
Foto: Shutterstock
V onkologickém výzkumu působíte již 25 let. Co považujete za největší pokrok v tomto oboru?
Největším pokrokem, respektive úspěchem onkologické vědy v posledním čtvrtstoletí je dostupnost moderní cílené onkologické léčby a možnost její individualizace na základě molekulárně biologických vyšetření. Z hlediska vědy je to velký pokrok v pochopení mechanismů malignizace a progrese těchto onemocnění.
Na co se ve svém výzkumu primárně zaměřujete?
Spíše bych odpověděl, co mne nejvíce zajímá a co mne přináší největší potěšení. Je to experimentální chirurgie jater, žlučníku a slinivky břišní a také trávicího traktu. Zejména příprava klinicky relevantních modelů a jejich etablování do reálné praxe. Zabývali jsme se regenerací jater, nyní nás nejvíce zaměstnává konstrukce tkáňových modelů jater směřujících k arteficiálnímu orgánu s adekvátní funkcí.
K jakému řemeslu byste připodobnil vaši vědeckou práci člověku, kterého vidíte poprvé v životě?
Z pohledu mého základního povolání, což je chirurgie, se jedná o práci hodinářskou. Musíte všemu rozumět, abyste to mohli rozebrat a opět sestavit tak, aby to fungovalo. Jinak z pohledu vědecké práce se mi vždy vyplatilo být velmi pozorný, sledovat výskyt nějakého neobvyklého a nezvyklého jevu a ten pak zkoumat a pochopit, proč se tak děje. Myslím si, že zde jsme podobní astronomům, ale to není řemeslo...

Foto: prof. MUDr. Václav Liška, Ph.D.
Jakým způsobem se vypořádáváte s emoční náročností své práce? Kde například nacházíte motivaci, když se výzkum hýbe pomalu?
Jde o to být trpělivý. Nemít stres z deadlinů. Pracovat komplexně. Nespoléhat se na jeden postup. Mít více cest a záložní plán. V případě, že pak přichází frustrace, je dobré si pár dní nebo i týdnů odpočinout, myslím mentálně od problému, a pak se k němu vrátit, projít získané výsledky, postupy, analýzy. Snažit se vše pochopit a až teprve poté hledat další cestu. Leckdy jsme řešení minuli někde v průběhu a jen jsme si nevšimli.
Jak by se mělo o onkologickém výzkumu mluvit, aby to přispělo k lepší informovanosti veřejnosti a rakovina byla méně stigmatizovanou nemocí?
Vždy otevřeně. Dávat naději a více prezentovat, kam až současná klinická medicína v léčbě nádorů v součinnosti s výzkumem došla. Současně ale i ukazovat, že to není zadarmo a že bychom si zasloužili více podpory. Tím nemyslím jen finanční rozměr.
Co je podle vás momentálně největší výzvou v boji proti rakovině a jak ji chcete vyřešit?
Pochopit vlastní podstatu nádorů. Tedy, že se jedná jen a pouze o neukázněné buňky, kterým je třeba ukázat, jak se správně chovat. A přitom co nejméně poškodit samotného pacienta. Je třeba si problémy trochu zjednodušovat.
Jaký aspekt výzkumu nebo léčby vás osobně fascinuje nebo vám dává největší naději?
Mě osobně nejvíce zajímá potenciál ke konstrukci arteficiálních orgánů jako náhrada orgánu poškozeného nádorem. Je to velká výzva pro experimentální chirurgii a navazující laboratorní specialisty – tkáňové inženýry, molekulární biology, histology…
Další zajímavé články:
- „Vědecká práce je i o tom, jak zvládat neúspěchy,“ říká vědec a lékař profesor Tomáš Stopka, který se zabývá onkologickými onemocněními krve
- „Přítomnost viru HPV v poševní sliznici nebo krve ve stolici lze zjistit jednoduše i doma, je to varianta screeningových programů v Čechách,“ říká docent Marián Hajdúch
- Rozhovor: Lidé nemusejí zemřít na rakovinu, stačí jen přijít včas na vyšetření, říkají odborníci z Národního ústavu pro výzkum rakoviny
Zdroj: prof. MUDr. Václav Liška, Ph.D.


Nový komentář