Foto: Veronika Marx
Burlesce se profesionálně věnujete už zhruba patnáct let a patříte k průkopnicím české burlesque scény. Co vás na ní dokáže bavit i po tak dlouhé době?
Pokud něco považuji za svůj úspěch v burlesce, tak i to, že jsem u ní vydržela tak dlouho. Stále mě baví kontakt s diváky a socializace kolem show. Jsem hodně extrovertní, takže si vždy užívám popovídání v zákulisí s kolegyněmi, s diváky u skleničky po show a také mezinárodní přátelství se skvělými lidmi z celého světa, která jsem díky burlesce našla.
Aktuálně mě více baví moderování a učení než vystupování a věnuji se více produkci, ale stále ráda jezdím za vystoupením hlavně do zahraničí nebo vystupuji na firemních akcích.
Česká burleska určitě vyrostla. Když jsem začínala, bylo v ČR jen asi pět nebo šest tanečnic. Publikum se také změnilo, hlavně v tom, že už je zkušené a burlesku zná, pozná kvalitu a očekává ji. I když je burleska stále niche zábava, více lidí už ví, co to je, i pokud třeba na show ještě nebyli.
Burleska pracuje s nahotou, sváděním a ženskou sexualitou. Nejde to podle vás proti současnému feminismu?
S tímto se moc nesetkávám, protože ženy, které si nás najdou jak v publiku, tak třeba na kurzech, cítí intuitivně anebo vědomě ví, že moderní burleska je velmi feministická. Ale je to jiný nový feminismus, moje oblíbená pátá vlna, které říkám „feminine feminist“, ženský feminismus.
Moderní žena by měla mít pevné hranice a standardy, ale zároveň by měla být v kontaktu se svou zranitelností a srdcem, emocemi, které se projevují mimo jiné přes tělo a její vztah s ním.
Foto: Veronika Marx
Velkou část publika burlesque show tvoří právě ženy. Proč podle vás ženy tak baví dívat se na jiné ženy, které se na pódiu svlékají?
Ano, to je pro neznalé burlesky někdy překvapením, ale je to jasný důkaz, že burleska poskytuje ženám něco, co jim jinde chybí, a proto je tak populární. Ženy a diváci obecně se vlastně skrze performerku dívají sami na sebe pohledem a obdivem, jaký by k sobě možná cítili, pokud by neměli v hlavě dlouhodobé programy od okolí a společnosti, které je mají limitovat, utlumit, korigovat a umenšovat, ať už v sexualitě, odvaze nebo sebevědomí. A v tom je obrovská svoboda.
Mnoho uměleckých forem včetně filmu bylo tvořeno pro tzv. „male gaze“, mužskou optiku toužení a objektu, ale burleska je pro „female gaze“ a v tom je velmi moderní a současná.
Existuje podle vás věk, kdy už by se žena „neměla“ svlékat nebo chtít být sexy?
Myslím, že věková omezení neexistují, a i naše show jsou toho důkazem. Máme běžně i performerky starší 50 let a je jich více. A hlavně na nás chodí i mnoho lidí starších 60 let a chodí i pravidelně.
Máme třeba fanouška v Brně, pana Jaroslava, který nikdy na festivalu nechybí už asi čtyři roky a je mu přes 80 let. Často lidé chodí i se svými staršími rodiči nebo prarodiči, s dospělými vnoučaty. Je to naše oblíbená skupina diváků, taková mezigenerační rande. I moje babička ve svých 85 letech naše vystoupení navštívila a líbilo se jí moc.
Jsme důkazem, že nikdy není pozdě se jít bavit, objevovat nové perspektivy nebo najít si nové hobby. My věříme, že věkem není třeba se omezovat nikdy, stejně jako třeba postavou.
Foto: archiv Bohemian Burlesque
Vedete také kurzy burlesky pro ženy. Co byste řekla ženě, která si říká: „Na to nemám postavu, věk ani dost sebevědomí“?
Pokud máme v hlavě podobné limity, tak někdy stačí na konec těch vět dosadit moje oblíbené kouzelné slovo ZATÍM pro uvědomění, že jak to cítíme teď, to nemusí být už ani zítra, ani za měsíc nebo půl roku. Změna a rozvoj jsou možné a burleska v tom pomáhá, i když to není terapie.
Učím všechny ženy a jak s burleskou dále naloží, je jedno. Každopádně jim to dá zážitek naladění se na sebe a svoje tělo a změní jim to pohled na některá omezení, která třeba ve své hlavě cítí. Odblokuje je to často a dá jim to povolení cítit se tak sebevědomě jako my na pódiu. A často si na kurzech najdou dlouholeté nové kamarádky. Je to bezpečné podporující prostředí, takže nebojte se to zkusit.
Dá se vůbec ženské sebevědomí naučit?
Sebevědomí je určitě schopnost jako mnoho jiných a dá se kultivovat a naučit. Je to super schopnost, která vás ochrání a přinese mnoho benefitů do všech oblastí života.
Zdravý vztah ke svému tělu bez nenávisti a přehnané kritiky je k tomu zásadní a nemusí to být vždy extrémní body positivity, sebeláska, úplně stačí i neutralita.
Foto: Veronika Marx
Za patnáct let vystupování jste určitě zažila i chvíle, kdy se na pódiu všechno nevyvíjelo podle plánu. Prozradíte nějaký burleskní trapas nebo nehodu?
Takových je nespočet a zážitky, co se pokazilo, by vydaly na knihu. Vždy je to potom vtipná historka, není třeba se brát příliš vážně a k live show nečekané momenty a improvizace patří.
Jednou jsem si třeba v zákulisí zakrvácela kostým z náušnice, která mi spadla do korzetu a poškrábala mě. Na jedné soukromé akci mi místo mojí hudby pustili úplně random elektronickou skladbu dlouhou asi sedm minut, prostě jsem musela zaimprovizovat s vějíři.
Také se často stane, že člověk něco zapomene, což je snadné, protože každý kostým má cca 15 až 20 částí a jsou všechny důležité. Donutila jsem třeba řidiče Flixbusu zastavit mi na okraji Prahy a vracela se pro svou slavnou celokamínkovanou podprsenku při cestě do Mnichova na festival.
Letos pořádáte už 10. jubilejní ročník Bohemian Burlesque Festivalu. Když si vzpomenete na jeho začátky a podíváte se na festival dnes, kam se za těch deset let posunul?
Akce vyrostla do nečekaných rozměrů, letos k tomuto jubileu máme rekordní počet přes 100 performerů z 20 zemí. Struktura akce ovšem zůstala stejná od začátku, jen jsme přidali před třemi lety velmi úspěšnou ostravskou akci ve středu, pak je tradiční čtvrtek v mém rodném Brně a pátek a sobota v Praze s tím, že v sobotu máme dvě akce.
Když tuto dlouhou historii vidím, jsem na akci skutečně hrdá, je to moje dítě a pýcha, love project. Letos se osobně moc těším na oslavu výročí, na naše evropské hosty z Francie a také na hlavní hvězdu Medianoche, která je z USA, ale původem Španělka. Jsme velmi pyšným evropským festivalem a podporujeme hlavně evropskou burlesku a její propojení s nejlepšími českými talenty.
Foto: Veronika Marx
Nový komentář