Nahá jsi krásná: Iveta Steinerová

V dalším díle primáckého pořadu Nahá jsi krásná se představila Iveta Steinerová. Zajímá vás Iveta víc? Přečtěte si náš rozhovor, který jsme s ní udělali o natáčení pořadu. Iveta bohužel odcestovala na několik dní do zahraničí, takže s ní nebudete moci diskutovat, jako jste mohli s předchozími účastnicemi pořadu. Přesto má pro naše čtenářky Iveta vzkaz…

Jméno: Iveta Steinerová
Znamení: Lev
Povolání: vizážistka a stylistka

Bylo těžké přihlásit se do pořadu Nahá jsi krásná?
Ani ne, nevěděla jsem, jaký typ pořadu to bude. Hlásila jsem se na základě výzvy: „Naučte se mít ráda taková, jaká jste“. Myslela jsem, že pořad bude trochu jiný, víc o psychice a psychologii než o nahotě (usmívá se).

Jaký to byl pro vás pocit státve spodním prádle před kamerami?
První focení bylo „na zkoušku“, to docela šlo, protože mi řekli, že se to nikam nepoužije, že je to čistě pro jejich účely. Brala jsem to, jako bych se svlékla před lékařem. Nejhorší moment byl asi před zrcadly, to jsem si přála, abych byla menší a menší, až bych byla nejmenší na celém světě a nebyla vůbec vidět. V takové chvíli je v člověku malá dušička a připadá si spíš jako ve snu než ve skutečnosti. To bílé, nasvícené prostředí umocňuje v člověku pocit, že buď sní, nebo že už umřel a stojí před nebeskou branou, kde se musí sám sobě podívat do očí a vyzpovídat se ze svých hříchů.

Jak jste se cítila nahá před objektivem fotoaparátu?
Jsem vizážistka, znám focení z jiného úhlu, kdy modelky líčím, aby na fotkách vypadaly co nejlépe. Myslím, že ve skrytu duše každá žena touží být před objektivem, ale být modelem pro vlastní akty mne spíš svazovalo, než uvolňovalo.Focení v ateliéru probíhalo až na samém konci pořadu, kdy už jsem se na vše dívala trochu jinak než na začátku. Původně jsem nechtěla být úplně nahá. Vlastně na většině fotek jsem měla alespoň kalhotky. Ida Saudková, která mě fotila, je ale příjemná a bezprostřední, umí druhého naladit na stejnou linku, takže když mi řekla, že si mám kalhotky sundat, aby mohla udělat několik fotek z boku a s nimi by to nevypadalo dobře, uvěřila jsem jí a svlékla se úplně. Pocity jsem měla smíšené, ale ne zcela nepříjemné. Škoda, že bylo velmi málo času, abych se mohla lépe uvolnit a focení si opravdu užít.

Jste po natáčení se svým tělem spokojenější?
Spokojenější nejsem, ale vnímám ho jinak. Myslím, že naučit se mít ráda vlastní tělo je dlouhodobý proces, na kterém teprve začínám pracovat. Každopádně už ale nejsem posedlá každodenním cvičením. Zjistila jsem, že místo fitness mohu jít třeba do kina a že se určitě nic nestane, nebudu-li jeden den cvičit.

Jak na vás působilo kontaktní chování moderátora Libora Šuly?
Nevím, co přesně máte na mysli „kontaktním chováním“. Pokud myslíte jeho „dotýkání se účastnic“, tak u mne to bylo úplně jinak. Hned na začátku natáčení jsem Liborovi řekla, že si nepřeji, aby se mě dotýkal a zdrobňoval mé jméno. Nemám ráda, když na mě sahá někdo cizí. Léta mám jednoho kadeřníka i maséra. Nerada si zvykám na nové lidi, a pokud to musí nutně být, trvá mi dlouho, než si k nim najdu cestu. Libor mé požadavky akceptoval a respektoval. V průběhu natáčení jsme se poznali lépe a mám o něm nejlepší mínění jak z hlediska profesionálního, tak i osobního.

Jak nesou účast v pořadu Nahá jsi krásná vaši rodiče?
Moje maminka zemřela, když mi bylo 22 let. Myslím, že se na mě se shora usmívá, do čeho jsem se to pustila, a fandí mi.

Jak na účast v pořadu reagoval váš partner?
Na začátku byl stejně nejistý jako já. Navíc vůbec netušil, že mě něco trápí, nechápal, proč jsem se přihlásila. Pochopil to až v průběhu natáčení, a když viděl, že u mě nastávají pozitivní změny v pohledu na sebe samu, začal mě podporovat.

Kdo vám byl v průběhu natáčení největší oporou?
Můj přítel a kamarádka Helena.

Co vy a adrenalin, máte ho ráda? Byl pro vás pořad Nahá jsi krásná adrenalinový zážitek?
Adrenalin zbožňuji a vyhledávám. Život bez něj by pro mne byl chudý. Pravidelně se potápím, vyzkoušela jsem bungee jumping, několikrát jsem skákala s padákem, mám ráda rychlou jízdu na motorce, v autě, na lyžích nebo na kole. To je všechno adrenalin. Natáčení ale adrenalinovým zážitkem opravdu není. Alespoň ne v tomto případě. Tady se spíše jedná o jakousi šokovou terapii, smíchanou se zkouškou trpělivosti, kdy mezi jednotlivým natáčením musíte čekat celé hodiny, než na vás přijde řada.

Je něco, co byste v životě nikdy nevyzkoušela? Něco, na co nemáte odvahu?
Jsem docela odvážná, ale asi bych nikdy nepohladila hada nebo pavouka, to si opravdu nedokážu představit.

Kdybyste stála před rozhodnutí jít do tohoto pořadu nyní, když už víte, co všechno jste musela podstoupit, šla byste znovu?
Ne, určitě ne. Byla to pro mne spousta sebezapření a pocit studu také není zvlášť příjemný. Sice mi pořad pomohl v tom, že jsem pochopila, co mě vlastně trápí, což je osvobozující pocit, ale stálo mě to spoustu sil. Dalším faktorem je to, že natáčení je časově značně náročné. Musela jsem své pracovní povinnosti dohánět, jak jen se dalo. Během měsíčního natáčení jsem neměla volný den a spala v průměru 4 hodiny denně, pro mne opravdu nic moc.

Vím, že se nemůžete zapojit do diskuze na našem magazínu, protože budete pracovně v zahraničí. Chtěla byste našim čtenářkám něco vzkázat?
Opravdu si myslím, že každá žena může být a je krásná. Vše záleží pouze na jejím psychickém rozpoložení a chuti pečovat o sebe. Ze své dlouholeté vizážistické praxe vím, že ženy raději koupí něco dětem, než by si zašly na masáž nebo ke kadeřníkovi. Když jim ale někdo takovou službu daruje, užívají si ji. Měly by se naučit najít si pro sebe dostatek času a nechat se hýčkat, zajít si s kamarádkou na kávu, nebo si jít třeba zacvičit. Díky tomu se mohou odreagovat, „dobít si baterky“ a najít sílu znovu se potýkat s každodenními problémy. Navíc s čistou hlavou svět vypadá hned lépe.

Jak na vás Iveta působila ve včerejším pořadu? Chtěla byste Ivetě také něco vzkázat?