4fa1e8aa04ec5-obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

„Nejdřív jsem vůbec nechtěla jít. Říkala jsem si, že to není nic pro mě. Kamarádky mě ale vyhecovaly, že to bude legrace, a tak jsem nakonec souhlasila,“ vypráví Veronika.

Atmosféra byla podle ní uvolněná a publikum se dobře bavilo. Na pódiu se střídaly různé vystupující „ženy“, zpívaly, tančily a vtipkovaly s publikem. Veronika se sice cítila docela nepatřičně, ale díky alkoholu a rozjetým kamarádkám si nakonec večer začala užívat a uvolnila se. Pak ale přišel moment, který ji úplně rozhodil.

„Na pódium přišla jedna žena, která mi byla něčím povědomá. Čím déle jsem ji sledovala, tím víc jsem měla zvláštní pocit,“ popisuje. Veronice byla povědomá gesta, způsob chůze i hlas. Nejprve si myslela, že si to jen namlouvá. Jenže pak přišla chvíle prozření. Vystupující totiž začal/a zpívat oblíbenou píseň jejího otce, podobně jako ji otec sám často zpíval v koupelně.

„Najednou mi došlo, že je to vážně převlečený táta a já myslela, že se hanbou propadnu. Měl paruku, výrazný make-up, dámské šaty a pitvořil se na jevišti,“ říká Veronika o svém otci, který vždycky působil spíš jako konzervativní člověk.

Do konce vystoupení už Veronika neměla chuť zůstávat. Domů odcházela zmatená a nevěděla, co si o tom myslet. Několik dní váhala, jestli o tom vůbec mluvit. Nakonec se rozhodla svěřit mamince.

„Měla jsem pocit, že to nemůžu držet v sobě. Když jsem jí to řekla, nejdřív mi nevěřila a pak se zděsila, že vůbec nevěděla, že má táta takový koníček,“ říká Veronika.

Otec se prý nakonec přiznal, že vystupuje už delší dobu a bere to jako koníček a formu odreagování. Pro Veroniku i její matku to ale bylo těžko pochopitelné.

„Táta říkal, že ho to baví a že je to jen zábava. Já jsem ale pořád zmatená. Nikdy bych ho v takové roli nečekala. Pořád mi to nejde do hlavy. Pracuje jako středoškolský učitel, žáci si ho váží, má jejich respekt a do toho provozuje takovou aktivitu, nechápu, že to na něj vlastně neprasklo dřív,“ líčí Veronika. Od té doby jsou podle ní vztahy v rodině napjaté. Veronika i její matka se snaží celou situaci vstřebat, ale moc jim to nejde. Napadlo je i to, jestli třeba otec roky neskrývá svou pravou orientaci.

K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka: 

Kdo z nás může říci, že zná někoho zcela dokonale? Každý z nás má své temné stíny, zvědomělé či potlačené, a touhy a fantazie, které by nikdo z našeho okolí nepředpokládal.

Odhalením nečekané záliby u rodiče, kterého Veronika vnímala a posuzovala optikou pouze viděného a předpokládaného, byla zaskočena a popisuje pocit studu. Pohoršení nad pro ni nepochopitelným koníčkem svého otce sdílela společně s matkou, která reagovala stejným způsobem.
Možná právě správné tušení reality, že tato záliba nebude na domácí půdě pochopena a přijata pouze jako výstřednost a relax, který umožňuje adrenalin a kompenzuje zodpovědnou profesi pedagoga, nedovolilo otci tuto zálibu sdílet.

Transparentnost a pravdivost ve vztazích je krásná věc, kde jsou však hranice práva na naše soukromé „libůstky“, které nikomu a ničemu neubližují, je samozřejmě věc značně individuální. Není pravidlem, že každý muž účinkující v travesti show nutně trpí nějakou odchylkou od běžné sexuality. Pro některé muže je to přivýdělek, humor nebo zábava a relax s příchutí adrenalinu, třeba i z odhalení a potřeby „zazlobit“ mimo hranice své dospělé role.

V rámci nastavení rovnováhy v našich životech je zdravé kompenzovat činnosti, které s sebou nesou velkou zodpovědnost, něčím hravým a uvolňujícím. Vzpomenu na pana profesora Zdeněk Matějček, předního a velmi laskavého odborníka na dětské duše, o kterém se tradovalo, že rád střílí zajíce.

Veroničin zážitek především sundal otce z piedestalu, kam často své rodiče stavíme jako děti ctící autority. Prozření, že i rodiče mají svá tajemství a potřeby, kterým nerozumíme či je odsuzujeme, je dobrým impulzem k přijetí vlastní dospělosti a zmapování naší tolerance.

7085cde2ae585-obrazek.jpgBc. Karin Emily je terapeutka s psychoterapeutickým výcvikem, arteterapeutka a speciální pedagožka.

Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi.

Vzdělání a odbornost:
Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta.
Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.).
Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem).
Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu.

Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.