Ne vždy stihne autobus z práce domů. A trávit další hodinu a půl na zastávce při čekání na další spoj se jí nechce. Proto na krajnici silnice zvedá ruku na znamení, že by potřebovala svézt, poměrně často. „Vždy někdo zastaví, nikdy tam nestojím déle než 15 minut. A navíc tak ušetřím nemalé peníze,“ vyjmenovává pozitiva Jitka. Jenže svůj oblíbený způsob dopravy nedávno přehodnotila. Stopla si totiž řidiče, který jí dal pořádnou lekci.

„Mohlo mu být něco přes čtyřicet a na první pohled bych řekla, že je to i celkem sympaťák. Jenže jakmile jsem nastoupila, začal se mě divně vyptávat. Jak často jezdím stopem, jestli mě už někdo obtěžoval, nebo co bych dělala, kdyby mě někdo zavřel v autě a odvezl neznámo kam. Normálně nejde o nějak zvláštní otázky. Ale když při nich sedíte v autě s neznámým mužem, to už vám to v hlavě začne šrotovat, proč řeší právě tohle. A já pomalu začínala litovat, že jsem k němu nastoupila,“ vzpomíná na začátek děsivé cesty Jitka. A její tušení pomalu nabývalo reálnějších rozměrů.
5ad472c0e778eobrazek.jpg

„Říkal, že taková pěkná holka by si měla dávat pozor, ke komu si sedá. A jestli čekám, že mě každý chlap bude vozit jen tak, zadarmo. Vzápětí se na mě otočil a zcela vážně se zeptal, jak se odvděčím právě jemu. To už jsem měla husí kůži po celém těle a rychle mu nabídla stokorunu jako příspěvek na benzin. Jen se zasmál a stiskl knoflík, kterým okamžitě zamkl auto zevnitř. Hrklo ve mně stejně jako v těch dveřích. Věděla jsem, že jde do tuhého,“ oklepává se ještě dnes Jitka, která tehdy řidiče roztřeseným hlasem poprosila, aby jí hned zastavil. Jen se rozesmál, ale pokračoval v jízdě. Jenže úplně jiným směrem, než měla namířeno ona.

„Když na jedné z křižovatek odbočil na opačnou stranu, to už jsem měla chuť vyskočit z auta, klidně za jízdy. Blesklo mi hlavou, že teď možná umřu. Hned mi vyhrkly slzy a já ho začala prosit, ať mi neubližuje. Odvětil, že to jsem si měla rozmyslet ještě před nastoupením do auta,“ popisuje Jitka s tím, že to už jeho slova přehlušil její pláč a zbytečné lomcování klikou zamčených dveří. Pak ale situace nabrala nečekaný směr. Stejně jako auto, které si stopla.

„Odbočil k opuštěné zastávce, kterou jsme míjeli, a s vážnou tváří mi řekl, že jsem nezodpovědná, mladá koza, která riskuje své zdraví a možná i život. A aby mi došlo, co všechno se může stát, jen mě trochu postrašil. Mám prý si vzít z této jízdy ponaučení a už nikdy si nesedat k neznámému muži do auta. Prý má podobně starou dceru, a kdyby věděl, že stopuje, zmaloval by jí zadek, ať je dospělá, jak chce. Na to odemkl a řekl, ať už neřvu a jdu na autobus, který mi jede za chvíli,“ svěřuje se mladá žena, která od té doby stopovat nezkoušela.

„Ten člověk byl cvok, takhle mě vyděsit! Teď mám strach stopovat a zbytečně trčím hodiny na nádraží nebo courám po obchodech! Ale pomalu se osměluji a odhodlávám, že bych to přeci jen zkusila znovu. Ale nasedla bych už jen k ženě, nebo maximálně k páru,“ dodává Jitka.

Čtěte také:

Uložit

Uložit