Když se mluví o kráse lidského těla, většinou přijde řeč na antiku. Byl to právě tento umělecký sloh, který nalezl zalíbení v zobrazování odhaleného člověka. Ale ne člověka lecjakého - jen krásného, alespoň podle antických měřítek. A protože heslem antiky byla uměřenost, byly i její idoly uměřené - rozdíl mezi mužským a ženským tělem nebyl přehnaně zdůrazňován, ideálem bylo tělo jinošské. Pokud pozdější puritáni neurazili antickým sochám mužů pohlaví, překvapí nás obvykle poměrně malé rozměry. Ženy antiky také neoplývají nijak přebujelými vnadami - alespoň ty vznikající pod rukama umělců.

Pomalé odhalování
Křesťanství na dlouho lidské tělo zahalilo - nahota byla nežádoucí, ba přímo hříšná. Až znovuobjevení antiky v renesanci přineslo opět pozvolné odhalování lidských půvabů. Ženám byl ze šíje sňat šátek, objevil se hluboký dekolt odhalující křivku ňader a Matka Boží dokonce čas od času ukázala i kojící prs. U mužů nešlo o takovou změnu - mnozí mučedníci byli i v gotice zobrazováni poměrně neodění a Krista na kříži těžko mohli umělci zahalit do těžkých látek, změnilo se ovšem pojetí mužského těla - trpitelsky útlé postavy získaly vykreslené svalstvo a roušky na bedrech poklesly poněkud níž. Také statná stehna získala erotický prvek.

Pryč s listy a rouškami!
Pod antickým vlivem se zpočátku u témat mytologických a náboženských začalo s obnažováním - nejen Eva s Adamem, ale i Venuše už mohla poodhalit své vnady - stále však cudně zakryté alespoň v nejintimnějších partiích - rukou, listím nebo třeba dlouhými vlasy. Ve vášnivé atmosféře Benátek však zašli umělci ještě dál - Giorgioneho Spící Venuše už zcela odhalila ňadra a Tiziano Vecellio nechal svou Venuši s varhaníkem ukázat veškeré půvaby.

Sex a údy
Prostá nahota však už umělcům nestačila - bylo třeba přidat k ní i vášeň - a tak vytvořil Tintoretto svou Zuzanu v lázni a Antonio Correggio nechal Ió vzrušeně vzdychat v objetí Jupitera, který se pro tyto účely změnil v mrak. Náboženská témata však umožnila ještě odvážnější krok - nejen že umělci zobrazovali nahé ženské a méně, ale přece jen i mužské tělo - George Penoz využil biblického příběhu Abrahama a Sářiny služky, aby zobrazil milostný akt, a Hans Sebald Beham se zase odvážil zobrazit Josefův vztyčený úd před Putifarkou, s čímž by se zlou potázal i v dnešních „svobodných“ médiích.

Trocha pornografie
Od obrazů s náboženskými a mýtickými tématy už nebylo daleko k prosté nahotě lidského těla. Mezi ženami z vyšších kruhů se stalo módou nechat se portrétovat nahé a objevila se, jak jinak, i pornografie - malíř Giulio Romano proslul šestnácti kresbami, které si nezadaly ani se slavnou Kámasútrou - naneštěstí však byly vinou mravokárců zničeny komentáře, které k nim sepsal básník a filosof Aretino.

Od dob renesance už nahota na uměleckých dílech nebudila příliš pohoršení - samozřejmě až na občasné krátké epochy v nichž mravokárci zahalovali sochy i obrazy - otázkou se stalo spíš to, zdali je nahota ještě vůbec vzrušující. Mnozí umělci začali dávat přednost skrytému a tušenému před odhaleným a zřejmým. A tak, i když je akt stále ještě jedním z nejpopulárnějších námětů umění včetně toho nového - fotografického, dává mnoho autorů přednost troše toho zahalení...

Líbí se Vám nahé mužské tělo? A co ženské? Nebo dáváte přednost tělům trochu zahaleným? Nechala byste se portrétovat nebo fotit nahá? Nebo jste to dokonce už udělala? Co si myslíte o zobrazování sexu? Kde je rozdíl mezi uměním a pornografií?

soutěž Radox

 

Reklama