Děkuji čtenářce a nickem Tana M. za zajímavý názor a srovnání. Jak to vypadá, když se městská žena odstěhuje na vesnici? Co ji donutí k návratu do města? Přečtěte si další příspěvek.
Bydlení na vesnici pro mě bylo velmi hezké a taky velmi poučné. Vyrůstala jsem v Praze v ruchu velkoměsta. Kavárny, divadla, posezení s přáteli, běžný městský život. Pak následovalo krátké přestěhování na vesnici. Sice jen kousek za Prahou, ale musím napsat, že po roce jsem se vrátila zpátky.
První rok jsem splašeně pobíhala po vesnici a hledala krámek, kde jsou potraviny. Ten kouzelný obchůdek, kde mají ve středu otevřeno do 12 hodin a jinak v 5 hodin zavřou. Příměstská autobusová doprava tam o sobotách a nedělích jezdila s hodinovými intervaly.
Ale i tady teď začali hodně modernizovat celou infrastrukturu. Postavili zde množství rodinných domů (paneláky naplacato) a otevřeli obchůdek ŽABKU, italskou kavárnu, relaxační centrum, novinovou službu.
Život na vesnici se nedá srovnávat s životem ve městě. Zcela jiná dimenze. Lidé na vesnici si víc pomáhají, hlavně když napadne sníh a nemůžete vyjet autem, tak to vám všichni sousedi na vesnici pomůžou. To ve městě není. Pak byly docela zajímavé krátké podzimní večery, kdy nebylo kam jít. Jste doma, koukáte třeba z okna nebo jdete k sousedům, kteří chovají drůbež a žijí svůj poklidný, ale dost náročný život.
Život na vesnici v zimě, to je další téma minimálně na 10 příspěvků. Stručně: uhlí, dřevo, elektřina, kamna. Nedá se srovnávat život na vesnici se životem v městě. Městský člověk určitě není šťastný na vesnici, chybí mu ten pomyslný ruch, dostupnost života, přátelé, veškeré služby, které na vesnici nejsou... Když jsem se ptala svého syna, kde se mu líbi víc řekl mi: „Mami v civilizaci." No, holt mlaďoš.
Den, kdy jsme se přestěhovali zpátky do PRAHY, byl jeden z těch nejkrásnějších. Ale snad nejdůležitější v životě je to, s kým na onom pomyslném místě žijete.
Tana M.
Sohlasíte s názorem, že městský člověk nedokáže být na vesnici šťastný? Máte některá z vás opačnou zkušenost?Odstěhovala jste se na venkov a jste spokojená? Nebo naopak. Může člověk, který žil léta na vesnici, zakořenit ve městě? Podělte se s námi o své životní příběhy.
Pošlete je na adresu redakce@zena-in.cz a my dva nejlepší příspěvky odměníme kosmetickými dárečky a něčím sladkým navíc.
Nový komentář
Komentáře
Tak ono je to těžký :-). Stěhování vždy sebou nese různé problémy a někdy si člověk prostě není schopný vybrat zda-li vesnice nebo město a tak musí zkoušet
žiju ve městě cca 27.000 obyvatel a zdá si mi to ideální :-)
jajynka — #21 No s tou vodou to bylo u nás ve vesnici stejné. Více méně , byl tam kouzelný obchůdek,nemohu napsat potraviny,přebudován, ze staré hasičské stanice. Nejkrásnější byla otvírací doba od 8 do 17.00, ve středu do 12.00. Fungovala tam i p
lední přestávka a to od 12.00 do 14.00 hodin.Hold, dodržovali tam zcela jistě zákoník práce.
jajynka — #21 Dana Svobodová by ti řekla, že přeháníš.
Věrulinka — #5 věř tomu, že i ve městě jsou lidi ochotni si pomáhat
já jsem skoro 30 let jezdila na chalupu do jedné jihočeské vesnice a řeknu ti, že jsem nikde jinde nezažila tolik neupřímnosti, pomlouvání a drbání spoluvesničanů jako tam 
Ještě takovou úvahu: u nás nefunguje ani obč.vybavenost. Přijedu z práce okolo 16.hod a o pečivu si můžu nechat jen zdát, co se týče masa . to je utopie...a když, tak mám 100%jistotu, že to maso prošlo jatkama...Kino, koupání, kultura se rovná nule, pokud nepočínám hustou síť náleven IV.cen.skupiny. V paneláku bydlí neukáznění sousedi, pro které je nemyslitelný úklid schodiště a spol. prostor, kde na chodníku co z psa upadne, to tam zůstane ležet....Jak říká náš dobrý kamarád a dobrý soused - u nás je nejvyšší koncentrace blbů na jeden metr čtvereční. Nechci být jen nagativní, ale když nás obec nechá taky 3 -4 dny bez dodávek vody.... co k tomu víc dodat????
Dása — #19 ve meste to neni tak drsny jak na dedine.
erKa — #17 pokud jsou důchodci, tak se to děje i ve městě...prostě musí mít přehled
erKa — #17 to znám. JÚ. Nic moc přijemného.
Věrulinka — #5 bydlela jsem tam 21 let...dík už nechci....
každej ví o každym všechno,kdyz clovek prijel autobusem záclony se hybaji jeste vecer,jak lidi nemaj co delat a spehujou....šílený!
jajynka — #15 Já taky připojuji s přáním at se to povede.
Bydlím již 22 let v obci s celkovým početm obyvatel cca 1500. Narodila jsem se a do svých 18-ti let žila v Plzni. A zcela zodpovědně můžu prohlásit, že přestěhování do místa mého současného bydliště byl největší omyl mého života. Za těch víc než 20 let jsem si nezvykkla - prostě tu jen bydlím... Úplně nejvíc ze všeho toužím se přestěhovat zpět domů... Něco se rýsuje a tak si držím palce i na nohách
Suzanne — #13
je to tak
Žábina — #1 Věrulinka — #5 Holky, lidská solidarita a pomoc netkví v tom, jestli jste na vesnici nebo ve městě. Když mi tady v Praze kikslo auto, hned se objevili chlapíci, co mě roztlačili. Kdysi, když jsem ještě neuměla parkovat, přiběhl chlap a bez nadávání mi zaparkoval. A když nám před barákem v Nuslích někdo nabořil auto, soused nám zavolal a chlapík z protějšího krámku měl zapsanou značku.
Žábina — #1 Vše je na TOBĚ. Uvidíš, . Pak napíšeš pár řádku
Věrulinka — #5 Už jsem spokojená. Život na vesnici, jen jako chalupa na víkend, a v létě. Narodila jsem se v Praze a můj život je spojen s městem.
I ta vesnice se mění, když srovnávám s odstupem svou rodnou vísku, která má nyní 1100 obyvatel. Je tam spousta "cizích" mladých rodin, které se moc nedruží a starousedlíky třeba ani nezdraví. Přibyly obchůdky, jenže jsou dražší než markety ve městě,takže lidi si nakoupí buď tam kde pracují nebo o víkendu zajedou pro velký nákup.Takže obchůdky zase skončí. Většina lidí vypadne před šestou do práce, vrátí se večer, přes den je tam mrtvo. Že si lidi vidí až do talíře a šíří se drby, o tom není pochyb. Snažili se jedni maželé rozhýbat činnost Sokola,byli napadáni, že na tom chtějí rýžovat.Fotbal nemá kdo sponzorovat, takže oddíl se rozpustil.Jediné co funguje, tak klub maminek při faře a skautský oddíl.Já osobně už bych tam asi žít nevydržela.
Vyrostla jsem v třicetitisícovém městě v okrajové části, bydlela chvíli ve "velké Praze" a teď v městě s třema tisícovkama obyvatel. To považuju za ideál... i když moje rodné město taky miluju, bylo stejně poklidné.
erKa — #2 nevím, mně vždy lidé z vesnice a s radostí pomáhali. Věděli, že když budou nemocný, tak jim zas pomůžez já. V tom nebyl problém
kat — #3 Ano , život na chalupě nebo na chatě v létě, je hezký. Ale přesne jak píše, v zimě ? uhlí, topení v kamnech, zapadlé auto neprohrabaná silnice. Romatika, ale ne nadlouho.