Když Miriam (36) posílala svou šestiletou dceru na prázdniny k příbuzným, netušila, na jaký problém si tím zadělává. Od té doby s ní totiž její potomek nemluví a jen pláče.

„Máme příbuzné na vesnici a naše Anetka k nim moc ráda jezdí. Když tedy souhlasili, že si ji k sobě vezmou na celý týden na konci prázdnin, odpadlo mi hodně starostí s hlídáním. Nakonec to ale taková výhra nebyla,“ vypráví mladá maminka, která při vyzvedávání dcery dočkala nemilého překvapení.

dítě

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

„Anetka už měla sbaleno a na vodítku si vedla malé štěňátko. Zatrnulo mi v předtuše toho nejhoršího, a taky že ano! Měla v plánu odvézt si jej s sebou domů. Když jsme jí ale s manželem začali vysvětlovat, že si ho nemůže odvézt, protože by psí mamince bylo smutno a také že jí nepatří, příbuzenstvo mě uzemnilo. Prý si nemám dělat starosti, protože ho naší dceři už slíbili. Došla mi slova, ale jen na chvíli. Vzala jsem si strýce stranou a pohádala se s ním. Jak může něco takového za mými zády udělat? Stejně nepochopil, proč si to zvíře nemůžeme odvézt do města. A chápat to dodnes nechce ani Anetka,“ rozčiluje se Miriam s tím, že s nimi jejich dcera od té doby skoro nekomunikuje a jen pláče, protože se jí po psím kamarádovi stýská.

„Vůbec teď nevíme, co máme dělat. Trvat si na svém zákazu, protože v bytě psa ani kočku skutečně nechceme? Nebo vyjít vstříc naší dceři? Těžko říct, co je lepší varianta,“ neví si rady Miriam.

Co na to odborník?

Jak by se teď měla Miriam zachovat? Na názor jsme se zeptali psycholožky Jitky Jeklové z brněnské psychologické poradny.

„V tomto případě asi neexistuje „lepší“ varianta. Ale držela bych se rodičovského už jednou vyřčeného ne. V tomto případě musejí být rodiče ti, kteří situaci zhodnotí a rozhodnou. Skutečně není možné, aby rozhodlo samo dítě. Tak malé dítě nedokáže odhadnout, co všechno znamená péče o psa, jaké jsou to starosti a třeba i náklady (krmení, veterinární péče apod.). Navíc většina zodpovědnosti (vlastně všechna zodpovědnost) by padla na bedra rodičů.

S holčičkou lze domluvit nějaký kompromis, např. že za psem na venkov bude jezdit častěji, než jen o letních prázdninách. Pak záleží na rodičích, zda by byli ochotni tolerovat v bytě jiné, menší zvíře. Záleží ale pouze na nich.

A historka odposlechnutá od přátel pro zasmání na konec. Dítko si také velmi přálo pejska do bytu. Otec rodiny rozhodl, že proběhne měsíční pokus. Dítě mělo každý den ráno a večer vyrazit s plyšovým psem na obchůzku domu - „venčit“. Pokud to vydrží měsíc, dostane živého psa. Co myslíte, jak to dopadlo?“

jeklovaPsycholožka a psychoterapeutka Jitka Jeklová studovala psychologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a psychologické poradenské práci se věnuje už téměř 20 let. Více než 17 let působí v pedagogicko-psychologické poradně, kde se věnuje diagnostice, ale i terapeutickému vedení dětí a dospívajících. Více informací naleznete ZDE.

Čtěte také:

TÉMATA:
DĚTI