Jako první poslala maturitní příspěvek čtenářka s nickem BastMetztli. I přesto, že před maturitou byla uzlíčkem nervů, nakonec vše zvládla v pohodě. Navíc maturovala v den, kdy měla její maminka svátek. A dala jí opravdu krásný dárek - maturitu „s vyznamenáním“!

Na svou maturitu vzpomínám s úsměvem. Maturovala jsem na gymnáziu v květnu 2006 v den, kdy měla mamina svátek. Takže nejlepším dárkem ode mě bylo maturitní vysvědčení s vyznamenáním.
Dnes si říkám, že maturita byla velká pohodička. Zkoušky na vejšce byly mnohem horší. Je však pravdou, že před maturitou jsem byla uzlíček nervů. Celý svaťák jsem trávila v knížkách a sešitech. Když už jsem usnula, zdály se mi noční můry o maturitě z dějepisu a angličtiny, těch jsem se totiž bála nejvíce

Maturovala jsem předposlední den maturit odpoledne jako poslední, takže jsem měla více času na učení, než ti, kteří šli první den. Jenže oni to měli dříve za sebou a jejich uklidňování stylem: „Neboj, je to úplná pohodička. To dáš.“ příliš nepomáhalo. Když přišel onen slavný den, myslela jsem, že do školy ani nedojdu. :-)

Hlava totálně prázdná (střeva také), klepala jsem se jak  ratlík a má barva připomínala mrtvolu. Štěstí, že se mnou šla kamarádka, která už měla maturitu úspěšně za sebou. Ke škole mi dokonce zavolali jednoho záchranáře, protože mě předtím již dvakrát ze školy vezla sanitka. Když jsme se tak nějak doplazily do školy (předběhla by mě snad i želva) a s ostatními se sešli v učebně, která byla vyhrazena našemu soustředění, oddechu a uklidnění, bylo mi ještě hůř. Pak moji skupinku maturantů svolali a přesunuli jsme se do učebny, kde se ten horor odehrával. Seděli jsme, pozorovali a čekali, až si první z nás půjde tahat otázku z češtiny. Jeden spolužák mě stále uklidňoval a držel za ruku. Dokonce přišla učitelka, která mi přisedala u češtiny, jestli nepotřebuji na vzduch.

No a pak to přišlo, šla jsem si vytáhnout otázku z češtiny a usedla na potítko. V tu chvíli ze mě hodně strachu spadlo a když jsem zdárně přežila i zkoušení z jazyka, byla jsem už naprosto v klidu. Dějepis i angličtinu jsem zvládla bez problémů a v závěrečném zeměpise jsem excelovala. Měla mě zkoušet naše učitelka zeměpisu a přisedat měl třídní, jenže předseda komise, který byl zeměpisářem, okamžitě přišel a hned se začal vyptávat. Asi se předtím nudil. Vytáhla jsem si otázku VB a Irsko, ale předseda se zeptal jen na podnebí a pak hned na sport a tak jsme skončili u fotbalu, anglických fotbalových klubů, jejich majitelů a českých hráčů, kteří tam hráli. Nepatřím k fotbalovým fandům, ale věděla jsem všechno, protože jsem se učila sporty a hry na otázku z angličtiny. Komise zírala, kluci vytlemení a holky nechápaly. :-)

Když se potom komise radila o známkách a my seděli v naší oddechárně, vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, jak dopadnu, jen jsem si říkala, ať do dají všem, jen ať to dají všem. Při vyhlašování výsledků jsem ani nepostřehla, že mám vyznamenání. Jak jsem byla poslední, tak jsem se radovala z toho, že všichni přede mnou to zvládli, takže jsem ani nevnímala hlas předsedy komise, když říkal mé výsledky. Až pak, když mi holky gratulovaly, došlo mi, že mám vyznamenání. :-)

Takhle slastně skončila má maturita.
Přeji všem krásný den, BastMetztli   

pozn. redakce: text nebyl redakčně upraven

 

Téma dnešního dne 11. května

Maturity jsou v plném proudu. Od dob „Cesty do hlubin študákovy duše“ prošly různými změnami. Ať už k lepšímu nebo k horšímu. Co však zůstává neměnné, jsou samotní studenti. Zkoušky je neminou v jakékoliv době.

Tématem dnešního vydání jsou maturity. Schválně uvádím množné číslo, poněvadž si budeme povídat nejen o maturitách našich, ale i o maturitách našich dětí (pokud tedy už doma maturanty máte)... a je také možné, že se nám ozve i nějaká letošní maturantka.

Někdo zvládá maturitu levou zadní, jiný se stresuje a je přesvědčen, že ji „neudělá“. Další k ní není ani připuštěn. Směrnice maturit se pořád mění, neměli jsme to jednoduché my, naše děti to snad mají ještě složitější. Udělat ji ale chceme všichni.

Pište nám milé čtenářky, jak jste tuto „zkoušku dospělosti“ zvládly vy.

  • Jaké máte vzpomínky na učení - mučení
  • Jaké máte vzpomínky na profesory, zda vám pomáhali, nebo si na vás (či na vaše děti) naopak zasedli
  • Zda jste se maturity bály, nebo jste se těšily
  • Zda jste ji udělaly napoprvé, nebo až napodruhé
  • Jestli jste pocítily, že jste najednou dospělé :)
  • Jestli a jak vám pomáhali rodiče (třeba jako ve zmíněmém filmu pro pamětníky)
  • A také jak jste ji oslavily!!!

A pokud máte doma maturanty, držíme jim palce !!!

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Nejzajímavější příspěvěk odměníme knihou - Cesty, které voní jídlem, díky které můžete cestovat, vařit i poznávat :)

kniha

Reklama