Sešly jsme se po směně. Jaká byla?
Náročná. Vůbec se mi nedařilo, a ještě ke všemu to hrozné vedro. Celý den jsem kontrolovala jen platné jízdenky, žádného černého pasažéra jsem nechytla. Dneska jsem si moc nevydělala.
Přesně tak. Plat revizora se skládá ze dvou složek: z fixního základu, který tvoří cca XX % výdělku, a pak z pohyblivé složky, která se odvíjí od toho, kolik cestujících chytne bez platné jízdenky. Takže když kontroluju lidi, kteří mají jízdenky v pořádku, znamená to pro mě, že za ten den budu mít pouze základ platu bez variabilní složky. Pokud by to bylo takto každý den, to bych si moc nevydělala.
A když je lepší den, jde o dobře placenou práci?
Docela ano, jinak bych to nedělala. Upřímně, je to hodně náročná práce, ve které nejvíc dostává zabrat moje psychika. Lidé nám sprostě nadávají, strkají do nás, občas nás škrábou či fackují nebo jinak fyzicky napadají. Pak je tu opačný extrém – třeba se rozbrečí. Nikdy nepoznáte, jestli je to upřímné nebo pouze hrané. V mnoha případech jsou to vypjaté emoce, ale my musíme zachovávat chladnou hlavu. Chtělo by se vám dělat tuhle práci, pokud by nebyla adekvátně zaplacena? Na druhou stranu cestující, který využil MHD a nemá platnou jízdenku, je černý pasažér. Za využitou službu je normální zaplatit.
A nenašla byste jinou práci, která by vás bavila a zároveň byla zaplacená podle vašich představ?
Nevím, asi ne. V minulosti jsem dělala pokojskou, pošťačku, učitelku ve školce, květinářku, pracovala jsem v lesoparku, ale jako revizorka jsem si zatím vydělala nejvíce.
Není lepší někdy peníze nestavět na první místo?
Možná ano, ale mám velké výdaje. Byla jsem sama na dvě děti, k tomu jsem přes dvacet let živila maminku s minimálním důchodem a dva psy. Musela jsem hodně ohánět, vydělávat dostatek peněz, abych všechny náklady pokryla, proto jsem dokonce chodila do dvou zaměstnání. Jako revizorce mi teď stačí jedno. Některé finanční starosti mi sice ubyly, ale další se zase objevily. Syn a dcera už se osamostatnili a maminka mi bohužel loni zemřela. Po mnoha letech jsem se konečně mohla začít starat také sama o sebe a koupila jsem si chalupu, která potřebuje opravy.
Zmínila jste, že vás lidé fyzicky i slovně napadají. Jak je to časté?
Agresivní chování je téměř na denním pořádku. Jednou mě kontrolovaný kluk dokonce vyhodil z tramvaje pod auto. Bylo to v Dlouhé ulici, řidič byl naštěstí šikula a dobrzdil to. Všichni vyběhli z tramvaje, protože si mysleli, že je po mně. Zrovna dneska mě jedna cestující poškrábala. Na silnější kolegy si tolik nedovolí, ale já jsem žena, takže si o to více troufají.
Voláte policii?
V případě ohrožení nebo když černý pasažér nemá občanku, tak ano, ale držte jej tam, než přijede někdo od policie. Ve finále stejně vždycky záleží na konkrétním člověku, jestli je slušný, nebo ne.
Utíkají vám často?
Někteří ano, hlavně mladí kluci.
Jakým způsobem je můžete zadržovat?
Černé pasažéry můžeme následovat a zadržovat vlastním tělem. Tedy tak, že se před ně budeme stavět a vlastním tělem jim bránit v úniku.
Máte představu, kolik lidí za den zkontrolujete?
Záleží na tom, jaký mám zrovna úsek. V neděli na kraji Prahy, když jsou dlouhé intervaly, tak jich moc není. Ve všední den v metru asi 700, 800 nebo i 1000 za den.
Působíte ve všech dopravních prostředních?
Ano, vždy mám přidělený určitý úsek, a v rámci něj buď autobusy, tramvaje nebo metro. Z přiděleného úseku se nesmíme vzdálit. Všechny přesuny máme stanovené a všechno musíme zapisovat, například pořadové číslo, číslo tramvaje, přesný nástup a výstup apod. Někdy je těžké být v plné tramvaji nenápadná, když je u toho tolik administrativy. Vždycky také chodíme ve dvou.
Ilustrační foto
Když odhlédneme od bezdomovců, jsou nějaké znaky, podle kterých poznáte, že člověk nemá jízdenku?
Většině lidí je to poznat na očích. Málokdo zůstane v klidu.
Asi si vyslechnete hodně výmluv a příběhů. Je něco, co se často opakuje?
Hodně lidí lže, že nemají občanský průkaz, a přitom ho mají. Jinak si hodně vymýšlejí, že si zabouchli klíče v bytě apod. Často se také vymlouvají, že jeli jen jednu zastávku. Na to vždycky říkám: Jednu zastávku můžete jít pěšky, nemusíte se vozit, nepotřebujete na to jízdenku.
Snaží se vám působit na city?
Zrovna nedávno mi bylo opravdu upřímně líto jedné ženy. Byla to těhotná maminka se čtyřmi dětmi. Hrozně se mi nechtělo jí tu pokutu dát, ale pravidla se musí dodržovat, neměla jízdenku, nemůžu, ani nemám oprávnění dělat výjimky.
K rozhovoru nechcete uveřejňovat fotky. Poznávají vás lidé?
Jako revizorka pracuji jedenáct let, takže mě už poznají. I když Praha je naštěstí velká a denně si střídáme úseky.
Děláte i noční směny? Například já jsem revizora večer a v noci snad nikdy nepotkala.
Ano, ale je nás samozřejmě méně, protože je i méně cestujících. Mezi jednou a půl čtvrtou hodinou ranní s námi jezdí městská policie.
Co je kromě kontroly jízdenek náplní vaší práce?
Kromě administrativy např. vykazujeme bezdomovce z dopravních prostředků. Nemůžou v nich smrdět a jezdit zadarmo. I když i těch je mi někdy líto, zvlášť v zimě, když venku mrzne. Ale co můžu dělat, ostatní lidé si jízdu zaplatili…
Pokutujete i za jídlo?
Záleží na situaci. Když nevznikl žádný nepořádek, většinou je to formou domluvy. Chápu, že někteří lidé jsou v takovém stresu a shonu, že mají čas na jídlo jen po cestě. Když ale někdo udělá v tramvaji hrozný bordel, tak se to musí řešit. Speciální kapitolou jsou noční opilci...
Nedávno se zavedla možnost koupit si jízdenku kartou v tramvaji. Ubylo černých pasažérů?
Určitě. Ale někteří stojí u terminálu dvě zastávky a dělají, že nerozumí tomu, jak si jízdenku koupit. Všechny podobné novinky jsou hrozně super pro cestující, ale revizorům berou práci. Je dobře, že studenti mají takové slevy, že cestují skoro zadarmo. Pořizovací cena ročního kupónu bez slevy za 3650 je také super. Důchodci to mají od šedesáti let za 120 korun a potom za 200 korun na pět let. Jenže potom už zbývá jen malá skupina lidí, ze kterých se rekrutují černí pasažéři, a velkou část z nich tvoří právě bezdomovci. O to méně si jako revizoři vyděláme…
Jak po tak psychicky náročné práci relaxujete?
Práce s lidmi je hodně stresující, takže potom jsem ráda sama. Dřív jsem ani nemohla jezdit MHD, ale to už jsem překonala. Ve volnu většinou pracuji manuálně. Dělám patchwork, šiji, pletu a starám se o svého pejska. Zase tolik času pro sebe ale nemám. Dřív jsem se starala o maminku, za kterou jsem musela dojíždět. O víkendech jezdím za tátou pomáhat mu na statku. A potom je tady ta moje chalupa, která potřebuje opravu. Denně spím jen čtyři až pět hodin, abych měla nějaký čas na koníčky. Jsem ranní ptáče.
Čtěte také:
- Herečka Petra Bučková se po 12 letech vzdala doktorky Rentgenové
- Veronika Arichteva si v létě neodpočine. Čekají ji dvě premiéry i sportovní výkony
Nový komentář
Komentáře
Já jsem tedy ještě nikdy slušného revizor nepotkala...ani se lidem nedivím, že se k nim chovají, tak jak se chovají...
Paní si své povolání vybrala, tak ji nelituju. Může sedět v bezpečí v kase v Lidlu, berou pořád. Revizor má být vysoký, statný chlap a ne nevyrovnaná úča. Ale pod šalinu nestrkám ani ty u nás ve Štatlu a taky se tu objevila revizorka v důchodovém věku nebo dvě holky sotva vyšlé ze školy.
Mám z toho článku stejný pocit jako Rikina. Černí pasažéři by sice neměli být, ale v tom případě bude mít paní revizorka nižší mzdu.
A rozhodně nevykazují bezdomovce z tramvají. To určitě. Vůbec si jich nevšímají. A my bohužel musíme čichat ten smrad. O "určité" skupině spoluobčanů raději nepíšu, měla bych komentář smazaný.
Pokud si vzpomínám, jednou jsem jel v Praze načerno. Pracoval jsem tehdy v obci co byla v nejvzdálenějším tarifním pásmu PID, Jízdenka odtamtud stála asi 50Kč a doba platnosti tak akorát stačila na to, abych skočil na vlak, dojel do Prahy, vyřídil si tam jednu věc a zase se vlakem vrátil. Jenže jízdenky byly zdražené, mně to uniklo, nic zlého netuše jsem přišel na nádraží, v automatu jsem si koupil jízdenku za částku na kterou jsem byl zvyklý a jel jsem. Jenže ta jízdenka po zdražení stačila na to, abych dojel do Prahy a zpátky, ale už ne po Praze. Naštěstí mne v Praze nikdo nekontroloval.
V Brně se mi ještě před plyšákem stala příhoda. Tam v šalinách hodně dlouhou byli průvodčí u kterých se kupovaly jízdenky i v době, kdy už v Praze byli zrušeni. Jednou jsem přijel do Brna (asi na veletrh, jinak jsem tam nejezdil), nastoupil jsem do šaliny, hledám průvodčí, ale už byli zrušeni i tam. Tak jsem se zeptal jednoho staršího muže, kde koupit jízdenku, on to byl revizor. Tak nechal zastavit šalinu, abych si tu jízdenku mohl u stánku koupit - bez pokuty.
A ještě něco se mi vybavuje. Šel jsem na metro a přepadl mne potulný revizor. než jsem vyhledal průkazku s platným kuponem, slyšel jsem jak přijíždí a pak odjíždí metro, revizor mi pak povídal (s tónem škodolibosti v hlase): "To už nestihnete."
Takže, když cítím s lidmi, co otáčí každou korunu, tak musím jezdit na černo? Kolik vlastně revizor z té pokuty dostane?
Takže jsme se dozvěděli zajímavou věc, dopravní podnik i paní revizorka obecně nechtějí černé pasažéry, jelikož připravují podnik o příjem za užití služby, tedy jízdy dopravním prostředkem.
Takže dáma revizorka by vlastně současně nechtěla, aby byli černí pasažéři (což pro ni znamená nižší mzdu) a zároveň si jejich výskyt přeje, aby byla vyšš ímzda.Tak to je opravdu schisofrenní situace.Asi jakoby někdo neměl rád ženy, ale přesto by je vyhledával a když by ji již měl, rovnou by jí sdělil, že ji sice potřebuje, ale vlastně nepřeje si ji potřebovat.Tak totéž tu říká jinými slovy reviorka.Nechci,aby byli černí pasažéři, jelikož poškozují podnik, který mne zaměstnává, ale když jsou zjištěni, mám víc peněz a když nejsou k mání, tak mi najednou chybí jejich přítomnost, jelikož mi pak chybí peníze, ačkoliv si černé pasažéry nepřeji.Tak to v ní musí asi zanechat následky, vlastně v ní podnik vypěstuje závislost na něčem, co současně chce i nechce, za to by mohla snad i obdržet invalidní důchod, jelikož bude chtít a nechtít současně více věcí.
Dojemný příběh. Oko by nezůstalo suché. Málo si vydělá (sotva že si mohla chudinka koupit chalupu), a ještě jsou na ni lidi zlí. Škoda, že se tomu nedá věřit. Pracuju v Praze víc než 10 let, a denně jezdím MHD. Mnohokrát jsem viděla, jak se revizor "vozí" po cizincích, kteří nepochopili pražský systém, a mají jízdenku, jenže ne tu nejsprávnější. Jak sprdli revizoři matku s kočárkem, že se včas nedostala k označení jízdenky, když měla plné ruce práce, jak naložit kočár, tašky a další větší dítě. Jak se revizoři obloukem vyhýbají určité skupině spoluobčanů, a vůbec od nich radši jízdenky nechtějí. Jak úspěšně ignorují ty zapáchající bezdomovce - nikdy, ani jednou jedinkrát, jsem neviděla, že by byl takový bezďák vykázán. To je revizor náhle slepej hluchej, a to i když je výslovně cestujícími požádán, aby to řešil. To řekne, že to není jeho věc, že on jenom kontroluje jízdenky. Stejně tak neřeší nikdo ty opilce v noční tramvaji. V noci revizory nevidět. No a to, že revizor pokutuje za jídlo, to taky leda ve snu. Viděla jsem tu a tam řidiče, že vykázal z tramvaje lidi s jídlem, ale i to je jev častý asi jako Halleyova kometa. Revizoři si tohohle taky vůbec nevšímají. Poslední věc - ve valné většině případů ten, kdo je hrubý, chová se agresivně, slovně napadá atd., je právě revizor. Bohužel.
Jo jo, kdo jede jen jednu zastávku, ten může jít pěšky. Třeba z Lihovaru na Chodovec linkou 125 je to coby kamenem dohodil, asi jen 8km. Tak coby jeden nešel pěšky, že, co na tom, že by šel po Jižní spojce, kam má chodec vstup zakázán. Prostě ne a ne a ne, nemám je ráda, byť na černo nejezdím. Stejně jako nemám ráda měšťáky, co pokutují na 30. Prostě obě dvě skupiny místo něčeho smysluplného dělají sviňárny spoluobčanům. Vždyť to sama říkala, pokutuje jen šlušné lidy, na bezdomovcích si nic nevezme.