Svatbu si se snoubencem představovali komorní. Jen v nejužším rodinném kruhu – s rodiči a sourozenci. Na velkou událost nezbývaly finance. Jenže plán se jim začal hroutit ve chvíli, kdy své zasnoubení oznámili na strýcových šedesátinách.

„Neplánovali jsme žádné velkolepé ohlášení. Ale teta si všimla prstýnku a už to jelo. Hned zaklepala na skleničku, aby si vyžádala ticho, a pak ohlásila, že jim chceme něco říct. Nebylo úniku,“ vzpomíná Jana.

6246db2cc7de2obrazek.png
Foto: Shutterstock

Celá rodina snoubencům hned začala gratulovat a říkat, jak moc se na jejich svatbu těší. Až mě uvidí v šatech. Bylo mi velmi trapné vmést jim na oplátku do tváře, že s nimi při hostině nepočítáme. Tak jsem mlčela. A teď nevím, jak z toho ven,“ svěřuje se Jana. Zvažují dokonce i půjčku, aby nikoho z příbuzenstva nezklamali. Nešlo by totiž jen o její rodinu.

„Přítel mi po oslavě oznámil, že pokud od nás půjdou všichni, tak musí pozvat všechny i od nich. Což samozřejmě chápu. Jenže to nám mnohonásobně vzroste rozpočet. Brát se chceme na podzim. Zdá se to jako fůra času, ale zařizovat prostory a další věci musíme už teď. Jak jen se rozhodnout, co je menší zlo – dluhy, nebo zklamat rodinu?“ tápe snoubenka.

Čtěte také:

Reklama