Rodiče, kteří sdílejí nevhodné fotografie, na kterých jsou děti nahé nebo jsou zkrátka příliš intimní, nestojí ani za komentář. Většina rodičů ale sdílí fotografie, které jsou více méně nevinné. Dceřiny první krůčky, synova narozeninová oslava. Pod příspěvky se rozmotává vlákno konverzace s ovacemi a vzpomínkami. Jenže i přes to, že fotografie neodkrývají intimní partie, dítě by s nimi mohlo mít v dospělosti problém.
fb.jpg
Foto: Shutterstock

Lépe rozhodně nebylo

Názor, že se dnes oproti dřívějším dobám přehnaně dokumentuje, je poměrně daleko od pravdy. Stačí si vzpomenout na dovolenou z roku 95. Rodiče před první cestou do Chorvatska pořídili nový kompakt Olympus Mju a s sebou vezli hned několik filmu. Z dovolené se stala honitba za nejzbytečnější fotografií. V rodinném albu se pak ocitlo dvacet snímku holčičky sedící u plastového stolu před stanem s chlebem namazaným paštikou. Nahota dětí se už vůbec neřešila.

Proč rodiče sdílejí podrobnosti o svém životě a životě dětí na internetu? Je to kombinace hrdosti, radosti, identity a společenského uznání. Sdílení může být také způsobem, jak normalizovat své rodičovské zkušenosti – nabýt pocitu, že děláte věci správně, a potvrdit si vaši rodičovskou identitu.

Za jedny prázdniny vzniklo klidně tři sta fotografií, kterými bylo potřeba se pochlubit přátelům, známým, sousedům… A v tuhle chvíli vznikaly ty nepříjemné situace, kdy přijdete ze školy domů a matka zrovna kolegyni z práce ukazuje, jak jste před deseti lety u moře dělal/a stojku v „Evině rouše“. Nedej bože, když se obdobné snímky začaly vytahovat před první láskou.

Dnes už si člověk znalý sociálních sítí fotografie, které ostatním lidem ukazuje, vybírá, a protože mu na obsahu záleží, jen tak by nepřidal fotku, která by byla pro něj nebo pro jeho dítě nelichotivá. Problém je v tom, že existuje stále poměrně velká skupina těch, kteří principu sociálních sítí dobře nerozumí a považují je právě za rodinné album, stejně jako před třiceti lety.

Dopad sdílení na děti

V roce 2010 bylo 92 % amerických dětí ve věku dvou let sdíleno na internetu. Dnes vyrůstá na Instagramu každé druhé dítě, doslova i obrazně.

Jak děti dospívají do teenagerského věku, zvyšuje se jejich citlivost na image. To, co se zdálo zábavné v pěti letech, může v deseti letech ztratit svůj půvab. Některé děti se snaží získat zpět kontrolu nad svými snímky tím, že žádají rodiče, aby jim nad zveřejněnými snímky dali právo veta.
fb2.jpg
Foto: Shutterstock

Když sdílet, tak krátkodobě

Vztah mezi rodičem a dítětem taková situace jen komplikuje. Pokud rodiče používají Instagram nebo Facebook, jsou snímky z právního hlediska majetkem Facebooku. Pokud jsou označeny, zobrazí se ve vyhledávači Google. Výjimkou jsou instagramové stories a Snapchat. Z hlediska udržení dobrých vztahů s vašim potomkem je lepší sdílet fotografie zde, když už máte tu potřebu.

Přiznejme si, že rodiče měli vždy možnost děti před jejich kamarády ztrapnit. Sociální média a sdílení obrázků však mají potenciál tento efekt ještě zesílit. V nejlepším případě riskujete to, že vás bude váš potomek nějakou chvíli nenávidět, v tom nejhorším, že ovlivníte jeho cestu za zdravým sebevědomím.

Respektujte názor svého dítěte a sociální kontext, ve kterém dítě žije. Jedna věc je sdílet fotografie dítěte, druhá věc je pokračovat ve veřejném sdílení, když se jako dospívající člověk snaží orientovat ve vlastních sociálních vztazích.

Osvědčené postupy pro sdílení fotografií vašich dětí

  • Pochopte nastavení ochrany soukromí toho, co sdílíte
  • Nikdy veřejně nezveřejňujte nic, co je sexuálně provokativní nebo odhaluje malé děti
  • Odstraňte z obrázků jakékoli zeměpisné označení nebo jiné informace o poloze
  • Zeptejte se dětí, zda chtějí sdílet určitý obrázek. Děti mají svůj názor již v poměrně nízkém věku
  • Ujasněte si, proč něco sdílíte, a dbejte především na blaho dětí než na svoje
  • Uvědomte si společenské důsledky vašeho sdílení pro děti v jejich sociální skupině, jakmile dosáhnou školního věku, a buďte připraveni obrázky smazat
  • Nezaměřujte se na lajky. Vysvětlete dětem, že lajky jsou jen kliknutím, nikoli skutečnými emocemi

Zdroj informací: Psychology, Psychlogy today

Reklama