Na vrcholu blaha

S přítelem máme velice hezký vztah, již 7 let. Asi po 3 měsících chození jsme spolu začali objevovat intimní život. Pro něj i pro mě to byly vůbec první zážitky tohoto druhu. Poprvé to nebylo nic moc, vždyť jsme vlastně ani nevěděli, co děláme a jestli to děláme správně J.

Bylo to jedno z nejkrásnějších období našeho vztahu. Určitě si to zažil snad každý. To něžné prozkoumávání, hlazení na místech, které jsme si předtím jen představovali, úžasné pocity, mravenčení v zádech, když se mě poprvé dotknul na bříšku, zádech, a pak jeho ruka zkoumala všechny dosud neobjevené části mého těla. Ještě teď, když na to vzpomínám, cítím ten pocit.

Chodili jsme spolu asi půl roku, když jsme nakoupili nějakou literaturu týkající se milování. Rozšiřovali jsme si vědomosti, objevovali nové polohy, zjišťovali, co všechno nám může způsobit krásné a neopakovatelné pocity.

V té době jsem se velice, velice styděla. Před přítelem už samozřejmě ne, ale naše milování se vždy odehrávalo v postýlce nebo v jiných částech bytu.

Jednou jsme se odhodlali a vyrazili spolu na velké nákupy. Bylo potřeba trošku obohatit šatník, tak jsme si naplánovali celodenní výlet po obchodech. Když šlo o to, koupit mi nové spodní prádlo, tak to i můj brouček radostně vyskočil a jel by se mnou i na konec světa a třeba celý den bloumal po obchodech… J

Obchody jsme vzali pěkně jeden po druhém, abychom nemuseli courat sem a tam. V prvních dvou nebylo nic moc, ani kalhoty pro miláčka, ani šaty nebo halenka pro mě. Ale do třetice všeho dobrého. Našli jsme pěkné světlé letní kalhoty, nebyli jsme si ale jistí velikostí, tak jsme sebrali asi 3 čísla a došli ke kabinkám. Přítel si vybral kabinku úplně v rohu, byla větší než ty ostatní. Já chvíli čekala před kabinkou, ale moc mě to nebavilo, tak jsem začala poodtahovat závěs a nakukovat na přítele, jak se svléká. Naštěstí tam tou dobou nebylo moc lidí, občas někdo prošel kolem, ale v kabinkách jsme byli sami.

Najednou mě zničehonic napadla myšlenka, za kterou by se slušně vychovaná holka měla moc a moc stydět. Rozhlédla jsem se kolem a nenápadně jsem vklouzla do kabinky za přítelem. Ten byl nejdříve překvapený a obrátil oči v sloup se slovy: „Jestli nás někdo uvidí…“ Dělala jsem hrdinku, jako že né… Když jsem ho viděla, jak stojí před zrcadlem jen v košili, trenkách a ponožkách s tím svým ostražitým pohledem, bylo rozhodnuto.

Sundala jsem si ze zad batůžek, položila ho na lavičku a postavila se za přítele. Právě měl v ruce kalhoty, co si chtěl zkusit, a začal se předklánět. Rukama jsem mu přejela po zádech, úplně ztuhl a koukal do zrcadla, co že to dělám. Pak jsem jednou rukou zajela pod košili a druhou ho objala a hladila přes košili po bříšku, prsou a sjížděla jsem níže. Dívala jsem se na nás přes jeho rameno v odraze, na svou hladící ruku... a hodně mě to začalo vzrušovat. Do této chvíle jsem to brala jako jemné podráždění, ale když jsem viděla svou ruku, jak pomalu přejíždí po jeho bouli v trenýrkách, byla jsem ztracená, úplně mě to uchvátilo. Už nebylo cesty zpátky, už jsem nemohla zastavit.

Podívala jsem se mu do očí a viděla v nich výraz překvapení, ale také vzrušení. Vzrušení, výraz očekávání, co bude následovat, ale také obava, že někdo přijde do kabinky vedle, a co pak? Mně už bylo ale všechno jedno. Jediné, co jsem chtěla, bylo milovat se se svým přítelem, hned, hlavou mi běhaly myšlenky „vždyť je to můj přítel, tak co“, „milujeme se, tak co“, „chceme to právě teď, tak co“, „jsme schovaní za závěsem, nikoho nepohoršujeme, tak co“. „Ať mi všichni vlezou na záda.“ Kdyby v tuto chvíli někdo rozhrnul závěs, věřím, že by proti němu rychle vystřelila má ruka, která by jeho nos přesvědčila o nesprávnosti jeho rozhodnutí, nakouknout do kabinky.

Zamířila jsem tedy rukou dolů a přes spodní prádlo cítila jeho chloubu. Lehce jsem přes něj začala přejíždět nahoru a dolů. Druhou rukou jsem sjela na jeho bříško, kde mě příjemně lechtaly jeho jemné chloupky. Přitiskla jsem se k němu, byl to nádherný pocit. Nejistota, že někdo přijde…

Přítel se v mé náruči otočil čelem ke mně a začal mě velice náruživě a vášnivě líbat, nikdy před tím nebyly jeho polibky tak naléhavé. Navzájem jsme se objímali a hladili po celém těle, oba úplně mimo skutečný svět, mimo realitu, byli jsme jen my dva, nikdo jiný, ani okolní svět neexistoval.

Přítel mi vyhrnul tričko a rozepnul podprsenku, ani nevím, jak se mu to těma třesoucíma rukama podařilo. Měla jsem na sobě krátkou minisukni, tak si ke mně přidřepl, vyhrnul ji a políbil na bříško, jazykem přejížděl níže a níže, současně mi rukama stahoval kalhotky. Ústy se dostal pouze k mému malému hrášku, dál jsem ho nepustila. Nemohla jsem to vydržet, musela jsem ho cítit v sobě. A taky, vždyť jsme neměli čas, byli jsme v kabince.

Zvedla jsem ho zpátky k sobě nahoru a zatímco jsme se líbali, opřel si mě o stěnu. Já mu v rychlosti stáhla spodní prádlo. Pak jsem ho objala nohama a čekala až do mě vnikne. Byl to ten nejkrásnější pocit, jaký jsem do té chvíle ještě nezažila. Pronikl do mě a již to mi stačilo ke krásnému uspokojení. Krásný pocit, že ho cítím konečně v sobě, objímá mě, vnímám jeho dech, každým kouskem mého těla, každou buňkou ho cítím… Pomaloučku se ve mně pohyboval.

Po chvíli jsem pomalu spustila nohy kolem jeho boků a jakmile jsem se dotkla země, otočil si mě. Líbal mě na krk, šíji, ouško a přitom směřoval opět do svého cíle. Pronikl do mě a já opět jen slastně zasténala. Varoval mě, že musím být zticha, jinak půjde ven. Dala jsem si před ústa svou ruku a kousala se do zápěstí, jen abych mu nedala důvod ke konci našeho spojení. Držel mě za boky a přirážel, byli jsme oba na vrcholu blaha. Vtom se zastavil, zrovna ve chvíli, kdy ve mně byl úplně celý, hluboko. Trvalo to snad vteřinu, dvě, připadalo mi to nekonečné, věděla jsem, co bude následovat. Nechtělo se mu, ale opatrně ze mě vyklouzl a hned jsem cítila na svém zadečku známé kapky. Byl z toho všeho tak překvapený a vyčerpaný, že si na chvíli musel opřít o má záda hlavu, která se mu lehce točila. Pak se na mě podíval, usmál se a řekl: „Tak a teď tě tu tak nechám.“ J

Nenechal. Z batůžku jsem vylovila papírové kapesníčky a poutírali jsme tu spoušť. Znovu jsem se oblékla a objala svého přítele. Stáli jsme tam docela dlouho a jen si vychutnávali jeden druhého.

Nakonec jsme museli tu krásnou chvíli přerušit, protože k nám začaly doléhat hlasy lidí, kteří si před kabinkami vybírali oblečení. Přítel si ještě jednou vyzkoušel kalhoty, které si vybral, já mu je schválila a nic nám nebránilo jít k pokladně. Teda jen ten závěs u kabinky.

Teprve teď mi došlo, co se vlastně stalo, a nebyla jsem schopna z kabinky vyjít. Červená jak rak jsem seděla na lavičce a s vytřeštěnýma očima jsem hleděla na přítele, v nich odhodlaný výraz „odsud mě nikdo nedostane“.

Přítel si ke mně přiklekl, velice jemně mě políbil a uchytil za ruku. Oba jsme vstali. Pak odhrnul závěs a jakoby nic vyšel se mnou v patách k pokladně. Obdivovala jsem jeho odvahu, ale jakmile jsme opustili obchod, tak se mi svěřil, jak se v duchu modlil, aby nás nikdo cestou ven nezastavil a neptal se, co jsme tak dlouho v té kabince dělali.