Děkujeme za další příspěvek na dnešní téma. Čtenářka Věrulinka se považuje za notorického ztráceče.
Já je z ruky nesundala, s nimi jsem chodila i spát. Jak už to tak bývá, ztráta hodinek mě neminula, do 7.třídy jsem šla bez nich. Prázdniny u babičky-chození do lesa, prolézání křoví, kde rostly nádherný pravý hřiby, mi dopomohly ke ztrátě. Najednou jsem se podívala, kolik je hodin. Co jsem uviděla, nic. Hřiby i s košíkem jsem odložila do mechu a hledala a hledala, ale marně.
Kde pak jim byl konec? Prolézat všechna zákoutí zpětně nemělo smysl, zkrátka jsem je oplakala a domů šla s plným košíkem hřibů, ale radost jsem z nich neměla. Moc mi nechybělo a klidně bych s košíkem plným hřibů praštila a šla beze všeho domů.
Druhé hodinky - ty byly ještě lepší, protože jsem si je koupila sama. A tak můžu pokračovat dál, protože na ztrátu hodinek, jsem jednička (platí i u deštníků). Dneska už nespočítám, kolik že jich bylo ztracených za ty roky, ale dvě desítky určitě.
Moje láska k hodinkám byla asi jako k botám a kabelkám. Kde jaký nový model, musely být moje. Bez hodinek, ani ránu, spaní v hodinkách mi zůstalo z dětství až do stáří. Ale dneska jsem si hodinky vzala na ruku, jenom abych je vyfotila a už jsou zase uložený - odložený. Na vesnici se řídím sluníčkem a letní teplotou. Hodinky beru spíš jako módní doplněk, když už je mám, tak je občas provětrám.
Zdraví Věrulinka
Fotku jsem musela zmenšit, jinak by ty hodinky nebyly vůbec vidět
Už jste také někdy ztratila hodnky? Máte nějaký příběh spojený s hodinkami? Jsou pro vás hodinky důležité, nebo jste je „nahradila“ mobilem? Napište nám na dnešní téma na redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
Prskoletka — #7 to je náhoda
Ja1na — #6
Jééé Věruš ty máš hodinky jako já
Věrulinka — #3 hlavně že nikdy neztrácíš hlavu
Já takhle ztratila asi rok po svatbě snubák. No, ztratila, já věděla, kde je. Opravovali jsme domek, měli jsme ještě suché WC a snubák mi při oblékání sjel a spadl rovnou do díry. Ubrečená jsem odjela do práce, asi za tři hodiny tam za mnou přijel manžel a snubák čistý, vyvařený mi přivezl. Zachytil se o hřebík v trámku a manžel ho s velkýma nervama, aby mu nespadl níž, vyndal.
No a už ho stejně nemám, ztratila jsem ho několik let poté na oslavě MDŽ. Nebyl mi souzený, ale i bez snubáku jsme s manželem už 33 let.
Věrulinka — #3 Já loni přišla o zlatou naušnici.Zavadila o ní a vylítla mě z ucha.Doma na dvorku a nenašli sme ji!Kluk hledal snad 3 dny,řikal ,že to není možný na takovým malým prostoru ji nenajít. A to přitáhnul i detektor kovu a NIC! Ale tu sem neztratila ,ta mě vyskočila z ucha
Já jsem zase chronický ztráceč naušnic. Mám plno naušnic, kdy chybí druhá do páru. Zlaté a stříbrné skoro už nenosím, lepší je bižu, protože té mi není ta líto, ale tu zase snesu maximálně jeden den v uších, pak mě bolí. A hodinky jsem ztratila už taky alespoň troje.
denkas — #2 šťastná to žena
, na jaře když jsme shrabovali s manžou zahradu, tak jsem ztratila zlatý náramek 
, bohužel nenašli, ach jo.Já jsem na ztráty fakt jasná 
Tak já 1.hodinky měla asi 10let.Pak mi manžel koupil nový.Hodinky se mě nikdy nepovedlo ztratit.
Když tak o tom přemýšlím ,tak já vůbec nějak nic neztrácím
Děkuji Danuško za zmenšení
, taky jsem mohla udělat ve PF 
, příště se polepším 