„Bez vytáček přiznávám, že jsem trochu drbna a téměř žádné tajemství se u mě dlouho neohřeje,” říká se smíchem na úvod o sobě Aneta. „Ráda věci sdílím, mluvím o nich a představa, že něco vím a nemůžu se o danou informaci podělit, by mi nedala spát.”
Aneta se bohužel v situaci, kdy by se neměla plést do cizích záležitostí, ocitla. Náhodou a bez vlastního přičinění. 
Foto: Shutterstock
„S Alešem a Luckou se přátelím řadu let. Byla jsem u jejich začátků randění, pomáhala jsem jim se stěhováním a pravidelně nastavuji rameno a otvírám láhev bílého, když dojde na hádku,” říká Aneta a pokračuje: „Byla jsem ještě donedávna přesvědčená, že k sobě ti dva patří, že jsou pro sebe jako stvoření a pro mě byli tou dvojicí, které jsem tu jejich vzájemnou harmonii záviděla a obdivovala.”
„To se ale všechno změnilo a mé ideály o jejich lásce se rozpustily jako pára nad hrncem. Načapala jsem totiž Aleše s jinou holkou. Ruku v ruce, líbající se, a hlavně citově zavázání.”
Na svého kamaráda Aneta narazila zcela náhodou, když se vracela z práce. Ujela jí tramvaj, a tak se vydala domů pěšky. Aleše s jinou holkou zahlédla v malém italském bistru.
„Nejprve jsem si myslela, že jsem se spletla a že mi ten kluk v bistru jen Aleše připomínal, ale nedalo mi to, a proto jsem se k výloze vrátila znovu. A byl to on. Aleš a jeho bokovka.”
Aneta byla z celé situace úplně vykolejená. Čekala dokud dvojice nevyjde z podniku a vydala se za nimi.
„Aleš tu holku držel okolo ramen, letmo jí občas políbil do vlasů, smáli se a vypadali úžasně zamilovaně. Vydržela jsem je stalkovat až do momentu, než vlezli do auta a odjeli kdovíkam.”
„Od té doby mám v žaludku balvan. Vymýšlím si důvody, proč se s nimi nevidět a nemuset tomu čelit. Do vztahu mých přátel přeci jen vidím jan z venku a podle toho, co vím od nich. Lucku mám ráda, ale netuším, jestli se hodí, abych jí tuto novinku řekla zrovna já. Bojím se, že přijdu o kamarádku, zlomím jí srdce, anebo se bude zlobit, že se jim pletu do života. Co když tím otevřu Pandořinu skříňku? Co s tím? Jaká je správná cesta? Říct nebo ututlat nevěru?”
Také si přečtěte:
- Jsem šťastná, ale tajně šetřím peníze pro případ rozvodu, svěřuje se Dita (29)
- Vztahová předsevzetí pro rok 2021: Utužte vztahy a jděte lásce naproti
- Manžel jí vyhrožuje sebevraždou kvůli rozchodu. Dominika ho nechce mít na svědomí
Nový komentář
Komentáře
Když to vezmu podle sebe, tak bych se na kamarádku velmi zlobila v případě, že by tohle o mém muži věděla a nic neřekla, a já byla za tu kravku co nic neví a je dál spokojená se svou nevědomostí. Takže pokud bych v této situaci jako Aneta byla já, tak bych to kamarádce řekla.
Kolik je slečně let ? Myšlení jak čtenářka Bravíčka, nebo jak se ten časopis pro puberťačky jmenoval. Ale už jí prodají víno, tak nejméně 18. Kamarádce bych určitě nic neřekla, ani až by mi řekla, že na to už přišla.
Já bych to brala podle sebe - kdyby to kamarádka věděla, chtěla bych, aby mi to řekla, takže bych to řekla i já jí. Mrzelo by mě, kdybych se dozvěděla o nevěře svého muže a pak i to, že ona to věděla a nic neřekla.
Správná cesta byla jen jedna - nevracet se tam a nešmírovat je. To se nedělá. Ani když je člověk drbna, což samo o sobě není nic, na co by měl být pyšný a sdělovat to světu. Měla jít dál, po svém, nestarat se, není to její věc. Nikdy nebyla. Když už se chovala jako slepice, měla by si to srovnat sama se sebou. Jediný důvod, proč by tohle chtěla říct kamarádce, je škodolibá radost, kterou by z toho sdělení Aneta měla. Osobně bych takovou "kamarádku" hnala koštětem a mrzelo by mě, že jsem se v ní zklamala. Ale já nemám ráda drbny, takže ty nejsou mými kamarádkami.