adopce

Ještě před několika lety by byly ženy, které chtějí založit rodinu, ale nedaří se jim počít nebo jejich zdravotní stav nedovoluje podstoupit těhotenství, odkázány pouze na adopci. Dnes je ale v mnoha státech možné, aby dítě donosila tzv. „náhradní matka“. V České republice dosud neexistuje právní regulace náhradního mateřství, přesto se už u nás několik žen díky náhradním matkám raduje z vlastního potomka. Je to pokrok, nová naděje, nebo morální problém? A jak to vidí čeští odborníci?

Lékaři náhradní mateřství podporují

Lékaři v centrech asistované reprodukce, psychologové a v neposlední řadě také právníci se tématem náhradního mateřství v poslední době čím dál tím častěji zabývají. Nadějné vyhlídky přinesla konference „Náhradní mateřství“, která se konala 5. června 2009 na Konopišti a jejíž závěry vyzněly jednoznačně pro legalizaci náhradního mateřství tehdy, nemůže-li žena ze zdravotních důvodů svůj plod donosit sama.

Kvůli nedostatečné nebo spíše žádné právní úpravě se čeští lékaři zdráhají uvádět náhradní mateřství do své praxe nebo o tom alespoň otevřeně mluvit. Existují však i výjimky. K případům náhradního mateřství se otevřeně hlásí lékaři Kliniky reprodukční medicíny a gynekologie (CRM) ve Zlíně. Ředitel kliniky MUDr. David Rumpík popsal hned několik případů ze svého pracoviště, kde se od roku 2004 touto metodou snažili nebo snaží pomoci k vytouženému potomkovi celkem jedenácti párům. Ve všech těchto případech jsou jejich pacientkami ženy, pro které je náhradní mateřství jedinou možností, jak vychovat vlastní dítě. „Pacientek není moc, jsou to ojedinělé případy. Ale i tak bychom chtěli, aby ta technika byla legální a aby se o ní otevřeně mluvilo,“ vysvětlil lékař.

Etické otazníky kolem náhradního mateřství

adopce

Reprodukční medicína prošla za posledních několik let bouřlivým vývojem. Náhradní mateřství je poměrně nová metoda (první případ byl zaznamenán v r. 1985) a stejně jako např. asistovaná reprodukce nebo antikoncepce v minulosti může být tato metoda nebo některé její aspekty veřejností vnímány jako kontroverzní. Někomu se náhradní mateřství může jevit jako morální problém. Co když ho budou žádat i ženy, kterým se do těhotenství prostě jen nechce? A co když budou chtít náhradní matky finanční odměnu?

Náhradní mateřství může být odmítáno z důvodů náboženských (římsko-katolická církev ho zakazuje), z obav z případné komercionalizace, k níž může dojít u náhradních matek ze sociálně slabších skupin, ze strachu z nepřijetí dítěte biologickými rodiči v případě vrozené nemoci novorozence, nebo naopak neochoty náhradní matky vzdát se dítěte, které porodila. Právě kvůli posledně jmenovanému důvodu se většina českých odborníků přiklání k tomu, aby nebylo povoleno částečné náhradní mateřství, tedy případ, kdy náhradní matka dítě nejen donosí, ale také daruje vajíčka.

Odborníci se jednoznačně shodují, že tato metoda by měla být vyhrazena jen pro medicínské indikace (kupříkladu vrozené nebo získané poškození dělohy, srdeční vada, kvůli níž by těhotenství ohrozilo zdraví rodičky nebo plodu apod.), ale ne pro ženy, které by se pro náhradní mateřství rozhodly ze sociálních důvodů (neochota přerušit kariéru, strach z porodu apod.). Stejně tak se postavili proti komercionalizaci náhradního mateřství. Motivace náhradní matky by tedy podle lékařů i právníků rozhodně neměla být finanční. V každém případě je nutné respektovat rozhodnutí náhradní matky o jejím těhotenství, a to i v případě, že by bylo v rozporu se zájmem pověřujícího páru.

Náhradní mateřství a zákon

Podle současných právních norem je za matku dítěte automaticky považována žena, která dítě porodila. Náhradní mateřství není výslovně zakázáno ani výslovně povoleno. V současnosti se tedy v praxi řeší náhradní mateřství cestou uznávání otcovství a osvojením dítěte.

Milana Hrušáková z Právnické fakulty UP v Olomouci ale upozorňuje na to, že osvojení je u žen v příbuzenském vztahu při současných právních normách vyloučeno. „Pokud by byla společenská shoda na potřebě právní regulace náhradního mateřství, pak by bylo nutné doplnit v tomto směru ustanovení zákona o rodině, upravit náležitosti smlouvy mezi náhradní matkou a dárkyní a novelizovat zákon o matrikách,“ vysvětluje profesorka Hrušáková.

Advokát Lukáš Prudil zdůrazňuje nutnost zabývat se právní problematikou náhradního mateřství, ale tzv. „smluvní“ rodičovství nedoporučuje. Jako možné řešení se mu jeví legislativní zakotvení otázky náhradního mateřství do existujících právních norem týkajících se asistované reprodukce. 

Češi dávají náhradnímu mateřství zelenou

Se současným trendem odkládání mateřství roste počet žen, které ze zdravotních důvodů (získané choroby) nemohou donosit dítě, a tím stoupá i poptávka a význam náhradního mateřství. Jako hlavní překážka pro využití této metody v praxi se jeví právě chybějící právní úprava, která by v ČR náhradní mateřství legalizovala a stanovila jasná pravidla. Česká veřejnost náhradní mateřství podporuje.

Co si o náhradním mateřství myslíte? Je to pokrokový nápad, nebo morální problém?

Reklama