychické rozpoložení matky již v děloze. To, co nevím je, jaké zanechá stopy na něm, když matka vědomě toto pouto nevytváří, potlačuje nebo devět měsíců ho nevnímá jako své dítě. Je vlastně nechtěné trpěné a nepatřičné.S tímhle neznámem si nejsem totiž pak tak jistá, že radost z dítěte bude rodičům nebiologickým trvat dlouho.
Mě to kdysi napadlo. Když jsem se dozvěděla, že manželství mé první lásky je bezdětné. Ale ne za peníze
já bych do toho taky nešla,mám stejný názor jako Severacka
No já bych do toho nešla, stačí mi moje vlastní těhotenství

.
Ale dokážu pochopit matku, která se rozhodne být náhradnicí v těhotenství a nebo matku, která zoufale touží po vlastním dítěti a své mít nemůže