Když Miriam (36) posílala svou šestiletou dceru na prázdniny k příbuzným, netušila, na jaký problém si tím zadělává. Od té doby s ní totiž její potomek nemluví a jen pláče.
„Máme příbuzné na vesnici a naše Anetka k nim moc ráda jezdí. Když tedy souhlasili, že si ji k sobě vezmou na celý týden na konci prázdnin, odpadlo mi hodně starostí s hlídáním. Nakonec to ale taková výhra nebyla,“ vypráví mladá maminka, která při vyzvedávání dcery dočkala nemilého překvapení.
Zdroj fotografií: www.shutterstock.com
„Anetka už měla sbaleno a na vodítku si vedla malé štěňátko. Zatrnulo mi v předtuše toho nejhoršího, a taky že ano! Měla v plánu odvézt si jej s sebou domů. Když jsme jí ale s manželem začali vysvětlovat, že si ho nemůže odvézt, protože by psí mamince bylo smutno a také že jí nepatří, příbuzenstvo mě uzemnilo. Prý si nemám dělat starosti, protože ho naší dceři už slíbili. Došla mi slova, ale jen na chvíli. Vzala jsem si strýce stranou a pohádala se s ním. Jak může něco takového za mými zády udělat? Stejně nepochopil, proč si to zvíře nemůžeme odvézt do města. A chápat to dodnes nechce ani Anetka,“ rozčiluje se Miriam s tím, že s nimi jejich dcera od té doby skoro nekomunikuje a jen pláče, protože se jí po psím kamarádovi stýská.
„Vůbec teď nevíme, co máme dělat. Trvat si na svém zákazu, protože v bytě psa ani kočku skutečně nechceme? Nebo vyjít vstříc naší dceři? Těžko říct, co je lepší varianta,“ neví si rady Miriam.
Co na to odborník?
Jak by se teď měla Miriam zachovat? Na názor jsme se zeptali psycholožky Jitky Jeklové z brněnské psychologické poradny.
„V tomto případě asi neexistuje „lepší“ varianta. Ale držela bych se rodičovského už jednou vyřčeného ne. V tomto případě musejí být rodiče ti, kteří situaci zhodnotí a rozhodnou. Skutečně není možné, aby rozhodlo samo dítě. Tak malé dítě nedokáže odhadnout, co všechno znamená péče o psa, jaké jsou to starosti a třeba i náklady (krmení, veterinární péče apod.). Navíc většina zodpovědnosti (vlastně všechna zodpovědnost) by padla na bedra rodičů.
S holčičkou lze domluvit nějaký kompromis, např. že za psem na venkov bude jezdit častěji, než jen o letních prázdninách. Pak záleží na rodičích, zda by byli ochotni tolerovat v bytě jiné, menší zvíře. Záleží ale pouze na nich.
A historka odposlechnutá od přátel pro zasmání na konec. Dítko si také velmi přálo pejska do bytu. Otec rodiny rozhodl, že proběhne měsíční pokus. Dítě mělo každý den ráno a večer vyrazit s plyšovým psem na obchůzku domu - „venčit“. Pokud to vydrží měsíc, dostane živého psa. Co myslíte, jak to dopadlo?“
![]() |
---|
Čtěte také:
- Šárka: „Mám strach o syna! Na moje zákazy nedá a začal mi i lhát.“
- „Našeho syna chválíme, na adoptovaného křičíme. Jsem snad špatná matka?“ ptá se Simona
- „Rodiče nás vydírají. Nebo jsem nevděčná dcera?“ ptá se Zina
Nový komentář
Komentáře
Moje dcera když byla malá, si také nejdřív přála pejska, pak jakékoliv zvířátko. Když jí byly asi tři roky jsme byly na dovolené u příbuzných na východním Slovensku. Tam měla těch zvířátek kolem sebe plno, psy, kočky kačeny, králíky slepice, krávy, kozy. Zvlášť si oblíbila jednu žíhanou černobílou slípku a když jsme odjížděli, tak prosila tetu, jestli by si ji nemohla vzít domů. Teta by ji dala hned, my jí ale vysvětlovali jak jsme mohli, že to prostě nejde, že v paneláku slepice nemůžeme mít, ale ona pořád prosila a když viděla, že neustoupíme, tak se zamyslela a najednou řekla, že by chtěla aspoň půlku té slepičky

Na to vzpomínáme dodneška. Pak jsme jí koupili džungarského křečka a nakonec jsme měli i pejska, moc hodný pudlík, fenečka, která už ale umřela na rakovinu plic. od té doby jsem už nechtěla žádného psa.
hyenka — #26 jenže to není jen o venčení, to je to nejmenší, ale zároveň na to musíš mít čas.. Psa musíš vychovat (to dítě vážně samo nezvládne), venčit psa kolem baráku je totální kravina, potřebuje unavit jak hlavu, tak tělo. TAky jsou tam náklady a není to jen krmení - i to leze do peněz, pokud nechceš psa krmit sajratem typu Chappi a Pedigree a podobnýma hnusama z marketu, kde máš veterinu, poplatky městu a další nečekané i plánované výdaje? Pes není hračka, která se vyvenčí a odloží do rohu. Svůj čas musí rodina plánovat a přizpůsobovat tomu, že má psa. Nemůžeš jet na dovolenou kamokliv, leckde tě se psem neubytují.. Podle mě by měl mít psa jen ten, kdo má na to podmínky, chce ho a ví, že ho to bude v určitých věcech "omezovat" dobrých 10-18 let..
Rikina — #33já ale souhlasím s tím, že pes v rodině být nemá, když o něj rodiče nestojí. Jde o to, že všechny děti nejsou podle jednoho mustru a doopravdy to kažedé dítě nepochopí, že to není dobrý nápad (jako já.. mně to došlo pořádně až v dospělosti, až jsem si vyzkoušela, jaká je to zodpovědnost mít psa..)
hyenka — #26 Tak pokud mají jen byt a nejsou celý den doma, tak to problém je. Sami musí vědět, zda to zvládnou či ne. Útulky jsou plné zvířat, které pak lidi odložili.
kobližka — #29Nééé, to bych si určitě netroufla
cilani — #24 To se přece nevylučuje - dítě může pochopit, že teď prostě psa mít nemůže, ale to přání psa mít mu klidně může vydržet do dospělosti, a pak si to třeba splní. Nebo taky ne, protože mezitím přijdou ještě jiná přání a touhy. Na tom snad nic špatného není.
Je lepší psa nemít, nejsou-li na to podmínky, a to dítě nedokáže objektivně posoudit, to je na rodičích. Bohužel to často nedokážou odhadnout ani rodiče, případně se dají dítkem ukecat, a pak je všude "přepsíno". I když v poslední době mám pocit, že ta vlna poněkud opadává. Plno majitelů bytů obnovilo domovní řády, takže už není možné mít smečku psů, kde to koho napadne, totéž s prostory vyhrazenými na venčení, a snad i dost lidí naznalo, že pes potřebuje jejich čas i určitou námahu, nehledě k financím. Rodiče z článku jsou celkem rozumní, radši by naléhání dítka nepodlehli, tak snad jim to i vydrží.
hyenka — #26 ano, je to problém, pokud na to ta rodina není připravená a domluvená!
Mojí holčičce je taky 6 a hodně by chtěla pejska. Vysvětlila jsem jí, že by mu doma bylo smutno, protože nikdo není doma. Pochopila a je klid. Vidí u babičky, že mají dokonce 2, ale chápe, že babi nechodí do práce a má na ně času dost.....
hyenka — #26Je, já bych třeba psa nechtěla, přiznám se, že se mi nechce vstávat dřív (do práce chodím na 6, vstávám o půl 5), představa, že je venku hnusně a já musím jít třeba ve 4 ráno nebo v 10 večer ven... fakt nic pro mě.
gerda — #28 Tím chceš říct,že tě moje komenty nebaví ???

kobližka — #27Aha, tak to já si jdu přečíst. Doznávám, že jsem to nečetla celé.
hyenka — #26 Ale mít psa,to přece není jen venčení
já pejska mám,takže vím o čem mluvím.Jsem v důchodu,či-li času dost,přesto je pes určitým omezením.Musíš myslet na jeho stravu (to jsou finance),musíš chodit na veterinu (to jsou finance),musíš mu přizpůsobit život.Nikdy nevíš,jaký ten pes bude,jestli třeba nebude snášet jízdu autem (jako ta naše fenka) tudíž výlety s ní nepřipadají v úvahu a pořád musí někdo hlídat.A je toho víc.Ne,nelituju,že jí máme,ale říci,že mít psa není žádná starost,je blbost.
gerda — #25 Myslím,že jsem četla pořádně a v mém příspěvku je i o té "tvé tašce" zmínka.Zaskoč si k očaři
Ach jo, to je fakt takový problém, dopřát děcku psího kamaráda? Nojo, vstávat o něco dřív kvůli venčení, to je holt děsná oběť.
kobližka — #16Sakra, čti pořádně, už jsem jednou napsala že to plyšové zvíře může klidně nosit schované v tašce a víckrát to opakovat nebudu!!!
Rikina — #23hmm, tak já byla blbá cca do 16? byla jsem schopná před školou krmit psa, aby na mě počkal, že když s ním přijdu domů, tak ho přece naši už na ulici nevyhodí, když je opuštěný.. prostě jsem po něm toužila a naši mi to nedokázali vysvětlit, že to nejde..
Kadla — #19 Ale to by přece ta matka mohla rovnou chodit venčit psa sama, ne?
Tady se přece popisuje situace, kdy ti rodiče psa doma nechtějí. Vůbec. Tak proč by si komplikovali život takovými praštěnými testy?
Oni mají nějaké důvody, proč psa ne. Tečka. Tak k čemu vymýšlet fíkoviny. Přece šestileté dítě snad není úplně hloupé, aby nepochopilo, že teda pes nebude, i bez toho, aby muselo měsíc obíhat kolem domu.
Kadla — #21 jasně, to máš pravdu, ale vím jak to bylo, když jsem chodívala venčit jednoho nádherného ovčáka.. Vydrželo mi to snad 1/2 roku, možná déle (ale pravda - byl to pes na zahradě a já za ním chodila několikrát do týdne) a pak jsem měla problém to nějak zkloubit s novou zálibou. Navíc byl problém, že ho na procházce se mnou pokousal nějaký bulík a kluk co s ním byl se ztratil, než jsem se rozkoukala.. Majitel mě, naštěstí, nevinil.
Pak se bohužel oběsil na obojku, když v noci skákal na strom (asi kočka nebo co ho zaujalo) a zachytil se o větev..
cilani — #20To záleží na situaci.. V létě možná jo. Ale v zimě, když je ráno ještě tma a může být plískanice, je to až až
Kadla — #18 Měsíc je krátká doba, myslím si..
kobližka — #16Ale vždyť ta máma přece může chodit s ní... Já bych to teda udělala.