Čtenářka OlgaMarie na srazu po 30 letech od základky viděla své spolužáky poprvé od 8. třídy. Jak to dopadlo, když se ptala na své tehdejší oblíbence? Děkuji Vám OlgoMarie za Váš trochu smutný příspěvek…
Dobrý den,
na žádného spolužáka se raději už neptám.
Nezapomenutelným srazem byl pro mě sraz ze základky, kam jsem chodila 8 let. 9. třídu jsem absolvovala už v Liberci, kam jsme se přestěhovali. Pozvánku na sraz po 30 letech jsem dostala v práci na stůl. Zjišťovala jsem, jak se mi tam ocitla, protože byla na zcela jinou adresu, kde už také dávno nebydlím. Kolegyně mi řekla, že se listonoška ptala, zda to nejsem já, komu koresponďák patří. Prý pokud ne, zítra si ho vyzvedne. Měla jsem ohromnou radost, hned jsem na uvedené tlf. číslo volala, že určitě přijedu. Také jsem si ihned zajistila nocleh dokonce v hostinci, kam byl sraz svolán. V uplynulých 30 letech jsem v onom městečku byla snad jen 3x - 4x.
Sraz byl takový veselý, srdečný a já se začala vyptávat na své třídní oblíbence.
„Přijede Jarda K.? Já si ho pamatuju jako neustále rozesmátou kuličku.“
Rozpačité ticho.
„Byl těžce nemocný, nezvládl to a spáchal sebevraždu.“
Rozesmutnělo mě to a ptám se na dalšího smíška.
„Ten měl velký problém s alkoholem a na alkohol i zemřel.“
Už se bojím ptát dál, ale nedá mi to:
„A co Tonda J.?“
To už na mě koukají divně.
„Ten měl těžkou havárku. Byl pak několik let na vozíku a už také zemřel.“
Byla jsem z toho tak rozhozená, že mi docela trvalo, než jsem mohla s ostatními komunikovat. Na srazu po 35, 40, 45 letech jsem se už po scházejících nepoptávala. Nepoptávala, nepoptávala, ale bohužel i dozvěděla. S tím už ale počítám...
Když jsem ale šla platit nocleh, majitel platbu odmítl. Prý tam byl můj táta štamgast a za tu jeho útratu mám předplaceno. To předplatné stále trvá.
OlgaMarie
Text nebyl redakčně upraven
Dnešní téma je: TŘÍDNÍ SRAZY
- Chodíte na třídní srazy?
- Jak se na nich cítíte?
- Poznáváte své spolužáky?
- Co říkáte svým školním láskám, když „zestárly“…
- Neříkejte, že jste na nich nikdy nezažila nic vtipného
- Nebo smutného?
Na vaše příspěvky se těším na redakčním e-mailu
A kolem 16. hodiny jednu z vás za příspěvek odměním. Nejspíše krásnou květinou.
Hezký den…
Nový komentář
Komentáře
Ach jo, už se kácí v našem lese, ... co naděláme
Smutné i veselé zároveň. Jako život sám
taky nás už pár chybí a nemoci máme všeho druhu
Dobré předplatné
Jindriska8 — #8 My měli sraz před školou a jak jsme se vítali, tak jsem se začala vyptávat. Proto mě to tak rozhodilo, nebyla jsem na to vůbec připravená a oni byli celotřídními oblíbenci pro různé lumpárničky.
My,když zahajujeme sraz,tak si nejprve vzpomeneme na ty,které už mezi náma nejsou.
Z nás chybí po 45 letech jen jedna spolužačka, asi máme tuhý kořínek
To jsou smutné zprávy. Půl roku po maturitě mi volala spolužačka z gymplu, přesně na Nový rok. Myslela jsem, že mi chce popřát, místo toho mi oznámila, že nás spolužák se na Silvestra zastřelil.
A bude hůř
Aspoň ten konec příspěvku je pozitivní...
na srazy už nechodím , ztráta času
Tak to bohužel na srazech bývá, že se dozvíme, že nás někdo opustil