Tenhle příběh určitě není ani první, ani poslední, který se kdy udál na pracovišti. V zaměstnání, kde na jednom místě pracuje hodně lidí, zákonitě musí docházet k různým vztahům – kamarádským, nepřátelským, nebo dokonce mileneckým. A někdy o to ani nestojíme.
V některých firmách pracuje hodně lidí na jednom místě, dnes se čím dál častěji objevují pracoviště typu open space nebo newsroom – ostatně známe to třeba i z amerických filmů. Já sama jsem šťastná za naši malou redakci, kde máme malý útulný prostor a hlavně klid na práci.
|
Přečtěte si také: |
|---|
„Jenže já o to ani trochu nestojím. Mám svých starostí dost, a do toho ještě musím řešit neustálé návrhy tohohle bláznivého kluka. Dřív jsem ho v práci ani nepotkala, protože jsem seděla v zavřené kanceláři s dalšími dvěma ženskými, programátoři byli úplně jinde.
A teď je to za trest. Když jsme se přestěhovali na novou adresu, špatně jsem si zvykala už jen na ten velký prostor, v kterém se moc nemůžu soustředit na práci. Ale to by se ještě dalo, když je nejhůř a nemůžu už poslouchat neustálé zvonění telefonů, dám si na uši sluchátka a ponořím se do práce. Horší je to ale s Pavlem.
Nereaguju na nic
Začal mě otravovat hned potom, co jsme sem přišli. Marně mu vysvětluju, že nestojím o žádný vztah s ním, že už přítele mám, a k tomu sedmiletou dceru, že to nemá smysl, protože s ním nikdy nikam nepůjdu ani od něj nic nechci. Už nějakou dobu nečtu maily ani zprávy od něj, nereaguju na jeho řeči, jen ho pozdravím a nevšímám si ho. Ale on to dělá dál.
Takhle mě „obtěžuje“ jen v práci, nechodí za mnou z práce ani domů, nikdy si nic nedovolil, nevyhrožuje mi ani není vulgární, vlastně mě jen každý den zve na rande a píše mi, že se mu líbím (což už teď nečtu). Skoro mi připadá, že si ze mě dělá jen legraci a baví se tím, že mi to vadí. Přece nemůže myslet vážně, že by chtěl o patnáct let starší ženskou s malou dcerou?
Nechci s tím chodit za šéfem, je mi to trapné, ale nevím, co mám dělat. Je to taky způsob obtěžování, který ale nepřekračuje hranice práce a slušnosti. A tak jen doufám, že ho to přejde.“
Rada pro Miladu
Pokud by mladík začal vykazovat známky stalkingu neboli nebezpečného pronásledování, je potřeba zareagovat a ohlásit to na policii. Nebezpečné pronásledování je zakotveno v § 354 trestního zákoníku takto:
(1) Kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že
- a) vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou jemu nebo jeho osobám blízkým,
- b) vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje,
- c) vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje,
- d) omezuje jej v jeho obvyklém způsobu života, nebo
- e) zneužije jeho osobních údajů za účelem získání osobního nebo jiného kontaktu,
a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.
V případě nebezpečí se může kdokoliv obrátit například na Bílý kruh bezpečí, vše najdete zde:www.bkb.cz.
Nový komentář
Komentáře
peetrax — #12 Holt reklama na Bílý kruh bezpečí zvolila trošku blbý příklad.
peetrax — #12 Ať se snažím, jak se snažím, tak já ale prostě o stalkingu v tom článku nic nemůžu najít. Autorka píše jen tolik, že jí kolega lichotí a zve ji na rande. Dál píše, že si nikdy nic nedovolil, neotravuje ji doma, nevyhrožuje, není vulgární, jen jí každý den zalichotí
Stalking zažila moje kamarádka a můžu 100% potvrdit, že takový teror je opravdu něco jiného, než že mladý kluk zalichotí starší kolegyni. Takže slovo stalking je v tomhle případě opravdu dost silné
wich — #11 kazdy holt ma ty hranice jinde. Zvlast, kdyz v praci nema ta osoba, ktere to je neprijemne, pred takovym vterkou uniku. Dokazu si to predstavit, bohuzel znam, jake to je, kdyz se v praci deje v mezilidskych vztazich dlouhodobe neunosna situace. Nebyt zkusenosti, tak mi ta empatie taky chybi...
Ona pozornost jo, ale fakt neznam zenskou, ktera by mela zapotrebi si honit zrejme dost nizke sebevedomi necim/nekym, co/kdo hranici se stalkingem. Jestli to komukoliv vyhovuje a posiluje mu to sebevedomi a vedomi zenskosti, ktere by jinak treba ani nemel, tak dikybohu aspon zato. Na druhou stranu jsou, chudery, spis k politovani.
peetrax — #10 Mě to přijde úsměvné. Že ji zve na rande a lichotí? No a
V chování druhých mě teda obtěžují úplně jiné věci.
wich — #4 pokud si někdo užívá pozornost tohoto typu zn. skoro stalking, tak má asi problém se sebevědomím. Mám dojem, že o normálním věnování pozornosti tenhle článek není.
Rikina — #7
stejně tu osobu nechápu. Stačí zajíčkovi oznámit, že není můj typ a jeden bočák mi stačí
Vivian — #5 No tak blokovat služební e-mail dost dobře nelze, kolega přece může sdělovat i zcela nevinné, ale přitom důležité pracovní záležitosti.
A za šéfem bych já teda nešla, protože bych si nepřála, aby si šéf pomyslel, že jsem jako malý harant, co žaluje paní učitelce, a neumí si to vyřešit samostatně. A zdržuje tím nadřízené od řešení podstatných záležitostí. 
wich — #4 To já si pozornost mužů taky užívám
Ale není pozornost jako pozornost. Když se někdo (kdo je pro mě jako potenciální partner naprosto neatraktivní) urputně snaží dostat mě na rande, není to příjemné. Mně je samozřejmě hloupé ho poslat do řiti, pokud se chová slušně (jenom se holt moc snaží), takže dlouho trpím a čekám, že mu to dojde...
Otravné maily se dají blokovat. A za šéfem bych klidně šla. Pokud by mi to skutečně vadilo. Paní se možná bojí být aktivní, snad aby mladíka nerozzlobila...
Já si teda pozornost mužů užívám, ač to vyzní divně, tak to beru tak nějak jako za samozřejmost. Je přirozené, že člověk se chce líbit a být sympatický opačnému pohlaví. Horší by bylo, kdyby po paní pes neštěkl
Slíbila bych mu rande a dorazila na něj i s dobře informovaným manželem.
Nic bych za to nedala, že správně je ta varianta, že mládenec z toho má legraci.
Že původně šlo o nějaké kolegiální žertování a on očekával odpověď v podobném duchu. Když mu začala smrtelně vážně vysvětlovat, že s ním na rande nepůjde, a o žádný vztah nestojí, tak byl možná napřed překvapen, pak mu došlo, že ona to bere doslova, přišlo mu to humorné, a proto v tom pokračuje a možná se tím baví i víc kolegů. 
Některé dámy to občas nerozeznávají, sama pár takových případů pamatuju z mnoha svých zaměstnání. Ono zábavné je už to, jak to paní popisuje, a jak přesně ví, co on jí denně píše, ačkoli ona to vůbec nečte. 
"Nechci s tím chodit za šéfem, je mi to trapné, ale nevím, co mám dělat. Je to taky způsob obtěžování, který ale nepřekračuje hranice práce a slušnosti."
Děvče, Ty si trošku protiřečíš ne? Vypisuješ jak Tě to obtěžuje, vadí Ti to a nemáš o něj zájem, ale zároveň je to podle Tebe vlastně v mezích slušnosti. 
Nechej si to znovu projít hlavou a pokud přijdeš na to, že Tě to opravdu obtěžuje, tak se seber a jdi za šéfem, protože toto je prostě narušování osobní svobody. Nejdřív bych asi mladému vobšourníkovi rázně vysvětlila, že pokud s tím obtěžováním nepřestane, budeš si stěžovat. A pokud to nezabere, tak natvrdo za šéfem a hotovo. Důkazy máš v podobě e-mailů, ty bych rozhodně použila.