„Za svůj život jsem měla několik vztahů a po tom posledním jsem si dala, tak trochu nedobrovolnou pauzu. Nepotkala jsem nikoho, s kým bych si vyhovovala. Buď jsem to po pár měsících snažení ukončila já, nebo druhá strana. Jakmile jsem ale překročila šedesátku, začalo se mi dařit. Před pár měsíci jsem se seznámila s mužem, se kterým mi bylo skvěle. Jezdili jsme na výlety a zažívala jsem s ním to, co jsem si vždycky přála,” popisuje Dagmar.
Foto: Shutterstock
Dagmar se se svým novým přítelem po asi třech měsících sestěhovali. Respektive on se nastěhoval k ní. Několik členů její rodiny namítalo, že je to nesmysl, ale ona se těšila, až se o něj bude starat, vařit mu a společně budou mít krásnou klidnou domácnost. Ale to se bohužel přepočítala.
„Nakvartýroval se ke mně, doslova hodil nohy na stůl a každý den po mně chce, abych se o něj postarala. Podala tohle a támhleto, uvařila, upekla, vyprala, uklidila a takhle jsem si to úplně nepředstavovala,” říká Dagmar.
Jak sama říká, naletěla někomu, kdo hledal ošetřovatelku, která kolem něj bude poletovat a dělat všechno pro to, aby byl spokojený a měl všechno, co potřebuje.
„Já mám taky ráda svůj klid a slíbili jsme si a on mě i navnadil na to, jak se budeme starat jeden o druhého, společně vařit apod. Přišlo mi, že je to snad sen a že tohle jsem si vždycky přála. Ale nějak mi nedošlo, že se může stát i tohle. Problém je v tom, že se ho teď nemůžu zbavit a on nechce odejít, i přesto, že jsem mu řekla, že takhle to nechci a ať odejde. Neodešel,” říká Dáša.
Neví, co má dělat, po dobrém to nejde. Co dál? Zavolat na policii? To se jí nechce a v žádném případě se nesmí svěřit nikomu z rodiny, dle jejích slov by se styděla, že měli pravdu. Asi jí zatím nezbývá nic jiného, než se s tím smířit a nějak to vydržet.
Zdroj: respondentka Dagmar
Čtěte také:
- Zastat se dcery je matčinou povinností. Teď jsem ale kvůli tomu na černé listině i u ní, smutní Anna (58)
- Vyhrála jsem ve sportce a bylo to to nejhorší, co se mi mohlo v životě stát, říká Adéla (34)
Nový komentář
Komentáře
Pokud není u Vás přihlašen,tak bych ho vyhodila. Na stará kolena mu přeci nebudete dělat služku.
Udělala jsem to naopak. Na stará kolena jsem se nastěhovala já k němu a docela si to užíváme. Jen v posteli nám to někdy trochu nejde. Tedy hlavně jemu.... Co pomáhá u chlapů na dobrou erekci? Jakou máte zkušenost?
Nakvartýroval se? Ale vy jste mu to dovolila. A teď, když vám to nevyhovuje, tak ho prostě vykvartýrujte. Anebo jste mu připsala polovinu bytu?
Šmarjá, to je zase materiál. Jaký smířit, jaký vydržet? Uvědomuje si, že tu ten chlap může strašit klidně ještě dvacet let? Přestaň se o něj starat. Nevařit, neprat, nežehlit, ovladač záhadně ztratit. A oznámit mu datum, do kterého se má spakovat.
A hlavně, říct rodině. Mít ostudu po příbuzný je rozhodně lepší, než se na stará kolena nechat sedřít z kůže. Když ho nedokáže vyhodit sama, musí si na to najít někoho jiného. Nebyl by třeba nějaký známý, kamarád, nebo třeba soused, který by pánovi jasně vysvětlil,kde jsou dveře?
Má ten povaleč alespoň peníze? Jestli ne, pak nevidím jediný důvod proč mu nevystěhovat jeho věci před barák a nevyměnit zámek. V 62 je ještě brzo se smiřovat s něčím, co nechci. Dnes si na internetu stěžoval pán 60 let, že se jeho paní nechce starat o jeho matku, paní mu to velmi podrobně vysvětlila, říkala jsem si, ty jsi snad vymyšlený.
Výlety, cestování jsou fajn, ale měli si i dříve zkusit, jak bude fungovat společné vaření, kdo umyje nádobí, kdo ho uklidí...
Můj taťka zemřel v 80ti letech, letos to budou 2 roky, mamka to s ním neměla jednoduché, byl dost akurátní a honil ji. Jedna známá dala moji mamku dohromady s pánem-vdovcem/10let/, který má rád zahrádku, celý život se staral o dům, vařil /manželka byla učitelka a opravovala doma úkoly/, jemu to nevadilo, že vaří pro celou pětičlennou rodinu. I v tomto věku k sobě hledají cestu, on rád vaří, ale dietně :-), občas něco opraví, zatím spolu trávili čas jen teď v zimě a max.1x týdně, spíš si zavolají. Chci tím říct, že by se mohli sestěhovat, být spolu, tento pán je hodný, pracovitý, klidný, ale už mají svoje návyky a větší kompromisy asi dělat nebudou.
Paní Dagmar by měla požádat rodinu o radu, popř. i právníka. Je těžké vcítit se do situace, kterou prožívá paní Dagmar, do zklamání, asi už bude opatrná a ostražitá, možná po tomto problému, až se vyřeší, už žádný vztah s mužem nebude následovat.... Věřím, že se jí podaří s pomocí rodiny a přátel přítele z domu dostat.
Poslední odstavec je nejlepší. Do té doby mi bylo paní docela líto, ale pak to zabila. Jo, vydrž to, Dagmar, a nezapomeň ještě přepsat půl bytu na amanta, aby náhodou rodina nemohla říci "my ti to říkali". :D Hlavně to nikomu neříkej, mohlo by se totiž stát, že by přišli s řešením problému a pak už by nebyl ani problém, ani článek :D Ale jinak dobrý, tak za trubky tady nejsou jenom mladé ženské, ale i skoro seniorky.
Smířit a nějak to vydržet...bože, do čeho jsi to duši dal... Doufám, že mu nedala souhlas se změnou trvalého bydliště do jejího bytu. Takže: sdělit pánovi rozumný termín, do kdy se má odstěhovat, občas se poptat, jak pokročil s hledáním podnájmu, aby si nemyslel, že to usnulo, nevařit mu, neprat. Odhodit stud a požádat členy rodiny o pomoc, to mu bude raději třeba patnáct let posluhovat? Otázka je, co má u ní za věci. Pokud by to bylo nějaké komplikovanější a on se i nadále odmítal vystěhovat, poradila bych se asi s právníkem, jestli může vyměnit zámek, nechat ho na ulici a jeho věci uložit dočasně v přiměřeném skladu. Mimochodem, už jsem taky slyšela, že jsou borci, co se sice k nějaké ženě nenastěhují, jsou u ní třeba jeden, dva dny v týdnu, ale cirkulují tak mezi více dámami, které jim svátečně podstrojují, když se tedy vidí jenom jednou týdně :-)
No tak, ať mu už nepodstrojuje a nespí s ním a dělá mu naschvály, třeba to nevydrží a odejde
Paní je asi nestálá a ve zralém věku už by to o sobě mohla vědět. Sestěhování na stará kolena se děje právě kvůli vzájemné pomoci, ať už finanční nebo jiné. Jestli si myslila, že v 62 to bude stejné jako ve třiceti, pak je hodně naivní. Píše se tu ale jenom o tom jednostranném využívání. A on nedělá vůbec nic? Nenakoupí, neuklidí, nepověsí prádlo? Krade jí ve špajzu jídlo? Chodí opilý? Na mě to spíš dělá dojem, že pán už Dagmar omrzel a teď neví co s ním.
A kde bydlel pán předtím?
No tak holt ať trpí a kmitá, když ho vyhodit nechce, tak na co si stěžuje?
Každý svého štěstí strojvůdce. Vyrazit s ním dveře, když nechce jít po dobrém, to ale ona nechce, aby s ním vyrazil dveře někdo jiný, to taky nechce, tak co už.
Našel to co hledal a je spokojený není divu že se bude držet jako klíště. Když nechce odejít po tom co ho Dagmar požádala, určitě bych se obrátila na rodinu. Stalo se že naletěla není první ani poslední. Raději se stydět že měla rodina pravdu než dělat ošetřovatelku a služku. Určitě se s danou situaci nesmiřovat a nějak to vydržet. Trápila by se čím dál víc a kdoví kam by to vedlo. Taky bych mu přestala vyvařovat, prát a poskytovat další služby.