Sešly jsme se po směně. Jaká byla?
Náročná. Vůbec se mi nedařilo, a ještě ke všemu to hrozné vedro. Celý den jsem kontrolovala jen platné jízdenky, žádného černého pasažéra jsem nechytla. Dneska jsem si moc nevydělala.

Jak to? Váš plat se odvíjí od počtu černých pasažérů?
Přesně tak. Plat revizora se skládá ze dvou složek: z fixního základu, který tvoří cca XX % výdělku, a pak z pohyblivé složky, která se odvíjí od toho, kolik cestujících chytne bez platné jízdenky. Takže když kontroluju lidi, kteří mají jízdenky v pořádku, znamená to pro mě, že za ten den budu mít pouze základ platu bez variabilní složky. Pokud by to bylo takto každý den, to bych si moc nevydělala.

A když je lepší den, jde o dobře placenou práci?
Docela ano, jinak bych to nedělala. Upřímně, je to hodně náročná práce, ve které nejvíc dostává zabrat moje psychika. Lidé nám sprostě nadávají, strkají do nás, občas nás škrábou či fackují nebo jinak fyzicky napadají. Pak je tu opačný extrém – třeba se rozbrečí. Nikdy nepoznáte, jestli je to upřímné nebo pouze hrané. V mnoha případech jsou to vypjaté emoce, ale my musíme zachovávat chladnou hlavu. Chtělo by se vám dělat tuhle práci, pokud by nebyla adekvátně zaplacena? Na druhou stranu cestující, který využil MHD a nemá platnou jízdenku, je černý pasažér. Za využitou službu je normální zaplatit.

A nenašla byste jinou práci, která by vás bavila a zároveň byla zaplacená podle vašich představ?
Nevím, asi ne. V minulosti jsem dělala pokojskou, pošťačku, učitelku ve školce, květinářku, pracovala jsem v lesoparku, ale jako revizorka jsem si zatím vydělala nejvíce.

Není lepší někdy peníze nestavět na první místo?
Možná ano, ale mám velké výdaje. Byla jsem sama na dvě děti, k tomu jsem přes dvacet let živila maminku s minimálním důchodem a dva psy. Musela jsem hodně ohánět, vydělávat dostatek peněz, abych všechny náklady pokryla, proto jsem dokonce chodila do dvou zaměstnání. Jako revizorce mi teď stačí jedno. Některé finanční starosti mi sice ubyly, ale další se zase objevily. Syn a dcera už se osamostatnili a maminka mi bohužel loni zemřela. Po mnoha letech jsem se konečně mohla začít starat také sama o sebe a koupila jsem si chalupu, která potřebuje opravy. 

Zmínila jste, že vás lidé fyzicky i slovně napadají. Jak je to časté?
Agresivní chování je téměř na denním pořádku. Jednou mě kontrolovaný kluk dokonce vyhodil z tramvaje pod auto. Bylo to v Dlouhé ulici, řidič byl naštěstí šikula a dobrzdil to. Všichni vyběhli z tramvaje, protože si mysleli, že je po mně. Zrovna dneska mě jedna cestující poškrábala. Na silnější kolegy si tolik nedovolí, ale já jsem žena, takže si o to více troufají.

Voláte policii?
V případě ohrožení nebo když černý pasažér nemá občanku, tak ano, ale držte jej tam, než přijede někdo od policie. Ve finále stejně vždycky záleží na konkrétním člověku, jestli je slušný, nebo ne.

Utíkají vám často?
Někteří ano, hlavně mladí kluci.

Jakým způsobem je můžete zadržovat?
Černé pasažéry můžeme následovat a zadržovat vlastním tělem. Tedy tak, že se před ně budeme stavět a vlastním tělem jim bránit v úniku.

Máte představu, kolik lidí za den zkontrolujete?
Záleží na tom, jaký mám zrovna úsek. V neděli na kraji Prahy, když jsou dlouhé intervaly, tak jich moc není. Ve všední den v metru asi 700, 800 nebo i 1000 za den.

Působíte ve všech dopravních prostředních?
Ano, vždy mám přidělený určitý úsek, a v rámci něj buď autobusy, tramvaje nebo metro. Z přiděleného úseku se nesmíme vzdálit. Všechny přesuny máme stanovené a všechno musíme zapisovat, například pořadové číslo, číslo tramvaje, přesný nástup a výstup apod. Někdy je těžké být v plné tramvaji nenápadná, když je u toho tolik administrativy. Vždycky také chodíme ve dvou.


Ilustrační foto

Když odhlédneme od bezdomovců, jsou nějaké znaky, podle kterých poznáte, že člověk nemá jízdenku?
Většině lidí je to poznat na očích. Málokdo zůstane v klidu.

Asi si vyslechnete hodně výmluv a příběhů. Je něco, co se často opakuje?
Hodně lidí lže, že nemají občanský průkaz, a přitom ho mají. Jinak si hodně vymýšlejí, že si zabouchli klíče v bytě apod. Často se také vymlouvají, že jeli jen jednu zastávku. Na to vždycky říkám: Jednu zastávku můžete jít pěšky, nemusíte se vozit, nepotřebujete na to jízdenku.

Snaží se vám působit na city?
Zrovna nedávno mi bylo opravdu upřímně líto jedné ženy. Byla to těhotná maminka se čtyřmi dětmi. Hrozně se mi nechtělo jí tu pokutu dát, ale pravidla se musí dodržovat, neměla jízdenku, nemůžu, ani nemám oprávnění dělat výjimky. 

K rozhovoru nechcete uveřejňovat fotky. Poznávají vás lidé?
Jako revizorka pracuji jedenáct let, takže mě už poznají. I když Praha je naštěstí velká a denně si střídáme úseky.

Děláte i noční směny? Například já jsem revizora večer a v noci snad nikdy nepotkala.
Ano, ale je nás samozřejmě méně, protože je i méně cestujících. Mezi jednou a půl čtvrtou hodinou ranní s námi jezdí městská policie.

Co je kromě kontroly jízdenek náplní vaší práce?
Kromě administrativy např. vykazujeme bezdomovce z dopravních prostředků. Nemůžou v nich smrdět a jezdit zadarmo. I když i těch je mi někdy líto, zvlášť v zimě, když venku mrzne. Ale co můžu dělat, ostatní lidé si jízdu zaplatili…

Pokutujete i za jídlo?
Záleží na situaci. Když nevznikl žádný nepořádek, většinou je to formou domluvy. Chápu, že někteří lidé jsou v takovém stresu a shonu, že mají čas na jídlo jen po cestě. Když ale někdo udělá v tramvaji hrozný bordel, tak se to musí řešit. Speciální kapitolou jsou noční opilci...

Nedávno se zavedla možnost koupit si jízdenku kartou v tramvaji. Ubylo černých pasažérů?
Určitě. Ale někteří stojí u terminálu dvě zastávky a dělají, že nerozumí tomu, jak si jízdenku koupit. Všechny podobné novinky jsou hrozně super pro cestující, ale revizorům berou práci. Je dobře, že studenti mají takové slevy, že cestují skoro zadarmo. Pořizovací cena ročního kupónu bez slevy za 3650 je také super. Důchodci to mají od šedesáti let za 120 korun a potom za 200 korun na pět let. Jenže potom už zbývá jen malá skupina lidí, ze kterých se rekrutují černí pasažéři, a velkou část z nich tvoří právě bezdomovci. O to méně si jako revizoři vyděláme…

Jak po tak psychicky náročné práci relaxujete?
Práce s lidmi je hodně stresující, takže potom jsem ráda sama. Dřív jsem ani nemohla jezdit MHD, ale to už jsem překonala. Ve volnu většinou pracuji manuálně. Dělám patchwork, šiji, pletu a starám se o svého pejska. Zase tolik času pro sebe ale nemám. Dřív jsem se starala o maminku, za kterou jsem musela dojíždět. O víkendech jezdím za tátou pomáhat mu na statku. A potom je tady ta moje chalupa, která potřebuje opravu. Denně spím jen čtyři až pět hodin, abych měla nějaký čas na koníčky. Jsem ranní ptáče. 

Čtěte také:

Reklama