Milá redakce,

stále čekám na nějaký příspěvek od čtenářek na dnešní téma a stále se nic neobjevuje. Tak ať v tom nejste sami, zkusím něco zplodit, i když šaty a móda nejsou zrovna mé hobby.

Na prvním dojem jsem vždycky dala a obvykle se nemýlila. Toto stanovisko jsem ale kdysi přehodnotila a nyní dávám spíš až na dojem druhý. Svůj názor na první dojem změnila jedna moje, ne zrovna příjemná, příhoda, která se odehrála zhruba před šesti lety v Bratislavě, kde jsem pracovala a bydlela zároveň. Jako mzdová účetní jsem za bílého dne šla odevzdat na úřady potřebné výkazy. Zastavili mě dva, na první pohled velice dobře oblečení pánové, typovala jsem je na nějaké pracháče a výše postavené muže. Bylo zrovna kolem poledne, tak mi nebylo divné, že se mě ptají na nějakou blízkou, dražší restauraci, kde by se mohli naobědvat. Nevěděla jsem zcela přesně, jak jim to vysvětlit, cesta byla poměrně složitá, tak jsem jim nabídla, ať jdou se mnou, že kolem jedné takové zhruba za pět minut půjdu. Šli, ale evidentně jim nešlo o oběd. Po minutce, dvou mě oba čapli v podpaží a táhli do jednoho domu, kolem kterého jsme zrovna procházeli. Řvala jsem jak pominutá, nikdo mi ale samozřejmě nepomohl. Ke znásilnění nakonec nedošlo, díky Bohu jela kolem policie a oba pánové vzali roha. Jsa poučena touto nemilou příhodou na prvním dojem už opravdu nedám.

Oblečení i boty mám nejraději praktické a pohodlné. Tedy rifle, triko, mikina, botasky. Nedělá mi ale problém vzít si i kostýmek a lodičky, pokud je k tomu vhodná příležitost. Můj šatník obsahuje vše, a to dokonce v různých velikostech. Nějakých 10,15 kg nahoru dolů u mě totiž není až tak výjimečný jev. Ostatně k nákupu šatsva mám také jednu příhodu, která mi zřejmě nadobro utkvěla v paměti a s manželem se nad ní dodnes smějeme:

Historka se udála zhruba před deseti lety. Tehdy jsem poprosila mého muže, aby mi šel jako poradce asistovat právě při nákupu oblečení. Zhubla jsem 30 kilo, a tak jsem potřebovala snad všechno - kalhoty, sukně, spodní prádlo, trika, mikiny... Vlezli jsme do několika obchodů, ale stále jsem si nemohla vybrat. Nic se mi nelíbilo nebo byla zase nepřijatelná cena. Manžel už byl neskutečně otrávený, nadával a nejraději by se viděl tak někde na pivku. Slíbila jsem mu tedy, že ještě jeden jediný poslední obchod, a pak na to pivko zajdem. Vlezli jsme do Tesca, ať máme pěkně všechno pohromadě, a tady jsme si tedy užili! Začali jsme spodním prádlem - podprsenkami. Do kabinky jsem si jich vzala pět a manžel to samozřejmě musel vždycky omrknout a zhodnotit. Při poslední podprsence to už nevydržel, vlezl za mnou do kabinky a vzrušeně mě začal laskat. Nezůstalo jen při tom. Nedokážete si představit, jak neskutečně bylo vzrušující milovat se na tak rušném místě jako jsou převlékací kabinky přeplněného Tesca, navíc s možností být kdykoli odhaleni. A to se také stalo. Po skončení našeho laškování jsme vyšli z kabinky a hádejte, kdo tam nestál - policie. Dva strážníci městské policie, jeden z nich rudý až za ušima a prý čekají na nás! Prodavačky, jakmile jim došlo, co se v kabince děje, je přivolaly, aby si nás odvedli. No, co budu povídat, bylo to vážně haló. Někteří lidé, zejména ti starší, kroutili hlavami, puberťáci si pochechtávali, ti otrlejší plácali manžela po ramenou. A já myslela, že zalezu sto sáhů pod zem. Strážníci byli ale uznalí, nechali si vše rozumně vysvětlit. V  tom Tescu jsem samozřejmě nic nekoupila, raději jsem šla příští den nakupovat sama.
Mějte se hezky!

Eva

Moc děkujeme! Tak tyhle dva příběhy skutečně stojí za to! :) Hlavně ten druhý, samozřejmě :).

redakce@zena-in.cz

TÉMATA:
KRÁSA